Slovenský trenér Jaroslav „Čiko“ Brečka, kterému bude v listopadu 57 let, přiveze na 132. ročník Velké pardubické se Slavia pojišťovnou dva koně. A do sedla jednoho z nich se znovu vyšvihne. Přesně třicet let poté, co Velkou pardubickou vyhrál s Quirinusem. Loni byl Brečka s běloušem Starem (MPL Racing SVK) šestý. Nebýt divokého rodea s uvolněným sedlem, mohli být i výš. Druhým zástupcem z Brečkova tréninku bude Kaiserwalzer (DS Millennium) s irským amatérem Patrickem Mullinsem.
Podruhé za sebou mu vylosovali číslo 13. Jaroslav Brečka pověrčivý není, číselné loterii se usmívá. „Když jsme vyhráli Velkou s Quirinusem, měl číslo patnáct. Třináctka je blízko...“ mávnul rukou na startovním číslem.
Rodeo hned od startu
Pravda, před rokem Brečkovi štěstí moc nepřálo. Hned na druhé překážce se mu na hřbetu desetiletého Stara uvolnilo sedlo. „Už na dvojce uviděl lajnu z pilin, hned měl nohy vedle, takže zátěž šla při doskoku na jednu stranu a malé sedlo bylo mimo,“ vrací se k loňské edici zkušený žokej. Celý zbytek dostihu pak bojoval se stabilitou. Místy to bylo hodně divoké rodeo. Přesto si ve finiši došli pro parádní šesté místo. S koněm, který měl na startu kurz 100:1.
Teď už se s běloušem Starem počítá do širšího okruhu favoritů. Přestože Brečkovi znovu nevyšlo angažmá špičkového žokeje Lukáše Matuského, vítěze Velké 2020 s Hegnusem. Byli předběžně domluvení, Matuský se Starem odjel obě kvalifikace, ale na poslední chvíli nahradil zraněného Jana Kratochvíla v sedle Mr Spexe.
Do sedla se tak znovu vrací trenér Brečka. V sezoně odjel celkem devět dostihů, v dubnu byl se Starem druhý v Jarní ceně Petržalky. Ostrý dostih absolvoval naposledy v červenci.
„Lukáš u mě začínal, ale teď je na takové úrovni, že si může vybírat z deseti koní. Jel by, kdyby byl volný. Jinak jsem byl jako zástupce připravený já, protože Star je na ježdění dost specifický.“
V čem? Ve vzduchu dokáže občas udělat neuvěřitelné kousky. Tak jako před rokem na druhé překážce, kde v letu cuknul před pilinami na doskoku. „Mezi koňaři se říká, že je to ryba,“ usmíval se Brečka. „Vidí všechno nad sebou i pod sebou, vpravo i vlevo a možná, že vidí i letadlo, jak nad ním letí. Rychlým pohybem v luftě dokáže vyrobit neuvěřitelné kusy. Není lehký na ježdění, tak jsem si ho vzal znovu pod křídlo.“
Můj nový Quirinus
Pokud však bělouš překážky v klidu přeskáče, je ve finiši jako mašina. „Potřebuje klid a jet vyloženě defenzivně, je třeba ho nechat dýchat a počkat si,“ plánuje Brečka. „Star je moc poctivý kůň, zatáhne dech a jede. Závěr má obrovský, tak uvidíme, jak to zvládneme.“
Velkou pardubickou jel Jaroslav Brečka poprvé v roce 1989. O vítězství se tehdy přetahovali Železník s Josefem Váňou, Fráze s Václavem Chaloupkou a Forman s Liborem Štenclem. S Quirinusem vyhrál v roce 1992, dvakrát s ním startoval i v Grand National v Liverpoolu (1993 a 1994).
Velkou pardubickou pojede pojedenácté. Poslední a předposlední start dělilo osm let. „O návratu jsem snil, každý rok jsem si nějakého koně pro Velkou připravoval, ale nikdy to nevyšlo,“ krčí rameny. „Teď mám Stara. On je můj nový Quirinus.“
