Začíná dívčí válka. Mužů v sedle ubývá, Velkou pojede také žena
Komtesa Lata Brandisová a její hrdinný výkon s klisnou Normou proti německým favoritům z bouřlivého roku 1937 zůstává jediným ženským vítězstvím historie Velké pardubické. Teď jsme však v době, kdy mužů v sedle ubývá. A na startu nedělního dostihu bude vůdkyně mladé ženské generace. Lenka Neprašová nemá z překážek strach, nasbírala na nich už přes dvě desítky výher. A její start s Her Himem slibuje premiéru velmi nadějné kariéry.
Kam se chlapům nechce, musí žena.
„Celkově to upadá. Když si vezmeme, kolik bylo jezdců před dvaceti lety a kolik teď… Lidi nechtějí pracovat rukama, práce je náročná. Radši si udělají školu a budou v kanceláři,“ říká Lenka Neprašová.
A nad myšlenkou, že by ji čekal podobný osud, se od srdce rozesměje.
„Pro mě to určitě nikdy nebude. Já jsem u koní odmalička a neumím si představit, že bych někde seděla na židli a klikala něco do počítače,“ líčí.
V neděli si místo toho sedne do sedla devítiletého hnědáka Her Hima a po čtyřech letech od účasti Veroniky Škvařilové-Řezáčové (s All Scaterem tehdy nedokončila) se stane první ženou na startu Velké pardubické.
Může to být začátek nové éry, ke kterému se už nějakou dobu schyluje. Slavný Josef Váňa jel Velkou pardubickou naposledy před deseti lety, před pár dny ukončil kariéru Marek Stromský a žokejský stav stále slábne. Bez žen to do budoucna zřejmě nepůjde. Na rovinách už je to v Česku mezi pohlavími padesát na padesát. A podobná budoucnost se rýsuje i na překážkách.
„Myslím si, že to holky převezmou. V rovinových dostizích už se to z velké části stalo a přejde to i do těch překážkových,“ říká trenérka Hana Kabelková. „Musí být ty holky dostatečně tvrdé, vydržet tu bolest, když se jim něco stane, nesmí se bát.“
Bez toho to nejde. Překážky jsou od toho, aby překážely, a z koní se na nich občas padá, což patří k řemeslu. Zjistila to už i Neprašová.
„Když jsem ji loni v zimě viděl v Trevisu, měl jsem strach, že spadne na každém skoku,“ vzpomíná Josef Váňa. „Holka se hodně vyjezdila, dokonce i pro nás vyhrála nějaké dostihy ve Francii. Díky své úlevě čtyř kilo vyhraje sem tam i nějaký dostih v Itálii. Je to jeden z talentů, kdyby takových bylo víc. Kluci nejsou, holt to tak stejně dopadne, že budou jezdit holky…“
Neprašová už je ale pro trenéry mnohem víc než volbou nutnosti. Problematické začátky překonala a v posledních dvou sezonách patří k nejúspěšnějším českým překážkovým jezdcům. Ve stáji se učí od šestinásobného šampiona Velké Jana Faltejska. Před dvěma týdny zvládla v Meranu velký dostih Gran Premio. Minulý víkend získala už dvaadvacáté vítězství, čímž vyrovnala kariérní výkon Martiny Růžičkové. Statečné Amazonky, která si po mnohých útrapách v roce 2014 splnila životní sen a v sedle Rubína se dostala do cíle Velké pardubické. Jako teprve pátá žena v dějinách, zatím poslední.
„Já jsem Velkou dojela před deseti lety a už je na čase. Dojela jsem ji jako nejstarší a ráda bych předala to žezlo nejmladší,“ usmívá se Růžičková. „Lenča je neskutečný talent. Před dvěma třemi lety se někde plácala, teď dostala příležitost, čapla ji za pačesy. Má proti klukům neskutečnou výhodu v tom, že nemusí shazovat. A když sebou někde praští s těmi pětačtyřiceti nebo padesáti kily, co má, otřepe se a jde.“
Letos vyhrála Neprašová v Meranu hned třikrát s koněm Prince d´Orage od významného italského majitele Josefa Aichnera, na rovinách v Brně doprovodila k vítězství klisnu Princess Valentine. A pomalu z ní roste možná budoucí královna českých překážek.
„Po jezdecké stránce se nebojím, že by nezvládla Velkou pardubickou. Má koně, kterého zná. Myslím si, že je v pořádku, že na něm i sedí. Za ty výkony, co letos podávala, si to zaslouží,“ chválí ji zkušený žokej Josef Bartoš.
„Lenča má našlápnuto. Naše fyzické možnosti jsou limitované, ale spousta koní nemá ráda poroučení žokejů. Myslím, že za deset let to bude na vážnici obráceně. V té velké budou sedět holky a v té malé se někde bude choulit pět šest žokejů,“ usmívá se Růžičková.
A kdo ví, třeba i Lata Brandisová dostane jednou svou nástupkyni.
„To se může stát třeba i tenhle rok,“ říká Váňa. „Ta doba přijde. Mě někdo překoná v rekordním počtu vítězství a určitě nějaká holčina Velkou pardubickou vyhraje.“
Ženy, které dokončily Velkou pardubickou
- Lata Brandisová
- Eva Palyzová
- Lucie Baluchová
- Jana Nová
- Martina Růžičková
Startovní listina Velké pardubické
- Coko Beach - ž. Donoghue (6:1)
- Jeremy Pass - am. Davies (45:1)
- Streets Of Doyen - ž. Harvey (50:1)
- Argano - ž. Liška (17:1)
- Zataro - ž. Best (50:1)
- Sexy Lord - ž. Myška (8:1)
- Del Rey - ž.Kocman (35:1)
- Godfrey - ž. Faltejsek (3,25:1)
- Her Him - Neprašová (27:1)
- Talent - ž. Kratochvíl (18:1)
- Star - ž. Velek (13:1)
- High In The Sky - Vyhnálek (25:1)
- Dulcar De Sivola - ž. Beurain (10:1)
- Santa Klara - ž. Bartoš (10:1)
- Player - ž. Novák (55:1)
- Lombargini - ž.Odložil (28:1)
Vyhrát jako Lata? Špendlík na zdi si nedělám
Žena na startu Velké pardubické? Zatím to býval spíš výjimečný úkaz. Talentovaná Lenka Neprašová ale reprezentuje nástup nové éry. První start absolvuje s devítiletým Her Himem.
Napadlo by vás před dvěma lety, že se teď budete chystat na svou první Velkou?
„Vůbec by mě to nenapadlo, určitě je to pro mě velká příležitost, jsem za ni hrozně ráda. Těším se neskutečně moc. Nervózní určitě nebudu. Určitě se toho nebojím, to vůbec.“
Kdysi jste začínala s parkurem, jak jste se dostala až k překážkám?
„Na překážky mě to vždycky táhlo. Vždycky jsem ráda skákala. Od začátku, co jsem si řekla, že chci jezdit dostihy, tak tam byla myšlenka, že chci ty překážkové. Ze začátku k tomu byla i váha. Přece jenom jsem měla přes šedesát kilo, roviny byly tabu. Řekla jsem si, že překážky mě fakt baví, že je chci jezdit. Povedlo se.“
Jak vnímáte váš jezdecký vývoj? Před pár dny jste dvaadvacátým vítězstvím na překážkách vyrovnala Martinu Růžičkovou, která sbírala výhry celou kariéru…
„Nějak extra nesleduju, jedu svoji lajnu, takhle to neberu. Závodím pro radost, baví mě to, vůbec se s nikým nesrovnávám. Sebevědomí mám pořád stejné, nemá vliv, že se mi povedlo pár dostihů. Tenhle sport je jako na houpačce. Nikdy se neupínám k tomu, že teď bylo dobré období. Zítra nemusí být. Nedá se na to spoléhat.“
Jakou roli ve vaší kariéře hraje Jan Faltejsek, s nímž pracujete ve stáji v dostihovém centru Osvinov?
„Dělám u něho ve stáji, pomáhám jim tam. Bez něho bych nebyla tam, kde jsem. Dával mi šance, domlouval mi rita v Itálii. Tam, kde jsem, jsem hlavně kvůli němu. Před Velkou si se mnou projde dráhu, nájezd na Taxis.“
Co byste řekla o koňském parťákovi Her Himovi?
„Nesmíme zapomínat na to, že on Pardubice nemá tak přečtené jako ostatní koně v poli Velké. Oproti nim tam šel málo dostihů, ale je strašně šikovný, flexibilní koník. Jediné, kde se ztrácí, jsou vodní příkopy. První kvalifikace byla bezchybná, při další se odrazilo sluníčko, to mě malinko přibrzdilo. Je to šikovný koník, dobře voditelný, já se na něho těším.“
Velkou pardubickou zatím vyhrála jediná žena, Lata Brandisová v roce 1937. Nosíte v sobě sen ji jednou napodobit?
„Je to krásná představa, ale jsem pořád nohama na zemi. Do budoucnosti moc nekoukám. Může se stát cokoli. Jedu, jak to ke mně přijde. Jestli se to někdy povede, budu ráda. Jako extra životní cíl, špendlík na zdi, si to nedělám.“
