Ze čtveřice českých kajakářů, kteří při minulém Světovém poháru v Praze Troji okupovali první čtyři pozice, byl právě Vít Přindiš tím, kdo si vytáhnul černého Petra a na stupně vítězů se nedostal. Letos si to vynahradil, jak nejlépe mohl – vyhrál. „Jééé, gratuluju,“ přál mu i jeho tréninkový parťák Vavřinec Hradilek, který se sám do finále těsně neprobojoval. „Díky moc,“ odpověděl vítěz.
Neměl jste jednoduchý úkol, byl jste posledním na startu, všechen tlak byl na vás. Jak jste se s tím vyrovnal?
„Takhle jsem startoval i loni a věděl jsem, že loni Jířa zajel totální megajízdu, po které vedl snad o několik vteřin. A věděl jsem, že musím jet hranu. Letos jsem nevěděl, jak jede, neposlouchal jsem to, ale věděl jsem, že když si pojedu to svoje, tak můžu jet stejně rychle jako v první jízdě, což se víceméně povedlo a stačilo to na první místo. Takže je to úžasné.“
Jiří Prskavec nosí na dresu jedničku na znamení toho, že je nejlepším kajakářem současnosti… Jaké je porazit ho na domácí trati?
„Tak... je to výborný. My tady závodíme docela často i v Českém poháru. Minulý víkend mě tady dvakrát porazil, tak jsem rád, že jsem mu to mohl vrátit.“
Závodíte spolu odmalička. Má to o to větší náboj?
„Ani ne. Spíš si to přejeme. Mrzí mě, že s námi nebyl Vávra (Hradilek) v tom finále, abychom tam byli všichni čtyři. Ale zase jsme ukázali, že to tady doma umíme a přejeme si to. Když jsme stáli my tři nahoře (s Prskavcem a Ondřejem Tunkou) na startu, tak jsme si plácali a čekali, až se do toho pustíme. Byl jsem hrozně rád, když kluci byli v cíli a fandili mi tam. Bylo to hrozně hezké.“
Doteď jste byl trochu ve stínu ostatních úspěšných českých kajakářů. Nastává teď doba Víta Přindiše?
„Bylo by to hezké, ale ve stínu pořád jsem. Kluci zajeli a zajíždí neskutečné výsledky a já bych potřeboval hodně zabrat, abych je vůbec někdy dohnal. To, co má Jířa na triku, podle mě nikdy nedoženu. Ale nedělám to kvůli úspěchům, dělám to kvůli takovéhle atmosféře a pocitu, když se to povede. Když z toho mám dobrý pocit já i diváci, je to nádhera. Už po první jízdě mi říkali, že to bylo skvělé a jak se jim to líbilo. Tak to je pro mě skvělý náboj do dalšího trénování a pádlování.“
Ještě po vašem dojetí ale byla u vašeho jména hvězdička, řešil se nějaký protest. Víte, o co šlo?
„Nevím proč. Viděl jsem ji tady na monitoru, ale vůbec nevím, proč tam byla.“
Prskavec do toho volá: „Lehká loď prej.“ (smích)
„To ne, loď je v pohodě. Doufám, že už zmizela. Nemám rád hvězdičky u svého jména. Jsem rád, že jsem vyhrál o tolik, o kolik jsem vyhrál. Stačí mi, že je za mnou.“
Prskavec: „Jsem ti ani nemusel fandit do toho cíle.“
Opravdu fandil?
„Jo, fandil. Byl první, kdo mi gratuloval a říkal, jak mi to přeje. V tomhle je to krásné, že ať vyhraje jeden nebo druhý... Já jsem to loni klukům přál, i když jsem byl první pod stupni a bylo mi to trochu líto. Ale teď jsem rád, že tam můžu být. Svěťáky mám splněné. Ani neplánuju jet všechny, pro mě byl nejdůležitější tenhle a ten dopadl krásně.“
