Kanoista Martin Fuksa prodloužil stříbrnou sérii. Na mistrovství světa v Račicích vybojoval na olympijském kilometru druhé místo, když podlehl tradičnímu drtivému závěru olympijského šampiona Sebastiana Brendela z Německa. Fuksa je potřetí za sebou vicemistrem světa a vrátil se do velké hry po loňské nevydařené olympiádě.
„Samozřejmě jsem chtěl nejcennější medaili, ale každá medaile na mistrovství světa je pro mě splněním mého dětského snu,“ radoval se Fuksa po závodě.
Jaké emoce ve vás převládají?
„První pocit je určitě to, že je naprosto skvělé, že jsem získal medaili. Je to prostě skvělý, já jsem hrozně šťastnej. Samozřejmě, zlatá medaile je vždycky nejvíc, ale i medaile z mistrovství světa je pro mě skvělá. Po roce, kdy se mi to na olympiádě moc nepovedlo, jsem se hrozně bál toho, jestli jsem pořád ve světové špičce. Myslím, že jsem lidem dokázal, že tam pořád jsem a jsem strašně šťastnej, že se to povedlo.“
V průběhu závodu jste vedl o víc než loď, co se dělo v závěru?
(úsměv) „Brendel brutálně zrychlil. Klasika. Já ani nevím, jestli jsem vedl, nebo ne. Říkal jsem si: Ty vole, jeď, jeď, jeď! Prostě jeď a finišuj, co to jde. Teď jsem vůbec nekoukal, jestli on finišuje. Samozřejmě se pak vedle mě vyřítil. Já jsem věděl, že určitě nemůže, stejně jako já. Prostě měl zase víc sil, nedá se s tím nic dělat. Já jsem šťastný i za to stříbro, každá medaile je skvělá.“
Nerozjel jste závod příliš rychle?
„Ani ne. Já si myslím, že jsem to nerozjel tak rychle. Říkal jsem si, že se budu soustředit jenom na svoji jízdu a ve finiši do toho dám všechno. Snažil jsem se, co to šlo, myslím, že jsem proti němu předvedl jeden z nejlepších finišů.“
Zatím ale platí, že finiš je největší zbraní vašeho soupeře…
„Je to tak. Ale myslím si, že i já jsem měl ten finiš solidní, že mě nepřejel jen tak, že jsem aspoň trošku bojoval. V cíli mi nedal až takový kotel. Jel jsem naplno až do konce, protože jsem nevěděl, jestli třeba nebudu až třetí. Snažil jsem se co nejdéle jet s ním, jsem strašně rád, že je z toho stříbrná medaile. Jsem za to stříbro rád.“
V čem je Brendelovo kouzlo ve finiši?
„Když se na něj podíváte, tak je hrozně velkej, má dlouhé ruce, udělá na tom kiláku mnohem méně záběrů než já. Já se tak nadřu víc než on. Ne že by se také nenadřel, ale když někdo udělá něčeho víc, tak se asi nadře trošku víc. Samozřejmě to má nějak dané, má užasnou vytrvalost. Stejně jako on se mnou neujede pětistovku, tak on je lepší na ten kilák a pětikilák. Má prostě skvělou vytrvalost a stačí mu to. Být to třeba devět set metrů, tak je to třeba moje. Ale takhle to prostě je.“
Jak vnímáte rivalitu s Brendelem?
„Nebylo to o tom, že chci porazit jen Sebastiana, chtěl jsem porazit celé startovní pole. Ani to neberu jako nějakou osobní rivalitu se Sebastianem. On je hrozná hvězda, já se mu jen snažím vyrovnat. Někdy se můžete snažit celý život, jak chcete, ale tomu nejlepšímu se nevyrovnáte. Já se ho budu furt snažit porazit, aspoň mám pořád hroznou motivaci a nemůžu se uchlácholit tím, že jsem nejlepší. Pořád budu makat dál, on to také nemůže vydržet až do konce, já to vydržím déle.“
Pomohla vám podpora zaplněných tribun?
„Strašně moc, dneska byli naprosto brutální. Hrozně moc jim děkuju. Voda úplně bubnovala, já jsem si to fakt užíval. Ve finiši jsem neposlouchal nic jiného, než ten řev. Říkal jsem si: Tohle je všechno na mě. Fakt jsem se hrozně moc snažil dokázat své rodině a všem, že na to mám. Chtěl jsem udělat radost, získat nejcennější medaili, ale Sebastian byl zase rychlejší a velká čest jemu.“
Jak se těšíte na nedělní pětistovku, kde budete obhajovat titul?
„Ještě je tady pětistovka, ale musím říct, že na to vůbec nemyslím. Jsem rád, že se kilák takhle povedl, těším se za rodinou, pokecat, pohodička… Pětistovka je ta příjemnější část, kterou mám fakt najetou. Vymačkám ze sebe poslední síly v posledním závodě sezony.“
