Trojnásobný olympijský medailista Josef Dostál, čerstvý mistr světa na pětistovce, patří k těm, kdo se v pohrávání si s taktikou vyžívají. Na pětisetmetrové trati si na světovém šampionátu v Montemoru dojel pro zlato navzdory šesté dráze, oproti soupeřům méně výhodné. Na kilometru, kde se mu nasazovací taktika dokonale povedla, pak z „výhodné“ první dráhy zklamaně sledoval, jak mu dva soupeři zprostředka ujíždějí. „Možná jsem to trochu protaktizoval,“ uznala velká star světové rychlostní kanoistiky, už smířená s medailí „jen“ bronzové barvy.
Jen o den dřív, po semifinále na kilometrové trati, trojnásobný olympijský medailista jen zářil. „Kdybych chtěl, semifinále vyhraju. Ale potřeboval jsem skončit třetí a dostat pro finále jedničku, a tu já rád,“ sršela z něj spokojenost s první dráhou. Před finále „zlaté“ pětistovky však mrzoutil. „Cože? Jsem první? Doprčic, to se nepovedlo! Chtěl jsem dojet druhý.“
Závodníci a trenéři tráví hodně času vymýšlením taktiky. Jenže pro diváky pak nastávají absurdní situace, kdy ti nejlepší před cílem zběsile hážou pohledy zleva doprava a „brzdí“. Je pak těžké se zorientovat nejen v tom, kdo byl v cíli první, ale též v tom, která posádka má zrovna nejlepší formu. Favorité prostě chtějí šetřit síly, taktika pracuje naplno.
Dostál , nadšený šachista, přenesl taktizování i do závodu čtyřkajaků. Spolu s Jakubem Zavřelem, Radkem Šloufem a Janem Štěrbou chtěli být kvůli nasazení v semifinále druzí, ale jelo jim to tak, že se nevyhnuli vítězství. „Suprová jízda,“ radoval se Šlouf. „Chtěl jsem, ať Portugalce, co dotírali, necháme, ale nevyšlo to. Holt budeme muset bojovat. Pepa neumí jezdit v semifinále na druhé místo, zato ale umí ve finále brát medaili,“ dobíral si hvězdu posádky Dostála.
Nakonec se ukázalo, že ani nasazení nic neřešilo. Finále se čtyřkajaku hrubě nevydařio. „Předjely nás i lodě napravo,“ hořekovali jako jeden muž. Medaile přitom braly prostřední dráhy čtyři, pět a šest.
Vítr nebyl extrémní
„Vítr tady závody ovlivňoval, přesně jak jsme předpokládali. A to ještě nebyl nijak extrémní, jak tady dokáže být,“ připomněl reprezentační trenér Pavel Hottmar. „Všichni, kteří jeli na levé straně dráhy odpoledne od druhé do páté hodiny, to pocítili. Měli prostě nevýhodu, to tak je.“
Podél vodního kanálu v Montemoru sice stojí impozantní protivětrná bariéra, pomáhá ale jen závodníkům v několika nejbližších drahách. „Nedalo se to,“ kroutila hlavou Anna Kožíšková po kilometrovém finále kajakářek, kde to s ní v největrnější deváté dráze cvičilo tak, že na vítězku ztratila patnáct vteřin a dojela poslední.
Sílu větru pocítili i deblkanoisté Filip Dvořák s Tomášem Jandou, kteří dojeli sedmí na kilometru a zaznamenali tak po medailistech Fuksovi a Dostálovi třetí nejlepší výsledek české výpravy na olympijské trati. I oni startovali v deváté dráze, nejbližší k divákům, ale nejvzdálenější od větrné zástěny.
„Když se rozfoukalo, spadla z nás veškerá nervozita. Z devítky se tady zázraky dělat nedají, sedmé místo je maximum, co jsme z toho mohli vytěžit. Musíme být spokojení, předjeli jsme Španěly a navrch Rumuny. To je cenný skalp, jsou to medailisté z minulého šampionátu,“ řekl třicetiletý Dvořák, který s Jaroslavem Radoněm dojel pátý na olympiádě v Londýně.
Na dráhu já kašlu
Jednou z posádek, která na vítr hodně doplatila, byla deblkanoe bratří Fuksových. Rozjížďku i semifinále absolvovali v deváté dráze na plném větru. „Nemáme tolik natrénováno, nejsme ještě tak kvalitní posádka, abychom dokázali bojovat zároveň se soupeři i s nepříznivými podmínkami,“ pokrčil rameny Martin Fuksa, který v Portugalsku přidal do své už tak bohaté medailové kolekce stříbro a bronz. Na singlových tratích patří k favoritům, vyznavačem taktické hry však není.
Po pětistovce, v níž skončil třetí, se nechtěl vymlouvat. „Že měli soupeři lepší dráhu? Asi jo, ale na tohle já kašlu. Kdybych na to měl, předjedu je i z páté dráhy. Kluci byli rychlejší, tečka.“ Oba jeho přemožitelé, Brazilec Isaquias dos Santos i Němec Sebastian Brendel, jeli napravo od něj, v drahách přece jen víc schovaných.
Podle reprezentačního trenéra Pavla Hottmara neuvažuje Mezinárodní kanoistická federace (ICF) o tom, že by změnila systém nasazování do drah. Ten je dosud dopředu známý, platí dané klíče lišící se jen podle počtu přihlášených posádek. Každý závodník tedy dopředu přesně ví, v jaké dráze v případě postupu pojede.
