Když před čtyřmi lety ovládl celkově Světový pohár, byl kajakář Vít Přindiš prvním Čechem, kterému se to povedlo. A když už se Češi k tomuto titulu dostali, nepustili ho. Poslední vítězové SP? 2017 - Přindiš, 2018 - Jiří Prskavec, 2019 - Prskavec, 2021 - Přindiš. Dvaatřicetiletý vodní slalomář navíc letos neovládl celkové pořadí jen v kajaku, ale také v extrémním slalomu, disciplíně, která bude v Paříži 2024 i olympijskou. Navíc se na jaře stal podruhé v kariéře mistrem Evropy a před sebou má příští týden ještě mistrovství světa v Bratislavě.
V ostatních zemích už české kajakáře moc rádi nemají. Kam přijedou, tam vyhrávají. A nejde jen o jediného sportovce, o vavříny se jich dělí hned několik. Letos už také posbírali, co se dalo, naposledy v sobotu Vít Přindiš celkové prvenství ve Světovém poháru.
A tentokrát, na rozdíl od roku 2017, už za něj dostal i pořádnou trofej. „Já tamté pořád říkám urna,“ směje se při vzpomínce na vázu, kterou před čtyřmi lety obdržel. Ještě ale nemá po sezoně, tu završí MS na Slovnsku.
Udělejme si shrnutí letošní sezony: Jiří Prskavec olympijský vítěz, vy mistr Evropy a vítěz SP jak na kajaku, tak v extrémním slalomu. Neříkají vám už ostatní, ať jim taky něco necháte?
„Ono to není naštěstí jenom letos, ale posledních pár let už jsou naštvaní (smích), ale v dobrém slova smyslu. Na vítězství ve Světovém poháru už si čtyři roky nesáhli, a jinak teď máme v držení všechny největší trofeje, které se dají v kajaku vyhrát. Je to docela příjemné. A je pravda, že za mnou už o víkendu lidi chodili, jestli si nedělám srandu, že jsem vyhrál tři medaile na Evropě, teď jsem vyhrál dva SP, tak jestli mi to už nestačí.“
Co jste jim odpovídal?
„Že jsem spokojený a ještě mám nějaké závody před sebou.“ (mistrovství světa v Bratislavě – pozn. red.)
Když se vám tak daří, o to víc českého fanouška může mrzet, že na olympijských hrách může soutěžit v každé disciplíně za zemi jen jedna loď. S tím, jakou máte formu, jsme klidně mohli mít medailí víc. Asi to trochu mrzí i vás, ne?
„Samozřejmě mrzí, ale byl jsem s tím smířený už od loňského roku, kdy jsem věděl, že jsem si to nevybojoval a na OH jet nemůžu. Ale o to víc mě to nakoplo do přípravy na tuto sezonu. Protože jsem si říkal, že pořád mám o co jet. Závodů už letos bylo hodně, sezona byla extrémně nabitá i bez olympiády, máme kompletní program. Říkal jsem si, že to využiju, budu trénovat a makat, co nejvíc to půjde a zatím to sedí. Tu nevýhodu, že jsem nemohl na olympiádu, jsem se snažil přetvořit ve svou výhodu. Dal jsem si krátkou dovolenou po SP v Lipsku, kdy jsem se už cítil unavený po dlouhé šňůře závodů od ME přes domácí nominace až po Světové poháry. A pak jsem začal trénovat v době, kdy ostatní byli na olympiádě. Říkal jsem si, že co natrénuju během této doby, už mi vydrží do zbytku sezony. A zatím to tak vypadá, cítím se dobře, jezdí mi to.“
Když srovnáte vítězství v SP v roce 2017 a letos, které bylo těžší?
„Ještě jsem o tom takhle nepřemýšlel. Nicméně tehdy když jsem jel na finálový závod, měl jsem docela velký náskok, na druhého Němce tuším 30 bodů a na ostatní ještě víc. Kdežto teď bylo o jeden závod míň, tím pádem byly rozestupy menší a tím, jak je poslední závod za dvojnásobek, měl ještě větší váhu než normálně. A Peter Kauzer (Slovinec) mi už předtím v Seu na dopingu říkal: Když nevyhraješ, tak tě dalších sedm lidí může přeskočit. Takže se to opravdu mohlo zamotat kompletně. Proto jsem si říkal, že na to kašlu, nebudu nic počítat, nechám to být. Jedinou jistotu jsem měl, že když vyhraju, tak nemusím nic počítat a vyhraju celkově SP. To bylo fajn. Uklidnil jsem se, řekl si, že předvedu to nejlepší a snad to vyjde.“
V roce 2017 to tedy bylo náročnější?
„Tenkrát jsem byl asi víc nervózní, víc jsem to počítal. Úspěchů jsem měl v té době míň, od té doby jsem odjel velké množství závodů, mám víc zkušeností. Jsem rád, že jsem teď dokázal SP zakončit takto vítězstvím v Pau a i díky tomu myslím, že jsem ho vyhrál oprávněně.“
Loni se SP prakticky nekonal. Byla i proto letos větší motivace?
„Já jsem snad jako jediný z týmu už na jaře říkal, že vynechám soustředění v Bratislavě před MS a chci letos závodit, protože mi to chybělo. Loni bylo málo závodů, byla to divná doba, nevěděli jsme, jestli je zase nezakážou. Takže jsem toho chtěl využít, chtěl jsem tyhle závody objet, i když to třeba není, s ohledem na MS, nejrozumnější. Ale beru to i jako dobrou přípravu na MS.“
Finále SP jste vyhrál teď ve francouzském Pau, kde jste byl v roce 2017 druhý na MS, 2019 jste tam vyhrál mistrovství Evropy. Takže je to trať, která vám hodně sedí?
(smích) „Už to tak asi vypadá. Ale když jsem tam jel první Světové poháry, tak to nebylo nic moc a byl to jeden z mých SP, kde jsem si nevyjel ani semifinále. To byl myslím rok 2012. Vždycky se mi tam strašně dobře jezdilo na tréninku, protože voda tam je zábavná. Ale člověk si to tam asi musí trošku osahat, zkušenosti tam asi také hrají roli. A poslední roky se mi v Pau daří. Takže si nemůžu stěžovat. A mám ho rád celkově, byl jsem tady na jaře pět týdnů i s rodinou, cítím se tady dobře.“
Před čtyřmi lety jste byl trochu zklamaný z trofeje, kterou jste jako celkový vítěz SP dostal, že to byla ne úplně nejhezčí váza. Teď už je to opravdu trofej, jak má být. Ta už se vám líbí?
„Já tamté pořád říkám urna. Ale na druhou stranu je to jedna z mála věcí, kterou jsem si nechal. (smích) Tyto trofeje jsou opravdu hezké, jsou to fakt poháry, což k tomu, když vyhrajete Světový pohár, podle mě patří. Díval jsem se na to, že její vršek je snad z 3D tiskárny. Je to pěkné, dám ji tátovi do kanclu, ať se na ni může dívat a sedá mu tam na ni prach. Já to asi domů dávat nebudu, i když manželka mi psala, ať ji přivezu. Tak uvidíme, ale spíš ne.“
Když jste vyhrál v roce 2017, ani jste nestihl vyhlášení, protože se oddalovalo a vy jste už musel na letiště. Užil jste si ho teď?
„Ano, bylo to hezké. Dokonce i na závody už mohli nějací diváci, kteří tam pak zůstali i na vyhlašování. Takže po tom roce, kdy lidé chodit nemohli, bylo fajn mít tam diváckou kulisu.“
Jak hodnotíte dosavadní sezonu?
„Hodnocení je relativně jednouché. Podařilo se mi úžasně zajet Evropu, parádně Světový pohár, vyhrál jsem Český pohár, byl jsem teda až druhý na republice. Ale celkově to hodnotím hodně kladně. Nejhorší závod z celého roku byla paradoxně Troja, kde jsem byl sedmý v SP, což mě mrzelo. Ale jinak zatím skvělé. Samozřejmě ještě máme MS v Bratislavě, ale i kdyby to tam nedopadlo, tak i tak budu hodnotit tuto sezonu jako jednu z nejlepších v mé kariéře. Už tohle je dost dobrý pocit do závěrečných závodů, než kdybych si říkal, že to tam musím zachraňovat. Takže i z pohledu psychiky jsem na tom skvěle.“
Jak bude vypadat váš program do MS, které se koná příští týden na Slovensku?
„Je to jednoduché. V pondělí večer návrat do Prahy, přebalit tašku, v úterý (14. 9.) odpoledne jedu do Brna a ve středu ráno mě tam vyzvednou a jedu do bubliny do Bratislavy. Takže mám v Česku asi 24 hodin na to, abych zkompletoval všechny věci, co potřebuju. Protože jsem jednu plastovou loď teď prodal do Japonska a budou mi dodávat novou, takže je to takové dost narychlo. Hlavně se těším samozřejmě na rodinu, chci s nimi strávit co nejvíc času, co půjde.“
