Velký výsledek se mu povedl až v 33 letech. To ale neznamená, že by kajakář Vít Přindiš nepomýšlel ještě na další. Je toho stále spousta, co se dá dokázat. V další sezoně, na kterou už se začal připravovat, třeba „trojboj“ mistrovství světa, mistrovství Evropy a Světový pohár. A samozřejmě poté dostat se na olympiádu do Paříže 2024. „Určitě to není tak, že bych si řekl, že titulem mistra světa mám splněno,“ ujistil v pondělí poté, co vyhrál anketu Kanoista roku 2022. Jak bolí znovu začít trénovat a stihl vůbec dovolenou?
Po životní sezoně jste získal i ocenění Kanoista roku. Je to hezká tečka?
„Je to pro mě hezké završení. Ale sport nedělám kvůli trofejím. Ti, co mě znají, ví, že trofeje většinou ani neschovávám. Takže to není o ní, ale o zážitku, který jsem v Augsburgu na mistrovství světa měl. Jak jsem to mohl prožívat v cíli, že na mě celý tým čekal na hotelu, přivezla se piva, i když někteří druhý den závodili, tak se to trochu oslavilo. Bylo to hrozně hezké a to jsou zážitky, na které budu vzpomínat. Ne že jsem teď vyhrál anketu. Ale samozřejmě si říkám, že v našem svazu, který je extrémně silný (Pepa Dosátl, Jířa Prskavec, Martin Fuksa) je to krásné ocenění, kterého si hrozně moc vážím.“
Dá se tahle sezona ještě něčím překonat?
„Určitě dá. Já ji beru ze dvou úhlů. S několika věcmi jsem hodně spokojený, ale s několika zase hrozně nespokojený. Na těch jsem si řekl, že musím v další sezoně zapracovat. Byl jsem hrozně zklamaný z nominací, pak ze SP v Troji, chci výkonnost pozvednout ještě trochu dál a věřím, že jsem schopný to udělat. Nejsem úplně nejmladší, ale profesionální sport jsem začal dělat trochu později, takže si myslím, že nějaký čas mám. Cítím, že mám touhu se posouvat. Není to tak, že bych si řekl, že jsem vyhrál MS a mám splněno. Mě to baví, baví mě ta cesta. Když by vedla až na olympiádu, bylo by to krásný. A pokud ne, a budu mít před sebou ještě dvě tři pěkné sezony, které by se podobaly téhle, budu za to hrozně rád. Motivace je, olympiáda se blíží. Do Paříže za chvíli jedem na trénink, moc se na to těším. Ale není to tak, že když toho nedosáhnu, zhroutí se svět.“
Takže je to u vás víc o pocitech než o trofejích?
„Fakt nejsem sběratel. Zážitek, který jsem měl na MS v Augsburgu, když jsem dojel... Měl jsem tam manželku, a když jsem viděl skandovat náš tým mé jméno v cíli, to jsou zážitky, které se nenahradí žádnou trofejí, žádnou cenou. Jen mě to utvrzuje, jak jsme v naší partě na divoké vodě kamarádi a jak se navzájem podporujeme. Je to hrozně hezké, není to o jednom člověku, ale o celé partě, která dělá krásné příběhy a kamarádství.“
Sezona vám skončila v druhé polovině září. Stihl jste nějakou dovolenou s rodinou?
„Byli jsme na začátku října dva dny v Peci pod Sněžkou. To bylo super. Jeli jsme na Sněžku s malou (dcerkou Amálkou), vyjeli jsme lanovkou. Byl tam sníh, tak byla překvapená. Teď jsme měli jet ještě na pár dní, ale malá onemocněla, pak onemocněla manželka a já taky, takže už jsme nejeli. A teď v pondělí jsme začali trénovat.“
Jak bolí návrat do tréninku?
„První den jsme byli s Jířou (Prskavcem) v posilovně. Jířa říkal, že byl po půlroce, já tak po dvou, po třech měsících. Jeli jsme úplně lehké věci: kruháč, TRX. Strašně to bolelo a bojím se, co to bude říkat další den. A to jsme nedělali skoro nic. Pak jsme šli na vodu a to bylo lepší. Ale když jsem vzal do ruky pádlo, tak jsem si říkal, jestli jsem to někdy v životě měl v ruce. Strašně nepřirozený pocit. Návraty jsou těžké. Někdy i po třech dnech, co nejsem na vodě. Ale po čtyřech týdnech je to intenzivnější.“
Zhoršuje se to s věkem?
(Usměje se) „Za pár let vám řeknu.“
Čtyři týdny jste neměl pádlo v ruce. Nechybělo vám to?
„Ze začátku mi to vůbec nechybělo, ale teď už jsem se těšil na přípravu. Na to, že začnou ty věci bolet. Že půjdu a ucítím, že tělo něco dělá, začne zase reagovat. Mě hrozně baví proces učení. Ne z nuly, nechci říct, že jsem na nule. Ale ta procenta jdou teď nahoru rychle a pak je to o nuancích. Ten nárůst je teď velký a to mě baví.“
Letos jste získal titul mistra světa a skončil celkově druhý v SP. Co bude motivací pro příští sezonu?
„Myslím, že letos jsem měl docela blízko získat medaili na všech závodech – na Evropě, mistrovství světa i ve Světovém poháru. Tohle je i cíl, který měl Jířa letos. Je to něco úžasného být celý rok ve špičce, když není olympijský rok. To je pro nás dva velký cíl. Jířa letos vyhrál Evropu a Světový pohár, já jsem byl druhý v SP a vyhrál jsem svět. Kdyby to někdo zvládl úplně všechno, ideálně já, tak by to byla velká pecka. A pak samozřejmě získat co nejlepší pozici pro boj o olympiádu. Ta je ceněná ještě jinak a pro nás je tam navíc cesta strašně obtížná, když se bojuje jen o jedno místo.“
Co říkáte na trať v Paříži?
„Byli jsme tam loni na pět dní, teď tam jedeme na týden znova. Trať se mi docela líbila. Byla specifická, bylo tam hodně válců, takže byla pomalejší. Chtělo to hodně rozjíždět fyzicky. Teď jsem viděl nějaká videa a hodně to předělali. Horní část je víc tekoucí, možná i víc proměnlivá, to uvidíme až na vodě. Těším se tam, protože to prostředí je hezké.“
