Královská jízda kanoisty Martina Fuksy a kajakáře Josefa Dostála pokračuje i na začátku nové sezony. V prvním startu od jejich zlatých závodů na loňské olympiádě se na Světovém poháru v Szegedu oba dostali na stupně vítězů. Fuksa kilometrovou trať suverénně vyhrál, Dostál skončil třetí po divoké stíhací jízdě.
Pro Martina Fuksu se toho od životního závodu na olympijském kanále ve Vaires-sur-Marne moc nezměnilo. Po devíti měsících vyhrál v Szegedu znovu v podobném stylu. Do cíle dojížděl s klidným náskokem.
„Musel by to fakt někdo narvat a překvapit mě, to se nestalo. Pár desítek metrů před cílem jsem si byl jistý, že to dám,“ pochvaloval si Fuksa. „Já doufám, že ze mě má každý strach. Vím, že mě chtějí porazit. Jsem uvolněnější. Něco mám za sebou, vrchol mého snažení, nejsem svázaný. Vím, že kdyby se náhodou něco nepovedlo, nic se neděje. Cítím se dobře, že mám splněný závod, vlastně i tak trošku cíl. Když jedete ve finále, vždycky pomýšlíte na nejvyšší umístění. Já jsem neměl jiná očekávání. Super, začátek sezony, jedem dál.“
Na sobotní finálové závody se v Szegedu trošku změnily podmínky. Silný vítr se do lodí opíral ze strany a Thomas Green či Adam Varga na vzdálenějších drahách byli bez šance. Závod se dobře nevyvíjel i pro Dostála v druhé dráze. Většinu trati pádloval s odstupem za ostatními.
„Bylo neuvěřitelné, že celé startovní pole kromě mě bylo vyrovnané. Já jsem zaostával, při průjezdu dvě stě padesátkou před cílem jsem byl poslední,“ líčil Dostál. „Když jsem viděl, že odpadá Portugalec Pimenta, tak jsem si řekl: Jo, aspoň jeden skalp budu mít! Ono těch skalpů ve finiši ještě dost přibylo… Je to pro mě neuvěřitelný výsledek, obrovské překvapení. Zjara jezdím pomaleji, letos mi vyloženě schází motivace. Forma jako na olympijských hrách nebyla, dneska je to druhý malý zázrak.“
Dostál přitom otevřeně přiznává, že letos nemá takový drive jako v olympijské sezoně. Kromě toho, že si splnil sen o zlaté olympijské medaili, se těší na to, že v červnu přivítá na svět syna, kterého očekává se snoubenkou Anežkou Paloudovou.
„Z domova se mi fakt nechtělo. Hrozně se těším, až nejenom Anežku a miminko přes bříško pohladím. Tohle jsou myšlenky, které mě naplňují. To, že mám medaili, je hezké, ale strašně se těším na tu rodinu,“ usmál se Dostál.