Cákla do vody a na klidné hladině se teď tvoří kruhy. Reprezentantka Barbora Závadová si své narůstající zklamání ze stavu českého plavání nenechala pro sebe. Ve snaze probrat komunitu kolem bazénů nejdřív napsala kritický blog na svůj web a pro deník Sport své postoje vysvětlila ještě podrobněji.
Go hard, or go home. Podle tohoto hesla Barbora Závadová plave i žije, takže byste od ní nemohli čekat, že jí je jedno, když její milovaný sport strádá. A ona s ním.
„Chci, aby se tady něco změnilo. Samozřejmě, první musím hledat chybu u sebe,“ zdůrazňuje Závadová, která po loňské finálové vzpruze na MS v Kazani na olympiádě v Riu skončila ve své nejsilnější disciplíně na 400 metrů polohový závod čtrnáctá.
Co vás přimělo, abyste se aktivně zapojila do boje za obrodu českého plavání?
„K tomuhle mě donutilo několik věcí. Já jsem si vždycky myslela svoje, řekla jsem si svůj názor, ale teď se množily věci, že kolem mě si plavci stěžovali, i trenérům se spousta věcí nelíbila. Ale bylo to jen takové, že se to řekne mezi dvěma nebo pár lidmi. Já už jsem chtěla, ať se s tím něco dělá. Že už je načase, abychom promluvili, že nejsme úplně spokojení, a podívali se tomu do tváře.“
Čemu?
„Plavání teď není úspěšné. A není to jen, co se týká olympiády, ale i mistrovství Evropy. Aby se z vrcholných akcí vracel jeden úspěšný, to, myslím si, není moc dobrý obrázek. Samozřejmě mě to mrzí. Mrzí mě, že si stěžujeme, nic s tím neděláme a nehledáme chybu.“
Kde ji vidíte?
„Není jen na jednom místě. Je to nějaký souhrn špatných okamžiků, které vyústily v to, že tento rok byl pro nás špatný. I když tam byla finálová umístění na mistrovství Evropy, ale my bychom chtěli medaile. Je tam nějaká koncepce, která se iks let nezměnila. Rok se moc nemění, je to pořád stejné. Možná to plavce nebaví a už se na to tak netěší. Nevím. Je třeba nějakou inovaci udělat.“
Třeba?
„Třeba mě překvapuje, jak plavání nikdo nezná. Přitom si nemyslím, že bychom byli úplně neúspěšný sport. Máme finále z mistrovství světa, v roce 2012 jsme měli semifinalistku na olympiádě, máme mnoho finalistů na mistrovství Evropy. Propadák nejsme. Ale neumíme plavání prodat. Nemyslím, že je chyba v plavcích, protože ti by měli přijít k hotovému, ale svaz by měl plavání propagovat.“
Je to váš osobní názor, nebo jste mluvčí nějaké skupiny?
„Kdybych si to myslela jenom já, tak to asi nenapíšu. Už se nedalo poslouchat, jak si hodně lidí stěžuje. Samozřejmě neříkám, že je všechno špatně. Vím, že svaz se občas snaží udělat něco nového. Je tady spousta mladých lidí, kteří chtějí probojovat nějakou novinku. Ale občas to narazí na zajetý stereotyp českého plavání, tak to neprojde. Neříkám, že je všechno zlé, ale už kolem mě bylo tolik špatného, že to všichni shazovali jeden na druhého… To už byl pro mě strop, řekla jsem si, že bych to měla nějak zhodnotit, napsat svůj názor.“
Co chcete dokázat?
„Já nechci být sama proti proudu, já chci, aby nás bylo hodně, abychom třeba něco dokázali. Abychom jako plavci měli větší hlas v chodu svazu, aby nás někdo poslouchal.“
Jaké jste zatím zaznamenala reakce?
„Mělo to obrovský ohlas, mělo to zatím moje rekordní sdílení. Přišla mi spousta zpráv od lidí, kteří se o plavání zajímají, že souhlasí, a že by taky rádi něco udělali. Udělala jsem to správně, ale samozřejmě vím, že tohle není poslední věc. Musím pokračovat dál. Chci, aby se tady něco změnilo. Samozřejmě, první musím hledat chybu u sebe.“
Jak?
„Já neříkám, že všechno špatné je na nich. Nejsme dokonalí, ale my všichni tady chceme, aby plavání bylo úspěšné. Nechtěla bych, aby to někdo vzal špatně. Je to kritika. Ale je to kritika, která je mířená dobře, aby byla k něčemu prospěšná.“
Věříte, že to pomůže něco změnit?
„Samozřejmě se toho trochu bojím, že to bude výkřik do tmy a všichni to smetou a řeknou si: Zase další, co tady chtěl něco změnit… Ale tohle rozhodně není poslední věc, kterou chci udělat. Chci udělat průzkum, abych měla černé na bílém, co si lidé myslí. Aby to nebylo slepé sdílení na Facebooku. Chápu, že někteří mají problém stát na veřejnosti za svým jménem. Takže budou anonymní dotazníky. Chtěla bych, aby si nás tam nahoře poslechli, že taky chceme něco udělat. Že nejsme ty ovečky, které budou poslouchat, ale že máme zájem, aby plavání šlo nahoru.“
Potřebujeme velkou podporu svazu
Co vám vadí nejvíc?
„Vadí mi systém českých závodů. Vadí mi to, že s reprezentací jezdíme málo na zahraniční závody. A taky mi vadí propagace sportu. Po zhlédnutí videa Czech Watch je vidět, že plavání prodat jde.“
Video plaveckých olympioniků na pláži Copacabana parodující slavný seriál Baywatch slavilo celosvětový úspěch…
„Říkal mi pan Kejval, kolik to mělo zhlédnutí a sdílení, tak to bylo sto dvacet milionů… A my se tady trápíme s tím, že na Český pohár v plavání přijde deset fanoušků… Je vidět, že nějak to jde, ale musí se najít zajímavý způsob a musí se na to najít člověk. A toho člověka musí svaz zaplatit. Na to se musí sehnat sponzoři. A je to všechno zamotaný koloběh. Já chápu, že musí být úspěchy. Ale my nemůžeme vařit z vody. My musíme mít za zády velkou podporu svazu, který nám bude věřit. A toho bych chtěla docílit.“
Věřila jste, že video Czech Watch bude tak úspěšné?
„Já jsem to brala jako další video, které vznikne pro olympijský kanál. A bylo z toho video, které se rozšířilo všude do světa, mělo ohromný ohlas. Myslím, že to bylo úderné, rychlé, netrvalo to dlouho, bylo to krásně sestříhané. My jsme to měli hotové za devadesát minut. Měli jsme to skoro všechno napoprvé. Párkrát jsme se proběhli po pláži, zamávali jsme vlasy a mohli jsme jít pryč. Byla to paráda. Z toho mála, co vzniklo, to, myslím, nečekali ani tvůrci.“
Znáte vůbec ten původní seriál?
(smích) „Jo… Viděla jsem pár dílů, tak jsem si představovala, jak tam budeme běhat v těch plavečkách. Škoda, že jsme neměli plovák, měla jsem jenom destičku. Bylo to originální, plavecké, sportovní. Psali zástupci té firmy, od které měly všechny holky plavky. Že větší reklamu ještě neměli…“
Pojďme ještě k nepříjemným věcem, co dál se vám v českém plavání nelíbí?
„Další věc je školení trenérů, vzdělávání trenérů, to tady taky funguje minimálně. Myslím, že by mělo vycházet víc publikací. To všechno je v angličtině, chápu, že v Česku není angličtina zajetý jazyk. To si lidi nepřeloží.“
Trenéři tedy nereagují na moderní trendy?
„Málo. Neříkám, že nereagují, ale je tady hrozně málo trenérů, kteří to dokážou aplikovat do svých tréninků. Někteří už jsou zvyklí, že co fungovalo před dvaceti lety, bude fungovat i dnes. Tak to prostě není.“
Co udělat s nedostatkem padesátimetrových bazénů?
„On je problém, že jak je tady plavání neznámý sport, majitelé a provozovatelé nechtějí mít čistě plavecký bazén. I pětadvacítkové bazény přestavují na aquaparky. Což nám ubere nějaké dráhy, zabere to nějaký prostor, není to prostředí, kde by člověk před sebou viděl vidinu sportovního úspěchu. To je asi chyba. Už je tady málo bazénů a většina z bazénů je aquapark a není to plavecký bazén. To mi taky vadí, ale s tím já nic neudělám.“
Ale mělo by se s tím něco dělat, ne?
„V Maďarsku přestali stavět pětadvacítky a začali převážně stavět padesátimetrové bazény. A udělali to právě z toho důvodu, aby podpořili plavecký sport. Oni byli úspěšní vždy, ale takhle věděli, že se plavání udrží na vrcholu. Je to tak. Tam když člověk přijede do nějakého většího města, tak je tam padesátka. Což tady se říct nedá. Tady bych to skoro spočítala na prstech jedné ruky. To je problém.“
Dá se vyřešit?
„To by musely být finance a dotace. Člověk spíš naláká lidi na nějaké tobogány a whirpoolky než na to, aby si tam šel zaplavat a dal deset bazénů. To je prostě smůla.“
| ČEŠTÍ PLAVCI NA OH V RIU |
|
Jan Micka: 12. na 1500 m kraul, 29. na 400 m kraul 14. na 400 m polohový závod, Barbora Závadová: 21. na 200 m polohový závod, 17. na 100 m znak, Simona Baumrtová: 23. na 200 m znak, 36. na 200 m polohový závod Martina Moravčíková: 18. na 200 m prsa, 26. na 100 m prsa Pavel Janeček: 24. na 400 m polohový závod Lucie Svěcená: 28. na 100 m motýlek Barbora Seemanová: 31. na 200 m kraul Pozn.: Polohová štafeta žen na 4x100 m byla diskvalifikována za předčasnou předávku |
