Za týden mu začíná mistrovství světa v Budapešti, kde bude chtít potvrdit nejen pozici nejlepšího českého plavce. Jan Micka touží po velké medaili. Kvůli ní trénuje značnou část roku v Itálii. „Třeba to vyjde. Ale co mám zkušenosti, takové věci se projevují později. Třeba za rok. Chce to čas. Tělo to musí vstřebat,“ vysvětluje v pátečním Sport Magazínu, v němž kromě rozhovoru zapózoval pro výjimečné fotky.
V pražském Podolí se zrovna zatáhlo, když se stavěl před objektiv na tribuně a pod sprchou. Tam se Jan Micka klepal zimou. Při tvorbě speciální kolekce snímků pod vodou zase 22letému kraulaři docházel dech. V tomto ohledu by se dalo říct, že šlo o dobrý trénink na světový šampionát. Cíl je totiž jednoznačný: na tratí 1500 metrů volný způsob výrazně vylepšit loňské 12. místo z olympijského Ria.
V čem vám nejvíc prospívá, že můžete v Itálii trénovat s posledním olympijským vítězem Gregoriem Paltrinierim a Gabrielem Dettim, který byl v Riu třetí?
„Je to pro mě obrovská zkušenost a škola. Moc si vážím toho, že mám tuhle možnost. Poznávám jinačí styl trénování. Vidím, jak trénují šampioni. Oni řeknou, že jsou mrtví, ale plavou stejný časy jako já při závodech. Takže jsem jim povídal: Až mi zase budete vykládat, jak jste unavení, pošlu vás někam! (usměje se) Mají to nějak přeházený. Když řeknou, že jsou v pohodě, plavu s nima. Když jsou hotoví, nemám nárok… A taky se mi líbí, že vlastně celý rok trénují od devíti do jedenácti, potom odpoledne od pěti do sedmi. Nemusejí vstávat tak brzo jako my tady v Česku.“
Vy trénujete dřív kvůli tomu, abyste měli volnější bazén?
„Většinou to bývá i proto, aby se stihla škola. Ale chtěl bych prosadit, jestli by to nešlo později.“
Abyste se mohli déle vyspat?
„Ano. Já jsem sice takový živel, že toho moc nenaspím. I když nemusím, probouzím se i před pátou. Ale potom zase usnu. Celkově se v noci probouzím několikrát. Takže i pro psychiku by mi pomohlo, kdybych se celkově mohl o hodinku dýl vyspat.“
Že se v noci několikrát probouzíte, to máte odmalička?
„Jo. Během noci se stačím pětkrát šestkrát probudit. Jdu se najíst, zase usnu.“
Najíst?
„Ano. Kolikrát za noc někdy… I když teď se to snažím omezovat, abych nebyl jako bečka, ale stává se mi to často. Když jsem u přítelkyně, naštěstí se mi to ještě nestalo, takže má kliku, proto ji nebudím. Ale když jsem doma, stává se, že vzbudím i mámu s tátou, když si jdu udělat jídlo.“
Vy si v noci vaříte?
„To ne, ale jdu do kuchyně a tam chrastím s nádobím. Všechno je slyšet. Máma se vzbudí a zavolá na mě, co to zase vymýšlím. Já se najím, napiju, za půl hodiny jdu zase spát.“
Je to i tím, že tělo profesionálního sportovce má přes den obrovský výdej?
„Asi jo. Nejhorší je, že se najím, jsem úplně narvanej k prasknutí, půl hodiny nemůžu jídlo vidět ani cítit. Ale pak, jako když utne, už bych zase žral. (usměje se) Jsem taková popelnice.“
V Itálii jsou vydatné obědy i večeře?
„Pokaždé jsou to čtyři chody. Ale samé těstoviny, už mi lezou ušima. Jsem rád, když přijedu domů a můžu si dát svíčkovou nebo kachničku se zelím. To já můžu, jsem hroznej žrout.“
Váhu hlídat nemusíte?
„Ne. Trénujeme dvakrát denně, tělo navíc spotřebovává energii i kalorie už jenom tím, že je ve vodě, aby vyrovnalo termoregulaci. Takže láduju všechno.“
Co jste si dal dneska po ranním tréninku?
„Když jsem doplaval, spořádal jsem dvě koblihy, šest kremrolí, jedny hořický trubičky, druhý mám ještě v kapse. A do toho jsem vypil ledový kafe. Tohle si můžu dávat každý den, když jsem v tréninkovém procesu. Je mi to jedno, pořád mám těch 77 nebo 78 kilo.“
A když netrénujete?
„To je horší.“
Přiberete?
„Když onemocním nebo jsou Vánoce, jsem schopný během čtyř dnů nabrat osm až deset kilo. Jen to hvízdne. V tomhle jsem jako judista, rychle nabírám, a další tři týdny to shazuju. Ale pořád jsem na tom líp než holky, které si stěžují, že to jde ještě pomaleji.“ (usměje se)
Kompletní rozhovor najdete v tradiční páteční příloze deníku Sport
Z obsahu pátečního Sport Magazínu
Rozhovor: Michal Šlesingr o boji s dopingem
Uniklo z facebooku: Jaroslav Šilhavý
Auto: Seat Leon Cupra 300
