Blíží se plavecké mistrovství Evropy v Glasgow, svět znakařky Simony Baumrtové ale zdaleka nesahá jen po stěny bazénu. Od jara pracuje v nově otevřené fyzioterapeutické Certifikované McKenzieho klinice v Kladně, kterou vede její snoubenec a fyzioterapeut mnoha reprezentantů Kryštof Kuba. A společně také chystají srpnovou svatbu.
Chtějí spolu být v dobrém i ve zlém. A taky v jedné práci. Simona Baumrtová sice plaveckou kariéru plánuje minimálně do olympiády v Tokiu, už ale rozjíždí i svůj nový život. Soukromý i pracovní spojila s Kryštofem Kubou. Se svým snoubencem v Česku rozbíhají metodu legendárního novozélandského fyzioterapeuta Robina McKenzieho. Do toho Baumrtová vyrábí výzdobu na srpnovou svatbu v Klášterci nad Ohří.
Jak se těšíte na společnou práci na nové fyzioterapeutické klinice?
Baumrtová: „Je to skvělá příležitost, že tato metoda dostala slušné zázemí. Chci, aby lidé pochopili, že než půjdou na operaci, je možnost konzervativní léčby. Je to první certifikovaná McKenzie klinika v České republice i na Slovensku. A ze své zkušenosti věřím, že ta metoda má obrovské výsledky. A jsem ráda, že to zařizuje můj kluk.“ (úsměv)
Kuba: „Já se na to těším. Rozumíme si v osobním i pracovním životě. Zatím jsme nenarazili na nic, kvůli čemu bychom se pohádali.“
Jak byste Simonu zhodnotil jako fyzioterapeutku?
Kuba: „Tím, že jsme spolu zažili několik pacientů a viděl jsem, jak pracuje, tak vím, že je poctivá a precizní. Nepřechází detaily. Nezaměřuje se na všeobecnost, všechno dělá pečlivě. To je její velká přednost.“
Simono, když jste s tímhle oborem začínala, pomáhalo vám, že jste vrcholová sportovkyně, že musíte znát své tělo i bolest?
Baumrtová: „Myslím si, že to bylo i nebylo dobře. Tím, že jsem hodně cílevědomá a precizní, tak to očekávám i od lidí. A pak mě hrozně trápí, když se nesnaží cvičit, a i když je to hodně bolí, tak pro to doma nejsou ochotni něco udělat. To mě ničí a vyčerpává, to je moje velká nevýhoda. Na druhou stranu, když vidím, že lidi mají snahu, dělají to, co řeknu, tak mě to hrozně nabíjí. Má to plus i minus.“
Využíváte nějak v práci osobní zážitky ze sportu?
Baumrtová: „Samozřejmě, umím si představit, co lidi cítí, když mají třeba natažený sval. Umím jim poradit, protože ke mně třeba přišli s bolestí Achillových šlach a problém byl úplně jinde. Mně už se to stalo, a tak jsem věděla hned, jak jim pomoct, aniž bych hledala příčinu zrovna u té Achillovy šlachy. Schéma lidského těla znám na sobě, myslím, že mi to pomůže líp odhalit problém.“
Kryštofe, vy máte skoro každý den v ruce vrcholové sportovce, to je taková živá laboratoř, ne?
Kuba: „Když jsem začal se sportovci pracovat, tak to pro mě bylo úžasné. Viděl jsem, jak to funguje na atletech nebo na skokanech na lyžích. Jak tělo funguje, když se o něj lidi starají. Na druhou stranu mě zarazilo, když jsem i mezi vrcholovými sportovci narážel na ty, kteří to zanedbávají a o své tělo se nestarají.“
Jak jste reagoval?
Kuba: „Často jsem se jim snažil vysvětlit, že problémy, které mají, jsou dané tím, že jsou trošku lenoši. U sportovců hodně hraje roli mentální stránka. Když je někdo utahaný po tréninku, tak často nechce dělat nic navíc. Pro mě to byla určitě skvělá zkušenost začít pracovat se sportovci. Doufám, že až se u nás na klinice potkám s hodně nemocnými lidmi, kteří budou mít silné bolesti, pomůžu jim.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
