Highdiverova krize na hraně: Kouknul jsem dolů a nevěděl, co dělat
PŘÍMO Z KOREJE | Jsou to borci. Hrdinové s vypracovanými těly, co fascinují davy. S odvážnou myslí nabuzenou adrenalinem. Asi to tak je. A ještě beze strachu? Ale jděte. Nepříjemná chvilka může na skokana zaútočit i na vrcholu 27metrové věže. Michalu Navrátilovi se sto přihodilo před finálovým skokem ve finále MS v Kwangdžu. Přesto je čtvrtý na světě.
Před posledním pokusem se hrálo o všechno. Michal Navrátil ze čtvrtého místa ztrácel přes dva bodíky na třetí příčku. Věděl, že soupeři nasazují obtížnější skoky. Medaile ležela na tenké hraně. Teď ale nešlo jen o boj o stupně. Navrátil musí před každým skokem do hlubiny nabudit svou mysl k odvaze. A teď měl problém.
„Nahoře to bylo těžký, co budu povídat. Fakt jsem se necítil moc dobře. Snažil jsem se najít to svoje nabití a najednou jsem nevěděl, jak mám ten skok udělat,“ řekl Navrátil.
Tíha situace? Od chvíle, kdy dají rozhodčí pokyn, highdiver má na skok minutu a půl. Musí se odhodlat a skočit do bazénku, který vypadá jako malý rybníček. Lidé na tribunách čekají, co bude. Navrátil měl naplánované trojité salto napřed s dvou a půl vrutem.
Ne úplně nejnáročnější skok na světě, ale složitý. Víc než efektní skok ze stojky v prvním finálovém kole. Stojky jsou Navrátilův značkový trik. Lidé na tribunách univerzitního areálu Čosun, kteří většinou s čepičkami na hlavách proti úmornému dusnu neúnavně mávali vějířky, strnuli.
„Při stojce jsem slyšel každého na té tribuně: Oh, oh, oh…“ líčil Navrátil. „Ale to mě zase posílá dopředu. Já jsem v tom ještě silnější, soustředím se víc na sebe. Já nejsem člověk, který má rád ticho. Potřebuju něco poslouchat a já se víc sevřu do sebe, než když je klídek a mám třeba počítat. Tři, dva, jedna, no tak teď skočím… Já potřebuju vždycky nějaký challenge.“
Při druhém skoku se mu přání splnilo. Byl to jeho poslední pokus na šampionátu. Ve čtvrtek do Kwangdžu přiletěl a pět dní za sebou pak své tělo drtil dopady do vody ze 27 metrů. To není běžné a tělo mu to taky dalo vědět.
„Já jsem od včera měl velké bolesti zad, odskákal jsem trénink a teď si furt zahřívám krémem záda, protože se nemůžu pořádně ohnout a narovnat, jak to bolí. Snažil jsem se furt hýbat, abych neztuhl,“ vysvětloval Navrátil.
A bolest oslabuje. Navrátil byl dobitý pěti dny tvrdé šichty. Ale musel nahoru ještě jednou k rozhodujícímu skoku. Především musel ještě jednou dolů. V v hlavě měl trochu zmatek. Pomohl mu návrat k filozofii, jíž věří.
„Je to teď a tady, na to musím být připravený. To je ten risk, který každý skokan podstupuje. Ne každý je na to připravený. Je to závod, máme písknuto a máme minutu a půl na to si do vody skočit. A i když nejsme připravení, tak to prostě tak je,“ říká Navrátil. „Z toho je špatný dopad a vypořádat se s tím musíme sami. Myslím ale, že mám dost zkušeností, že to docela zvládám.“
Pochybnosti zmizely, když se Navrátil na věži přiblížil k hraně.
„Šel jsem na kraj, kouknu dolů a dobrý: Jdu tenhle skok. Jak jsem se odrazil, tak se to ve mně probudilo a bylo to dobré,“ popisoval Navrátil. „Skok byl z počátku výborný, dobře jsem to roztočil, ale snažil jsem se držení těla držet víc pod kontrolou. A tam byla chybička, že jsem byl až moc stažený a trošku jsem tam nedopadl, nechal jsem tam hrudník. To mě stáhlo body.“
Navrátil byl šťastně dole, jen medaile mu utekla. Soupeři byli silní. Obhájce titulu Steve Lo Bue i Mexičan Jonathan Paredes měli velký náskok. A Brit Gary Hunt těsně před Navrátilem předvedl svůj majstrštyk. Čtyři salta s třemi vruty nazad. Úlet. Pět ze sedmi rozhodčích mu za to dalo desítku. Hunt nakonec jasně vyhrál.
„Já jsem rád, že jsem hned pod stupni vítězů, protože na první tři kluky jsem vůbec neměl šanci. Jak těmi obtížnostmi, co mají, tak tím náskokem, co si vytvořili první den. To jsem byl prakticky ze hry. Museli by udělat hrubou chybu. Jsem rád, že jsem hned pod nimi.“
