Plavkyně Seemanová se na MS loučí, znakař Franta prožil peklo
PŘÍMO Z KOREJE | Velká jízda plavkyně Barbory Seemanové na jejím premiérovém světovém šampionátu skončila v rozplavbách na 100 metrů kraul, kde jí čas 54,62 minuty o tři místa nestačil na postup mezi nejlepších šestnáct. Nepostoupili ani Anika Apostalonová a znakař Tomáš Franta, který ve finiši dvoustovky zažil torturu.
Čerstvou čtyřnásobnou mistryni světa na kraulařské dvoustovce si Barbora Seemanová v rozplavbě poloviční trati ve vedlejší dráze pohlídala. „Podle mě musela být slušně mrtvá po včerejších startech. Samozřejmě mě potěšilo, že jsem ji porazila. Ale když jsem ji viděla v posledních metrech, tak jsem se bála, abych ji dala,“ líčila Seemanová.
Skalp velkého jména ale bylo to jediné, co ji v posledním závodě na MS potěšilo. Časem 54,62 sekundy zaostala za svým osobním rekordem, což se jí na šampionátu v Kwangdžu stalo poprvé.
„Přišlo mi, že se moc neposouvám. Bylo to uhrabané, jak jsem moc chtěla. Nejelo se mi to na pocit dobře,“ hodnotila Seemanová. „Neviděla jsem, jak jsem plavala, ale ve vodě mi přišlo, jako kdybych musela za sebou někoho táhnout. Nebylo to úplně fajn. Možná přišla únava, necítím ale, že by tělo bylo nějak v háji. Nevím. Stovka se nepovedla, jak jsem chtěla.“
Seemanová skončila devatenáctá, další reprezentantka Anika Apostalonová se po čase 55,31 našla na jednatřicátém místě.
Těžké chvíle v závěru rozplavby na 200 metrů znak prožil Tomáš Franta. Ve své doplňkové disciplíně se snažil poprvé v kariéře dostat pod dvě minuty. Záměr mu ale zkazila protrpěná poslední padesátka, kterou končil v těžké krizi. Chvíli po závodě si radši sednul na zem.
„Předloktí, stehna hrozně, tyhle části mě straně bolí. Žaludek… Ještě z těch různých suplementů, to žaludku taky moc nepřilepší,“ vyprávěl po závodě. „Neměl jsem sílu v záběru. Cítil jsem, jak jenom prohrabávám vodu. Těch posledních pětadvacet metrů bylo hrozný peklo. Fakt děsný. Ta poslední pětadváca mohla trvat snad minutu, fakt jsem umíral…“
Problémy si Franta přivolal příliš rychlou první polovinou trati. Poslední padesátku plaval o víc než pět sekund pomaleji, než tu první.
„No, tak to jsem přepálil,“ hlásil Franta, když se podíval na mezičas první stovky. „Poslední pade za třicet dva sekund? To sklidím pěknej výsměch, až přijdu k ostatním… No, zkusil jsem to… Od dvoustovky jsem neměl žádná očekávání. I když měl jsem menší cíl, zkusit zaplavat pod dvě minuty. Ale poslední fáze přípravy byla směřovaná spíš na sprinty, na stovku a na padesátku. Na dvoustovku jsem neměl takovou vytrvalost, jakou bych potřeboval.“
