Po měsíci v bazénu! Čtyři stupně, ale i nebývalý luxus: bez veřejnosti
Už nejsou na suchu! Reprezentační plavci se ve středu ráno po měsíční pauze dostali do venkovního bazénu v Podolí. Museli dodržovat přísné hygienické podmínky a zvlášť první skupina v čele s kraulerem Janem Mickou musela přetrpět nepříjemný chlad. Užívali si ale neobvyklého komfortu ve volných drahách, většinou se totiž musí uskrovňovat kvůli veřejnosti.
Skupinka v rouškách a s plaveckými baťůžky procházela bílou mříží u letních šaten, někteří s pohárky kávy v rukách.
„Dodržujte dva metry!“ napomínala je trenérka Petra Škábová.
Jejím sportovcům se právě začal odpočítávat čas dvouhodinového požehnání v podolském bazénu, ranní směna už měla odpracováno. S druhou skupinou se nesměla potkat. Omezení patří k hygienickým pravidlům, na jejichž základě úředníci ministerstva vnitra a zdravotnictví a hlavní hygienička Jarmila Rážová dovolili reprezentantům jít zase do vody.
„Byla mi zima,“ smála se trenérka Jaroslava Passerová, když o pár minut později vedla svou grupu z areálu.
Borci v čele s Janem Mickou si přivstali, do vody skočili už po sedmé hodině ráno.
„Byla zima, všichni jsme si to protrpěli,“ potvrdil Micka. „Byly nějaké čtyři stupně, když se člověk svlíkal na bazéně do plavek, nebylo to moc příjemné. Po osmé hodině už začalo svítit slunko, bylo to lepší. Závidím té druhé skupině. Slunko svítí na celý bazén, je o hodně tepleji, budou se moct opalovat.“
Nestačí jen zvedat činky...
Celý měsíc však mohli reprezentanti i o plavání v ranním chladu jenom marně snít. Omezení spojená s pandemií koronaviru na plavce dopadla zřejmě nejhůř ze všech profesionálních sportovců. Špičkoví plavci jsou v běžné situaci v bazénu prakticky denně, slavný Michael Phelps chodil plavat třeba i na Štědrý den.
„Plavání se nezapomíná, je to jako jízda na kole. Ale člověk je nejistý, je důležité získat cit pro vodu, myslet na techniku a na všechny základní věci,“ líčila kraulerka Barbora Seemanová.
„Ztratíte i pocit rychlosti v bazénu,“ vysvětlil Micka. „Kdybych jenom zvedal činky, tak i když budu sebevíc namakaný, ve vodě budu pomalejší. Tam jde o to, aby byl člověk vyplavaný, měl cit a rychlost, aby mu to jelo.“
Aspoň hrstka reprezentantů se tak mohla vrátit do svého přirozeného prostředí. V posledních týdnech se v zemi všichni plavci museli uchylovat k nouzovým řešením. Znakařka Simona Kubová dokonce prosila o vstup do soukromého bazénu na sociálních sítích.
„Vesměs se nabízeli lidi, kteří mají zahradní bazén, deset, patnáct metrů,“ vyprávěla Kubová. „Občas chodím k našim do bazénu, kde je trochu protiproud. Pro mě, jako profesionálního plavce, to moc nestačí, je to spíš pro hobíky. Hodně chodíme na air bike, posilovat, běhat. Ale běh, to je pro plavce tragédie, já jenom myslím na běh a už mám tepovku sto šedesát...“
V podobné situaci jsou i ostatní. Dálkový plavec Matěj Kozubek, loni čtvrtý na mistrovství světa v Kwangdžu, si doma napustil nafukovací bazének a plaval na gumě.
„Někteří si po známostech dokázali sehnat improvizované možnosti, jak trošku plavat, ale je to jen náhrada. Spíš aby měli psychický kontakt s vodou, než že by to mělo opravdový význam,“ hodnotil reprezentační šéftrenér Vlastimír Perna. „Ostatní bohužel trénují jenom na suchu, bez vody, což je pro plavce po měsíci už hodně na hlavu. Jeden juniorský reprezentant už z toho byl tak nešťastný, že ze zoufalství sehnal neopren a šel plavat s doprovodem na loďce na přehradu.“
Aspoň nemusí vyhánět veřejnost...
Otevřený venkovní bazén v Podolí je tak pro borce vysněným vysvobozením z krize. Musí ale dodržovat přísné podmínky. Do bazénu mohou jen reprezentanti, nebo plavci vrcholových center. Kromě plavců mají výjimku taky moderní pětibojaři, triatlonisti nebo akvabela Alžběta Dufková. Všichni musí dodržovat dvouhodinová okna, během nichž se nepoužívají sprchy ani šatny. V bazénu může být jen plavec na dráhu a s nimi dohromady maximálně čtyři trenéři.
„Je docela smutné, že až teď v době karantény máme olympijské podmínky, protože je jeden člověk v dráze, což bychom si vždycky přáli,“ odtušila Seemanová.
Hygienická omezení paradoxně dopřávají elitním plavcům luxusní podmínky ve srovnání s běžnou praxí. V Česku je totiž takový nedostatek bazénů, že musí reprezentanti trénovat v běžném provozu a často ze svých drah vyhánět veřejnost.
„Současná situace odhalila, že plavecká infrastruktura je na tom v republice velice bídně,“ řekl Perna. „V mnoha zemích fungují bazény jenom pro sportovní plavání, tohle tady chybí. Výkonnostní sport by potřeboval aspoň pár padesátimetrových bazénů, které by byly k dispozici plošně. Ty současné ne všichni využívají z finančních důvodů. Třeba Šutka je šíleně drahá, tam se chodí velmi omezeně.“
I proto si plavci užívali první tempa v bazénu po několikatýdenní pauze. I když do nejlepší formy mají teď daleko.
„Ztráta byla velká. Jeli jsme patnáct stovek, normálně to dávám za minutu pět, teď jsem jezdil za minutu šestnáct, i pomaleji,“ líčil Micka.
„Je to úplný začátek sezony, ani nevíme, na co se máme připravovat. Ještě není jisté, jestli bude srpnová Evropa. Makáme, jako by byla. Začínáme sezonu s novým cílem,“ řekla Seemanová.
Stále existuje naděje, že plavecké léto bez olympiády vyšperkuje evropský šampionát v Budapešti, jehož termín byl z května přesunutý na srpen.
Micka má ale i jiné starosti. Dodělává diplomku, a především, za měsíc očekává narození svého prvního dítěte s dcerou svého rekordního předchůdce na dlouhých kraulových tratích Daniela Machka.
„Bude to holčička, pravděpodobně Beátka,“ prozradil Micka.
