Martin Mls
Premium
29. dubna 2022 • 20:27

Příběhy transgender sportovkyň: Výhry i nenávist nejen od soupeřek

Autor: Martin Mls
Vstoupit do diskuse
1
TOP VIDEA
RENTGEN: AC Milán? Hlavně ďábelská levá lajna. Pozor ale taky na presink
Soukalová po předpremiéře svého filmu: Jsem vděčná za to, že jsem to nikdy nevzdala
VŠECHNA VIDEA ZDE

Narodí se jako muž – a časem se stane ženou. Nebo naopak. Transgender patří ke žhavým tématům naší doby a čím dál víc se o něm mluví i ve sportu. Řešil se loni v olympijském Tokiu a v kurzu je dál, sportovců po změně pohlaví přibývá. Mají svoje zastánce i vášnivé odpůrce, kteří se nemůžou shodnout na nejdůležitější otázce: co s nimi? Je správné, že závodí s ostatními, nebo by měli mít vlastní kategorii? iSport Premium popisuje příběhy tří transgender sportovkyň, které zná celý svět.



Do obligátního potlesku se přimísilo nepříjemné bučení. Plavkyně Lia Thomasová před měsícem na americkém univerzitním mistrovství vyhrála závod na 500 yardů volným způsobem, ale oslavovaná hrdinka se z ní nestala.

Naopak.

Když jí dali do ruky trofej, soupeřky se nefotily s ní, nýbrž o kus dál. I tyhle kulisy měl historický okamžik: Thomasová se stala první transgender sportovkyní, která ovládla americký univerzitní šampionát.

Ještě před třemi lety se jmenoval(a) Will a jako žena lámala nejdřív školní rekordy na závodech mezi univerzitami. V polovině března vyhrála i ostře sledované školní mistrovství v Atlantě. Podle pravidel americké vysokoškolské sportovní asociace bylo všechno v pořádku, stačí mít za sebou minimálně rok hormonální léčby.

Jenže vysvětlujte to soupeřkám, které proti mašině Thomasové neměly šanci. Nebo demonstrantům protestujícím před bazénem.

Blikalo jim v hlavě jediné slovo.

Nespravedlnost.

Morální vítězkou pro ně byla druhá v pořadí Emma Weyantová.

„Snažila jsem se věci okolo co nejvíc ignorovat a soustředit se jen na svůj výkon,“ vykládala Thomasová. „Moje poselství? Chtěla jsem ukázat trans dětem a mladým trans sportovcům, že nejsou sami. Nemusí řešit dilema mezi sebou samým a sportem.“

Minimálně poslední věta spoustu lidí nejen v USA dráždí. Vážně je správné, že sportovci po změně pohlaví závodí s ostatními? Týká se to hlavně bývalých mužů, kteří mají mezi biologickými ženami zásadní výhody vyplývající z jiné stavby těla, větší kapacity plic nebo vyšší hladiny testosteronu. Čili víc síly, rychlosti nebo vytrvalosti. I proto už v Americe frčí kampaň s hashtagem #SaveWomensSports (Zachraňme ženské sporty).

Na první pohled jde proti hyperkorektnímu diskursu naší doby, takže se dá právem čekat, že to bude mít hodně složité. Na druhou stranu se nejen pesimistům může zdát, že v tuhle chvíli je pro ženský sport za pět minut dvanáct.

Směr: Paříž

Dovolíte, abychom se ještě krátce zastavili u Lii Thomasové? O změně pohlaví začala uvažovat už jako teenager. „Ke konci střední školy jsem se cítila odpojená od svého těla,“ líčila reportérům magazínu Sports Illustrated.

Projela si internet, přečetla pár příběhů trans žen – a zjistila, že se svými pocity zdaleka není sama. „Jako kdybych se dívala do zrcadla. Najednou to pro mě začínalo mít smysl,“ vzpomínala už jako Thomasová. Měla štěstí na pochopení rodiny, zastání našla u bratra i u rodičů. Slovy tatínka Boba: „Nechtěli jsme naše dítě ztratit. Udělali bychom pro něj cokoliv.“

Na hormonální léčbu šel 21letý Will s tím, že jako Lia už možná nikdy nebude plavat. Sport byl pro něj vedlejší, šlo mu hlavně o jeho každodenní život. Chtěl změnu, která k něčemu bude, a povedlo se. „Brzy jsem se začala cítit mnohem lépe a zdravěji,“ vykládala. „Oživilo mě to a přišla obrovská úleva.“

Úleva i návrat do bazénu. Lia se o kousek zmenšila a taky plavala pomalejší časy. Pomalejší, přesto pořád rychlejší než časy biologických dívek.

Rychle si toho všimli i rodiče ostatních plavkyň z Pensylvánské univerzity. Část z nich zatím marně žádala, aby Thomasová nesměla závodit v klasické ženské kategorii, a varovala před potenciálním precedentem, z kterého by se mohla stát norma v dalších sportech. Nebo vzor pro mladé, kteří by šli do změny pohlaví nikoliv z vnitřních pohnutek, nýbrž kvůli slávě a penězům.

„Liu jako trans ženu podporujeme a doufáme, že bude v životě šťastná. Ale nemůžeme stát opodál ve chvíli, kdy přepisuje rekordy na úkor biologických žen,“ citoval Sports Illustrated jednoho z rodičů. „Pokud se neozveme my, bude se to stávat i na dalších školách. A nakonec ženský sport v podobě, v které ho známe teď, přestane existovat.“

Tenhle názor zdaleka není ojedinělý. Thomasovou v Americe přirovnávají k dopujícím sportovcům z východního Německa,

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Vstoupit do diskuse
1
Články odjinud


Články odjinud