VIDEO | Jsou zvyklí závodit sami za sebe. Jako individuality také pojedou na Hrách v Londýně na kanálu pro vodní slalom na přelomu července a srpna o životní úspěch. Vedle toho však kajakář Vavřinec Hradilek a kanoista Stanislav Ježek zřejmě spojí na olympiádě síly a sednou i do deblkanoe, ač ji nikdy nepokoušeli. Pravidla však tenhle pokus umožňují. „Pokud budou okolnosti aspoň trochu příznivé, pojedeme,“ mínil Hradilek.
Bude to pro něj s Ježkem trochu dobrodružství. Role jsou jasné, kajakář s přezdívkou „Vávra“ usedne jako motor dopředu, Ježek bude loď řídit. „Jéža je vyšší a o nějakých dvacet kilo lehčí. Oba jsme leváci, tak se budu muset naučit napravo.“
Možná zajdou pro radu za olympijskými medailisty Jaroslavem Volfem a Ondřejem Štěpánkem, podle nichž trvá sžívání na deblu dva až tři roky. „Není to jak v rychlostní kanoistice, minimálně dva roky to trvá,“ připouští Hradilek.
„Ale žádné ambice mít nebudeme. Olympiáda je taková zvláštní událost. Když v bazénu černoch sotva doplave, tak pojedou i Jéža s Vávrou,“ říkal se smíchem s odkazem na Erika „Úhoře“ Moussambaniho na olympiádě v Sydney.
Nepočítá s tím, že by jim záměr rozmlouvali trenéři. Olympijský program vodních slalomářů je navíc podobné možnosti přizpůsoben, soutěže se nejedou v jeden den, v případě postupu do semifinále na deblu by tak už oba mohli v lodi společně sedět jako olympijští medailisté, vždyť mezi kandidáty na placky patřit budou všichni čeští slalomáři včetně Štěpánky Hilgertové, které jede na šesté Hry.
VIDEO: Olympijské hry v Londýně se rychle blíží
Hned v úterý se proto olympijská parta vydává do Londýna na trénink. Hradilek a Ježek však jen jako singlisté. „Teď už asi loď nestihneme sehnat. Ale na trénink asi půjdeme brzo,“ říkal Hradilek, který měl jako jediný olympijskou nominaci jistou už po třech závodech ze čtyř.
To Ježek situaci napínal až do konce. „Bylo potřeba se s tím poprat už tady, na olympiádě to bude ještě těžší. Kdybych to nezvládl tady, na Hrách nemám co dělat. Dával jsem tady šance kdekomu, bylo to s odřenýma ušima. Ale olympiáda je jiný závod a za tři měsíce. To je daleko.“
Pátý kanoista z olympiády 2008 byl nervóznější než v minulosti. „Lidi z okolí mi toneulehčili. Oni to myslí dobře, ale když se pořád ptají: Tak co dneska? Co nervy, tečou?“
Připouští, že pociťuje zodpovědnost. „Víte, že olympiáda už není jen o tom, že se jedete podívat na velké divadlo, ale záleží na ní i to, jak se bude vyvíjet financování vašeho sportu v nejbližších čtyřech letech. Pak už si pomalu říkáte: Radši, ať se tam probojuje někdo jiný, ať je ta zodpovědnost na něm.“
Pětatřicetiletý zástupce firmy produkující programy pro videoanalýzu naopak už nepovažuje olympiádu za akci, která by mu výrazně mohla změnit život po finanční stránce. „Nemyslím si, že by se našel nějaký blázen, který by vám dal miliardu.
Určitě by stačilo mnohem míň. Ale já se radši živím svojí normální prací, než abych čekal, že mi někdo něco dá. To v žádném případě. Už ani nejsem pro sponzory dlouhodobě perspektivní.“
