Josef Dostál slaví titul mistra světa: Rozcvičil jsem se na hymnu!
Na startu na soupeře občas zavrčí, aby je vystrašil. V cíli zlatého závodu na 1000 metrů na mistrovství světa v Moskvě se Josef Dostál z euforie rozeřval z plných plic. „Aspoň jsem se trochu rozcvičil, abych pak nezpíval falešně hymnu,“ směje se senzační mistr světa v olympijské disciplíně.
Jste mistr světa mezi juniory, do 23 let a teď i mezi seniory. Jaké to je mít na krku tuto medaili?
„Včera jsem si říkal: Tak, juniorské vítězství mám, loni ze třiadvacítek taky, tak ještě někdy by to mohlo dopadnout z toho seniorského mistrovství. Dneska, když jsem šel ráno na vodu, nebylo to úplně ono, ale před finále jsem byl tak strašně nabuzený, nebyl jsem ani tak nervózní, ale těšil jsem se na ten závod, že mi to pak nakonec vyšlo.“
Kanoista Martin Fuksa říkal, že ho jeho stříbrný závod bolel zatím nejvíc ze všech. Bylo to u vás podobné?
„Ne. Vůbec. Já když mám formu, což teď mám, vždycky se mi jede dobře a krásně si ten závod užívám. Vystartoval jsem rychle, asi jsem uplatnil svoje sprinterské kvality z pětistovky a dvoustovky, naštěstí jsem se sešel s dobrou technikou. Pak jsem si to tak trochu hlídal, přešel jsem si do svého dobrého záběru, na kterém jsme pracovali tajně s trenérem Karlem Leštinou. Zařadili jsme tajné cvičení, které asi ještě nikdo nemá. Do finiše už jsem si říkal, že to je mistrovství světa, není proč se šetřit. Ještě jsem mohl, tak jsem to napálil a zakřičel jsem si poslední dvě bójky do cíle.“
Na stupních vítězů jste měl co dělat, abyste zadržel slzy, že?
„Trochu jsem se snažil je zadržet, ale to nešlo.“
Čekal jste, že seniorská medaile může přijít tak rychle?
„Ne. Říkal jsem, že kdybych byl do pátého místa, byl bych spokojený, do třetího by to byla úplná paráda.“
V neděli pojedete o další medaili se čtyřkajakem. Budete mít dost sil?
„Ještě víc.“
