David Křížek to má za třicet šest. Tolik dnů zbývá, než se pustí jako první Čech do jednoho z nejextrémnějších závodů současnosti.
David Křížek to má za třicet šest. Tolik dnů zbývá, než 16. září vypluje od slavné pevnosti Boayard k břehům Brazílie a pustí se jako první Čech do jednoho z nejextrémnějších závodů současnosti. Slavná regata Minitransat vede závodníky přes Atlantický oceán trasou dlouhou víc než 8000 kilometrů, kde si s šestimetrovou jachtou kormidlovanou jediným mužem pohrávají vlny jako domy. Jste vysílení, spíte zhruba tři hodiny denně, zvracíte z mořské nemoci. Tohle peklo trvá asi třicet dnů, než doplujete k cíli. A nebo také ne. Sedm lidí už tento závod nepřežilo.
Osudový závod se kvapem blíží. Těšíte se, nebo vás tahle blízkost spíš děsí? "Na jednu stranu se těším, čím dál tím víc se toho ale také bojím. Dneska ráno už jsem se probudil a myslel jsem jen na ten závod. Jsem z toho hodně nervózní." Bude to největší extrém, který jste v životě podstoupil? "Když jsem jezdil olympijskou třídu 49, bylo to akční, divoký. Lámaly se stěžně, obracely se lodě a občas si někdo zlomil nohu. Ale bylo to v zálivu, prakticky o nic nešlo. Ani katamarán, na kterém jsme Atlantik přepluli ve dvou a nevěděli jsme, jestli ho nesežerou řasy a nerozpadne se nám pod nohama, to nebyl takový extrém. Když byla bouřka, mohli jsme si dovolit zmenšit oplachtění, přečkat ji v klidu. Ale Minitransat je závod, každý jede na hraně, riskuje." A navíc jste proti živlům na moři úplně sám... "Ano. Jet ve dvou je docela pohoda, můžete se jít vyspat, dojít si na záchod, uvařit si a druhý zatím hlídá, co se děje. Ale když jedu sám, vkládám život do malé krabičky, která kormidluje místo mě, když si potřebuju něco takového zařídit." Co je Minitransat pro jachtaře? Je to sen, jako když chce hrát malý kluk NHL? "Spíš to přirovnávám k horolezectví. Každý jachtař, hlavně ten námořní, má sen zlézt si tu svou osmitisícovku a pro nás jsou osmitisícovky oceány. Ty jdou stejně jako hory zdolat několika způsoby. Buď si najmu šerpy a oni mě tam vytlačí, můžu lézt v týmu těžkou severní stěnou anebo jít na čas sólovýstup bez kyslíku. A ta poslední varianta odpovídá Minitransatu." A stejně jako na osmitisícovkách jde o život. Za 30 let pořádání Minitransatu zemřelo sedm lidí. Máte strach, nebo je již dnes závod bezpečnější? "Nejvíc lidí umíralo na začátku, ale i nyní se to děje. V roce 2001 to jedna holka napálila do skály a zabila se. V roce 2003 našli loď a závodník v ní nebyl. Doteď se spekuluje, co se s ním stalo. Víte, ony se v poslední době strašně zlepšily bezpečnostní prvky. Máme satelitní systémy, zmáčknutím jednoho knoflíku můžu spustit záchrannou operaci. Dolet vrtulníku je sice jenom 200 mil od pobřeží, ale třeba do čtyřiadvaceti hodin mi můžou nasměrovat zaoceánskou loď nebo mi můžou pomoct jinak. Bezpečnostní prvky jsou sice mnohem lepší, ale taky se jezdí mnohem víc na hraně. Tenkrát na začátku to bylo dobrodružství. Lidi jeli hlavně na to, aby dojeli. Dneska už to je tvrdý závod. Závodníci, co chtějí být vepředu, nemají čas se poutat k lodi, jedou na hraně, vylévají vodu, protože je brzdí, strašně riskují. Myslím, že znovu hrozí nebezpečí, protože lidi si přestali nebezpečí uvědomovat a až moc věří záchranným systémům." Vy jste ale tvrdil, že chcete být mezi deseti nejlepšími závodníky. Takže taky pojedete riskantně na hraně? "Všichni mi říkají - hlavně to přežij. A já jim odpovídám - nebojte se, pojedu opatrně. (smích) Ale je fakt, že chci být do desítky, to je můj sen. Pojedu na hraně." Takže nebezpečně... "Tak především se chci poutat k lodi, to je moje předsevzetí, protože to je důležitý. Zase tolik vás to nezdrží. Ale záleží, jak moc to budu dodržovat." Proč je poutání k lodi tak důležité? "Když spadnete nepřipoutaní do moře, nemáte šanci. Loď vám ujede, nikdo vás nenajde. Navíc při takovém závodě je největším nebezpečím člověk sám sobě. Třeba se dostavují různé halucinace. Jeden kamarád jel a najednou se mu zdálo, že za ním přišli kamarádi, kecali spolu celý odpoledne a najednou jeden říká: Hele, tak já jdu a rozběhl se a skočil do vody. Druhej udělal to samý. A on se taky rozběhl a skočil, jenže popruh, za který byl přivázaný, ho strhnul zpátky a díky tomu přežil. I já jsem už jednou půlkou těla trčel z lodi a nechci to zažít znovu. Jakmile jde člověk přes palubu, je téměř jistý, že umře." Z čeho dostává člověk halucinace? "Z nevyspání. Nedávno jsem kormidloval a začal se mi zdát živý sen. Nebo se mi jednou na cestě z Azor vyskytly halucinace, že mi z vody začaly vystupovat stupně vítězů. To byla ještě dobrá varianta, protože jsem si uvědomil, že to je úplnej nesmysl a je dobrý si jít lehnout." Co vás ještě na cestě může potkat? "Hodně věcí. Třeba v Biskajském zálivu jsou hodně příkré vlny. V září tam hrozí hodně nebezpečné počasí. Před čtrnácti dny se tam jel závod, který úplně rozprášila bouřka. Byly tam pětimetrové vlny a stokilometrový vítr. Devět lidí zachraňovali vrtulníkama, jednu holku našli v bezvědomí v lodi a ještě teď je ve Španělsku v nemocnici." Co hrozí dále? "Cesta, kterou do Brazílie poplujeme, se kryje s dopravními tepnami. Můžou tam plavat kontejnery nebo nějaký odpad, do kterého když člověk napálí v plné rychlosti, je to dost nebezpečný. Nebo kamarád u Azor napálil v plné rychlosti velrybu." Kolik je plná rychlost? "Tak třicet čtyřicet kilometrů za hodinu. A když takhle plujete v pětimetrových vlnách, je to docela hukot." Nebezpečné je i překročení rovníku, že? "Jsou tam stoupavé proudy a každým okamžikem se mění počasí. Jednu chvíli jede člověk na plné oplachtění, vzápětí ale přijde bouřka a překlopí loď. A taky jsou tam trochu piráti." (smích) Piráti? "To je spíš taková legrace. Ale v posledním ročníku se stalo, že za jednou z lodí jeli piráti, nebo spíš tedy zloději, a až když viděli, že to je malá loď a nic si na ní nevezmou, obrátili to." Co na všechna tato rizika říká vaše přítelkyně Lucie Váchová, bývalá Miss České republiky? "Ona pojede jak na start, tak do Brazílie. Už si trochu zvyká, ale občas ji ještě něco zaskočí. Jako teď, když jsme přijeli do Francie a přiběhl ke mně chlapík, který se ptá: Neviděl jsi tady tu oranžovou loď Estonce? On se vydal na závod, ale měl srdeční problémy a vyzvednul ho vrtulník. Jeho loď teď jezdí v Biskaji. Tyhle příhody se jí moc nelíbí, ale bere to tak, že to je moje práce." Trpíte ještě mořskou nemocí? "Jistě, tomu se nedá vyhnout. Ale je to taky způsobený strachem. Když se blížím do bouřky a nevím, co mě čeká, vidím, jak rostou mraky, zvedají se vlny a řítí se vítr, tak potom člověk zvrací. Ale musíte makat dál. Zvracíte a při tom kormidlujete, pracujete s plachtami." Prý je také dost složité si dojít na toaletu, když zrovna zuří bouře s pětimetrovými vlnami... "U chlapů je to lehčí, ale když se jde na velkou, je to nebezpečný. Chodí se normálně přes palubu z lodi. Jenže svlečete se a v tu chvíli přijde velká vlna. Jste mokrý durch a jak jste zasolený, už to nikdy neuschne. Při jednom závodě jsem se v bouři zase snažil nejít tři dny na záchod, ale to taky není dobrý." (smích) Jaký máte při závodě spánkový režim? "Ony jsou to spíš mdloby než spánek. Na vodě má člověk strach, cítí se být ohrožený. Takže spíte fakt krátce. Deset dvacet minut, maximálně čtyřicet v kuse. Celkem tak tři čtyři hodiny denně. Já se snažím vydržet do čtyř do rána a pak spát v cyklech do půl osmé. Hlavně, abych vstával až po rozednění, nesnáším vstávat za tmy." Co s sebou vezete za jídlo? "Je to horolezecká strava, pytlík, který se zalije horkou vodou. Za sedm minut to nabobtná a je z toho jídlo. A chuťově dobrý." A co takhle alkohol, jako správný námořník? "Já se alkoholu samozřejmě vůbec nebráním, asi jako většina námořníků. (smích) Ale tam si ho nevychutnáte. Člověku je pořád blbě, lítá po palubě, nesmí spát a být unavený. Ani neberu prášky proti mořské nemoci, protože většina jich tlumí. Stejně jako alkohol. Ale asi ho trochu povezu, jen pár kapek. Abych mohl na rovníku udělat křest. To je rituál, kdy odlijete trochu do vody Neptunovi a poděkujete mu za to, že vás nechal proplout přes rovník. Jako každý jachtař jsem pověrčivý." Jaké jsou další námořnické pověry? "Na lodi se nesmí pískat a nesmí se cinkat skleničkami, protože utonulí námořníci by to mohli slyšet a naštvat se, že se nahoře chlastá, a mohli by vás stáhnout ke dnu. Pak má každý ještě spoustu vlastních. Já se snažím být hlavně pokorný. A i když nejsem věřící, občas se modlím. Když vám jde o kejhák, asi by to udělal každý."
DAVID KŘÍŽEK (35 LET) Závodnímu jachtinku se věnuje od 10 let, za svoji kariéru získal 16 medailí z mistrovství ČR v různých lodních třídách, startoval na MS i ME. V sezoně 1999-2000 v průběhu půl roku 2x přeplul Atlantik. Jedenkrát na ultralehkém nafukovacím minikatamaránu SECTOR. Věnuje se také trénování, mimo jiné dovedl na olympiádě v Aténách Lenku Šmídovou ke stříbru. Co to je závod Minitransat Patří k nejextrémnějším regatám současnosti. Pluje se sólově na závodních jachtách dlouhých jen 6,5 metru. Startuje ve Francii v La Rochelle u pevnosti Boayard a cíl je v Salvadoru de Bahia v Brazílii. Počet startujících je omezen na 84 lodí. Závod je dlouhý 4400 námořních mil, tedy cca 8000 kilometrů. Ti nejlepší tuto vzdálenost ujedou zhruba za 30 dnů. Trasa závodu vede nejprve přes bouřlivý Biskajský záliv, který patří k nejdivočejším mořím v Evropě. Druhou mimořádně obtížnou pasáží jsou tzv. Doldrums, neboli rovníkové tišiny. Oblast, ve které je slabý vítr několikrát za den vystřídán prudkými bouřkami.
Témata:
