Chaloupka po finále zářil: Zajet mě mohl kdokoli. Řídit domů? To neklapne
PŘÍMO ZE SLOVENSKA | Jméno Václav Chaloupka není úzce spjato jen s dostihy, ale teď už i s vodním slalomem. 23letý kanoista z Olomouce se v Bratislavě stal mistrem světa a porazil i legendy svého sportu Benjamina Savšeka nebo Alexandera Slafkovského. I ten se s ním chtěl po finálové jízdě vyfotit. Čech se přitom bál, aby mezi elitní desítkou vůbec byl, pak už mohl plánovat oslavy.
Jste mistr světa, už jste to vstřebal?
„Přiznám se, že ještě ne a ještě to nějakou chvilku bude trvat, ale je to nádherný pocit.“
Když jste byl průběžně první, po každém dalším závodníkovi jste se chytal za hlavu. Smiřoval jste se s tím, že vás odsunou?
„Chytal jsem se, protože všichni lidi, co tam byli, patří k legendám našeho sportu. Víceméně každý tam byl mistr světa, takže jsem slavil. Sice jsem za ně smutný, ale takoví lidi dojeli za mnou. Mohlo to vypadat vtipně, ale cítil jsem to tak.“
Když jste dojel do cíle, věřil jste, že to bude na medaili?
„Ne. Věděl jsem, že můj čas je asi o dvě a půl vteřiny pomalejší než v semifinále. Měl jsem radost, že jsem udržel čistou jízdu, ale vůbec jsem nečekal, že budu mít medaili.“
Byla to i součást taktiky? Jet čistě a na jistotu?
„Byl to jeden z cílů, protože jsem měl dva šťouchy v semifinále. Ale určitě jsem neplánoval jet pomaleji, takže mě mrzí, že někde to nebylo tak rychlé. Ale čistota je důležitá část našeho sportu a ukázala se jako klíč k vítězství.“
Závěrečná pasáž byla složitá. Dělala vám problémy i v semifinále, jak jste se na ni chystal?
„Je nejnáročnější a navíc je v závěru trati, kdy lidem docházely síly. Je potřeba ji zajet dobře a velice snadno se tam dělají chyby. Takže jsme se na to zaměřili a fakt jsme ji s trenérem nakoukali. Řekl mi, co tam mám udělat a možná jsem zvolil víc konzervativní strategii, ale ukázala se jako dobrá. Spousta lidí tam přišla o medaili a já tam udržel čistotu.“
Když jste v semifinále udělal 4 trestné vteřiny, neříkal jste si, jestli to bude vůbec stačit?
„Říkal. Ale měl jsem velkou radost z pojetí jízdy v semifinále a z toho času. Že to nakonec stačilo, je úžasné, ale moc jsem tomu nevěřil.“
Co jste prožíval před finále, byly to nervy?
„Nervy ani tolik ne. Vždycky jsem nejvíc nervózní před semifinále a před finále to spadne. Věděl jsem, že jsem semifinálovou trať zajel velice rychle a že vím, jak zajet určité kombinace a že se o to budu muset pokusit i ve finále. Nervozita byla a jsem za ni rád, ale určitě nebyla větší než v semifinále.“
Zároveň to mohlo být nervózní od ostatních, protože se hodně chybovalo. Vlastně chybovali všichni kromě vás. Sledoval jste to?
„Sledoval jsem až lidi, co jeli po mně. O těch, co jeli dřív, jsem slyšel jen od komentátora, který je tu hodně hlasitý. Fakt jsem si myslel, že mě může zajet kdokoli z těch, co jeli po mně, ale trať byla fakt náročná, zejména ten spodek, tak i oni dělali chyby. A nakonec to dopadlo pro mě.“
Teď se tu s vámi všichni chtějí fotit a potřást si rukama. I mistři světa a olympijští vítězové.
„To je neuvěřitelný a taky mi bude trvat nějakou dobu, než to v sobě přijmu.“
Utkvěla vám nějaká z těch gratulací?
„Je to jeden sled událostí. Samozřejmě když mi přítelkyně skončila do náručí, ta byla jako první. Po každé, co spadla medaile, tak jsme se na sebe dívali. Ta mi asi utkvěla nejvíc, ale všechny gratulace jsou krásné. Moc děkuju českému týmu, že jsem jeho součástí a myslím, že jsme toho všichni součástí.
Přítelkyně vás pak i zvedala.
„Bál jsem se, aby neměla kýlu. Ale dobře to dopadlo (smích).
Jste český mistr světa mezi singlkanoisty po 44 letech. Věděl jste to vůbec?
„Vůbec, to jsem zjistil až teď. Přijde mi neuvěřitelné, že Česká republika měla spoustu skvělých singlkanoistů, Lukáš Pollert, Standa Ježek… V poslední době Lukýno (Rohan) zajel skvěle, stříbrná placka na olympiádě je úžasná pro český singl. A to, že se teda zrovna mě podařilo vyjet mistrovský titul je čest. Jsem rád za každého singlíře, který nám prošlapával cestičku a za všechny, co půjdou po nás, protože naše kategorie byla mezi ostatními trochu přehlížená. Ale právem, ostatní byli úspěšnější. Ale jsem rád, že v čele s Lukýnem a se mnou se dostáváme do popředí a český singl se zvedá.“
Možná byla přehlížená i kvůli kolegům z vaší tréninkové skupiny.
„Samozřejmě tyhle interní vtípky od Vítka (Přindiše) s Vávrou (Hradilkem) probíhají velice často, ale mě baví se na ně dotahovat, protože všichni víme, že oni jsou ta nejrychlejší kategorie a oni ty kombinace jezdí nejrychleji. To, že se na ně dennodenně můžu dotahovat, je úžasná věc.“
Teď můžete vtipkovat vy na ně.
„(smích) To můžu, ale budu muset pomalu, protože kluci jsou ještě zklamaní z nepostupu do finále. Takže určitě tam nějaký vtípek pošlu, ale pár dnů jim dám.“
Co vás čeká teď?
„Dovolená, už v úterý letíme s přítelkyní do Londýna, takže pár dnů oraz. Ale přiznám se, že když jsem sem přijížděl, už jsem byl docela hotový, ta sezona byla dlouhá. Poprvé jsem si vyjel 23 i seniory, takže jsem měl čtyři velké akce od května do září. Těšil jsem se na volno, ale po tomhle úspěchu se mi zase tolik končit nechce, ta zimní příprava mě fakt baví, tak se těším, až to bude zase bolet.“
Sezona byla složitá, ale pro vás zároveň bez olympiády. Nemělo to vliv?
„Určitě to hrálo roli, někteří se soustředili víc na olympiádu, což naprosto chápu. Nedovedu si představit, že bych závodil na olympiádě a pak jel ještě na mistrovství světa. Klobouk dolů před všemi, co to tak jeli. Beni Savšek olympijský vítěz, skoro mistr světa, když to zkazil na předposlední bráně, i Lukáš, všichni, co byli na olympiádě a teď tady ve finále, klobouk dolů. Takhle se zkoncentrovat na dvě velké akce za sezonu, na to člověk musí mít hlavu.“
Zároveň máte jistotu nominace do české reprezentace na příští rok...
„To už na mě volali, když jsem měl bronz jistý. To je samozřejmě příjemné, protože ta nominace je asi psychicky nejnáročnější víkend v roce. Na druhou stranu nominace v roce 2023 už bude důležitá, protože se začnou vyjíždět body o olympiádu a každá nominace vás trochu zocelí, takže sice jsem na jednu stranu rád, ale klidně bych si tu nominaci dal, protože vás to zase posune dál.“
Vy máte i kondičního kouče, to možná není úplně u všech obvyklé. Pomáhá vám to?
„Já už měl kondičního trenéra, když jsem začínal v Olomouci od 16 let. Fakt mi to vyhovuje, hodně dbám na suchou přípravu a myslím, že je důležitá část toho týmu. A když jsem šel do Prahy, tak jsem kondičního trenéra hledal a našel jsem Jonáše (Křepelku). Myslím, že jsme udělali velký kus práce a ještě nás spousta práce čeká.
Trénujete i třeba s Michaelem Frolíkem…
„Super zpestření. Tolik startů v NHL jako Frolda nemám, ale tím titulem jsem se dostal malinko blíž jeho odkazu.“
A kondičnímu kouči zbylo na hotelu 15 piv, takže jaké budou oslavy?
„Měl jsem původně řídit do Prahy, to asi neklapne (smích). Nějaká pivka budou, ale asi budu dost hotovej, uvidíme.“
