PŘÍMO ZE SLOVENSKA | Ještě ji není ani dvacet, přesto to byla ona, kdo ukončil medailové čekání českých vodních slalomářů na MS, pokud jde o olympijské disciplíny. Gabriela Satková překvapila třetím místem spoustu lidí u kanálu v Čunovu. A snad nejvíc sebe samu.
Jaké to je s bronzem na krku?
„Úplně nejlepší. Já nemůžu uvěřit, že to patří mně a že ji můžu mít. Já ji popravdě ani nechci sundat, protože tohle je pro mě neuvěřitelný zážitek a taky úspěch. Takže asi s ní dneska budu i spát.“
Přitom už máte medaili z loňského mistrovství Evropy v Praze.
„To se těžko srovnává, když ta konkurence je trošku jiná. Pro mě je asi tohle větší výsledek, protože přece jenom je tady celý svět. Ale samozřejmě oba dva výsledky jsou pro mě velmi důležité a obou si cením stejně.“
Jaké byly emoce v cíli? Věřila jste v medaili?
„V cíli jsem to úplně neprožívala, protože jsem přece jenom byla na třetím místě a ještě jely tři holky. Takže tam ty emoce ještě nebyly. Ale potom když už se blížilo ke konci a jela jedna holka, tak už jsem si říkala, že by to mohlo vyjít. Byla jsem taková napjatá. Potom, jak protla cílovou linii a bylo jasné, že budu mít medaili, tak slzy vyhrkly a já jsem byla úplně šťastná.“
Hodně favoritek vypadlo už v semifinále. Bylo snažší uspět?
„Samozřejmě mě to trochu napadlo, člověk na to trochu myslí. Ale člověk si to nechtěl úplně připouštět. Když člověk myslí na umístění a na medaili, tak se zapomene soustředit na výkon, který k tomu vede. Snažila jsem se na to nemyslet a soustředit se teď a tady na tu jízdu.“
I když jste se nedostala pod 100 vteřin, čas jste měla velmi kvalitní.
„Já jsem si říkala, že holky jsou silné a můžou jet rychle. Říkala jsem si, že na mě je to určitě dobré, ale ony by mohly zvládnout jet rychleji, Takže já jsem potichu čekala a říkala jsem si, že by to mohlo klapnout.“
Ale jízda se vám povedla skvěle.
„Myslím, že byla velice dobrá. Byla v podstatě bez chyby až na poslední část, kdy jsem byla už lehce unavená a nedávala jsem si úplně pozor na nájezdy. Potom jsem tam musela točit erku v jedné bráně, kterou jsem chtěla jet napřímo. Přeci jenom na ten tlak, který je ve finálové jízdě, si myslím, že jsem to zvládla výborně.“
Dohnat vás na rozhovor trvalo, protože jste chtěla vidět i Vaška Chaloupku.
„My si s Vášou fandíme odjakživa a jednu dobu jsme spolu i trénovali. Pro mě je to velký kamarád a já mám za něj neuvěřitelnou radost, že to zvládnul.“
Vypadá to, že velké závody vám sedí. Po zlatu z ME medaile ze světa…
„Ono se to takhle zdá, ale já jsem velká trémistka. To, co se mi prohání hlavou, to by člověk ani nevěřil. Takže já popravdě jsem sama překvapená, že se mi to povedlo. Protože v jakém rozpoložení jsem na startu, to by si člověk řekl, že nemohu ani dojet do cíle.“
V jakém rozpoložení?
„Já jsem nervózní. Projíždí mi hlavou myšlenky – Co se stane, když to pokazím. Že ostatní holky mají zajetý dobrý čas, jestli to zvládnu taky. Takové myšlenky skáčou různě přes sebe a já už je potom ani nestíhám sledovat. Možná tím, jak už je nestíhám sledovat, jak už jsem strašně nervózní, tak se pak dostanu do stavu, kdy zvládnu dobře tu jízdu.“
Co říkala sestra Martina, která vypadla už v semifnále?
„Byla nadšená. Já jsem strašně ráda, že je tady. Ona mě chválila, objímala mě. Ona vlastně ani nic neřekla, vyjádřila to tím objetím. Ta radost na jejím obličeji byla vidět.“
