Žádný souboj s časomírou, ale tvrdě mezi sebou. A čím větší je nasazení, tím roste šance na úspěch. Vodní slalomáři si zvykají na novou disciplínu, kde místo pečlivého tance mezi brankami musí jít tvrdě za svým. Hvězdám to jde těžko, ale extreme slalom má být budoucnost sportu. Show, za kterou se už v Paříži budou rozdávat olympijské medaile. „Je nám to malinko cizí,“ přiznává Stanislav Ježek, někdejší excelentní kanoista a dnes manažer svazu. Zároveň ví, že jeho sport divácky atraktivnější disciplínu potřebuje.
Extreme slalom je v programu olympiády. Jak nová disciplína získala takovou pozornost?
„Tohle jde shora. Z mého pohledu je tlak všechny disciplíny směřovat k zájmu mládeže, celé olympijské hnutí závislé na televizních právech a jejich prodeji. Ale mladší generace na televizi už nekouká. Ta si pouští, co chce a přenáší se to víc na internet. Takže se musí hledat cesty, jak být atraktivní pro mladé, protože ti na to jednou budou koukat.“
Takže jednotlivé federace nabádal MOV?
„Požadavek na zatraktivnění přišel i na kanoistiku a ta musela představit nějaké projekty. A v sekci divoké vody je hlavním člověkem Tony Estanguet, který je člen organizačního výboru a měl nejvíc informací, co se vyžaduje. Takže se vytvořila tahle disciplína, která je trošku freestyle, modernější, dává šanci se ukázat i zemím, které nejsou tak slalomářsky tradiční. Začala se jezdit a když došlo na představení programu na olympiádu, rychlostní kanoistika nic nového nepřinesla, takže se extreme slalomu dala zelená na úkor disciplín z rychlosti.“
Jak moc tomu pomohl Tony Estanguet, který je v hierarchii organizátorů hodně nahoře?
„Určitě. Hlavně on má informace přímo od stolu. Ví, kdo co vyžaduje a co má a nemá šance. Zároveň je ředitel celé olympiády v Paříži, tak asi má nějaké možnosti. Tím nechci říct, že on ovlivnil, která disciplína z kanoistiky to bude. Ale ví, co se vyžaduje. A tahle disciplína to splňuje.“
Extreme slalom |
|
Nová, kontaktní disciplína vodního slalomu. Závodníci jedou v kratších plastových lodích nikoli mezi brankami, ale nafukovacími pylony. Na trati jich je méně, přibližně sedm, a mohou se jich dotýkat, případně je odsouvat. U některých branek, většinou protivodných, má závodník možnost výběru, jaký ze dvou pylonů obkrouží, v určeném místě také musí provést „eskymácký obrat.“ Startuje se z vyvýšené rampy, kvalifikace se jede v jednom na rychlost, následují vyřazovací souboje po čtyřech. Extreme slalom byl zařazen do olympijského programu pro Paříž 2024, závodit budou muži i ženy. Na jeho úkor ubyly dvě disciplíny rychlostní kanoistiky. |
Zároveň je hodně syrová. Jsou zvláštní pravidla kvalifikace a ani vyřazovací část není často úplně přehledná.
„Je to mladá disciplína a hledají se cesty, jak ji udělat bezpečnou a zařadit do programu, aby ji mohli jet i závodníci, kteří jedou slalom. Aby se nevymlouvali, že nemohou na extreme slalom, protože je jejich hlavní disciplína teprve čeká. Proto se na MS jela v neděli a ne v sobotu.“
Jaký je pohled závodníků? Z českých reprezentantů moc velké nadšení cítit nebylo.
„Je to různé. Je úplně jiný pohled 35letých kluků, kteří jezdili na pevných lodích mezi tyčemi, kde jezdíš na centimetr. Extreme slalom se nedá moc srovnávat s vodním slalomem, protože my jsme si všichni vybrali vodní slalom, protože jsme takové typy, co neboxují, nedělají týmový sport, nesoutěžíme napřímo. Proto můžeš být s tím druhým kamarád, protože závodíš s časem, a nerozbíjíš nikomu nos. A extreme slalom je něco jiného. Najednou s tím druhým soupeříš, nemůžeš mu nechat prostor. A proto jsme si ten sport nevybrali, je nám to malinko cizí. Ale nemůžu mluvit za všechny, někdo je větší bojovník, někdo to v sobě nemá a záleží, koho se zeptáš. Pokud se ptáš nejúspěšnějších, tak ty už svých vrcholů dosáhli nebo dosahují. A tohle je něco, co neumí a nějaký ‚nazdárek‘ je může předjet. Všichni jsou jako v první třídě, učí se to a nemusí se jim to líbit.“
Tím se dostáváme k problému, že sice jsou nové sady medailí, ale už ne nová místa.
„Všichni vnímají, že na olympiádu pojede slalomář, nebo extreme slalomář. Nejsou vyjasněné možnosti, že extreme slalom by mohl jet singlíř (kanoista), nebo na olympiádu pošleš extreme slalomáře, který by třeba pravidelně vyhrával světové poháry, než průměrného singlkanoistu. To jsou těžké otázky dovnitř sportu, u kterých se neví, jak odpovědět. Jediné smysluplné řešení je, aby se podařilo aspoň několik extra míst, která by byla čistě pro extreme slalom. Je fajn, že se povedlo získat medaile, ale nepovedlo se získat místa, která by se získat měla.“
Kde je vzít?
„Kanoistika jako sport má nějakou kvótu na místa. V jejím rámci je slalom a xkrát víc má rychlostní kanoistika, takže je otázka, jestli by se nějaká místa nepřesunula ke slalomu, nebo jestli neupravit pravidla přiřazování v rámci vodního slalomu. Aby se při nastavování pravidel hned na začátku řeklo, že je třeba pět speciálních míst pro extreme slalom. O ty by ale nějaké země přišly. Na MS by se třeba nerozdělovalo 12 míst, ale 11. A to jedno zbylé by mohli mít třeba vítězové Světového poháru v extreme slalomu. A kdyby to byl Vítek Přindiš, místo by bylo jeho, v rámci české slalomové nominace by vyhrál například Jířa Prskavec a mohli by jet oba. V tuhle chvíli má naše země jinou pozici, protože v každé kategorii máme někoho, kdo má šanci uspět na olympiádě. Ale pak jsou země, tu šanci nemají nebo ne ve všech kategoriích.“
To by Česku mohlo pomoct k víc místům…
„Pořád je potřeba vnímat širší souvislosti, televizní práva a tak. V atletice může být x lidí za stát, ale když finále stovky poběží osm Jamajčanů a jeden Američan, bude se koukat celý svět. Ale kdyby ve vodním slalomu jeli finále Češi a Slováci, tak na to nebude koukat nikdo jiný...“
Takže míst pro Čechy asi moc nebude. Jak bude vypadat nominační systém do Paříže?
„To se uvidí až podle kvalifikačních míst. Pokud nebudou extra místa, tak protože máme špičkové závodníky ve všem, tak prim bude mít klasická nominace ve slalomu. Pravidla dává dohromady trenérská rada, což je 5 lidí, pak je schvaluje výkonný výbor. A trenéři asi budou tlačit slalom. Ale byl bych rád, aby se rozjel i žebříček extreme slalomu a nějak se započítal. Pokud bude chtít závodní nominovaný na olympiádu uspět i v téhle disciplíně, je potřeba, aby ji jezdil.“
Může to přivést i nové lidi?
„Jo. A třeba Freestyle padleři už to nějakou dobu jezdí, ale to je zas jiná komunita a měli jiná pravidla. Pokud to má splnit záměr MOV, musí to být show. A i ti závodníci by to měli vnímat, že to má být o švandě, na rampě máš zamávat atd.“
Ale za tu show má být olympijská medaile…
„Jasně, ale stejně k tomu sport spěje. Jestli má MOV řešit, aby jim neujel vlak a lidi nekoukali jen na X Games, tak co zbývá? Musí se to posouvat tímhle směrem. Chytráků okolo je mraky, ale jasný argument je televize. Je to vývoj a buď jsi flexibilní, nebo ne a jen nadáváš.“
Očima Jiřího Prskavce, olympijského vítěze z Tokia
„Zastupuju závodníky, takže se snažím vnímat většinový názor. Zrovna tady na to si ale myslím, že je hodně podobný. Pokud chceme, aby tato disciplína měla požadovanou úroveň na olympijských hrách, tak by měla mít vlastní nejlepší závodníky. To znamená kvóty, které se vyjedou čistě jen pro tento sport. Pokud se tak stane, tak to bude naprosto fér a hrozně rád se na to půjdu podívat… A možná bych se toho i zúčastnil (smích). Ale ve chvíli, kdy to bude opravdu jen sekundární disciplína, tak to podle mého ztrácí úroveň.
