Prskavec se soustředí na obhajobu OH zlata. Přípravu zkomplikovaly sinice
V Tokiu 2021 jasně dominoval kajakářům celého světa. Jiří Prskavec by rád tento úspěch zopakoval také letos v Paříži, čemuž podřizuje přípravu. Víc než dva měsíce strávil tréninkem v Austrálii. Tam však přišla na několik týdnů i komplikace jménem sinice. Jak si s tátou a trenérem v jedné osobě poradili? A v čem mu změna přípravy pomohla na kanoi, na níž také ještě usiluje o olympijskou nominaci, kterou už má v kajaku jistou?
Účast na dvou olympijských hrách proměnil v bronz a zlato. Vodní slalomář Jiří Prskavec si jako jediný z reprezentace zajistil účast i na Hrách v Paříži 2024 už v minulém roce, a tak si mohl hlavní přípravu na důležitou sezonu zařídit podle svých představ.
„V listopadu jsme měli trénink ještě na vodě doma, jeden týden jsme byli i v Paříži. Pak jsem jel na běžky do Livigna, kde jsem byl tři týdny, najezdil jsem toho fakt hodně. Takže suchý kondiční základ ideální,“ pochlubil se třicetiletý sportovec.
A právě díky olympijské jistotě pak mohl na delší dobu vyrazit do oblíbené Austrálie. „Odlétali jsme na Nový rok a vraceli se 12. března.“
V Penrithu, místě, kde se konaly olympijské hry v roce 2000, si to s tátou a trenérem Jiřím Prskavcem starším oblíbili už v dobách před covidem. Jenže pandemie zapříčinila, že poslední léta do této destinace během naší zimy nesměli. Teď se vrátili a Prskavec mladší byl už na letišti mile překvapen.
„Hned od letiště mě překvapilo, jak jsou tam všichni veselí a v pohodě,“ líbilo se českému závodníkovi.
Tréninkové podmínky se od dob, kdy tam trávil zimy, nezměnily, takže příprava šla hladce. „Dokonce tam byly úplně nejlepší podmínky, jaké jsem doteď zažil. Měli jsme exkluzivní hodiny, bylo nás na trati málo. Prvních šest týdnů vycházelo skvěle, tréninky byly dokonalé,“ těšilo Prskavce.
Také trenér byl s prvními týdny velmi spokojen. „Objednali jsme si exkluzivní hodiny, které jsem původně plánoval jen pro Čechy, ale těch nebylo tolik, takže to byl nakonec mezinárodní kemp.
Ale probíhalo to bezchybně, byla mezinárodní konkurence, s jednotlivými zeměmi jsme dokázali bezvadně kooperovat,“ říkal Prskavec starší.
Až do dne, kdy se dozvěděli zásadní zprávu. V jezeře, ze kterého jde voda do slalomové dráhy, jsou sinice! „Po šesti týdnech ze dne na den přišel mail, že hodnoty sinic jsou vysoké a trať zavírají a neví, kdy se znovu otevře. To byla rána! Byl jsem už unavený, nečekal to. Nevěděli jsme, co dělat,“ přiznal obhájce olympijského zlata.
Mezi variantami byl přesun do Aucklandu na Novém Zélandu, což prý bylo komplikované. Případně se řešil přelet do Spojených arabských emirátů, kam někteří Češi také občas na zimní přípravu jezdí.
„V tu chvíli jsem si ale přenastavil myšlení, že ježdění na rovné vodě nemusí být špatné a rozhodl jsem se zůstat v Austrálii,“ vysvětlil Prskavec.
Jeden z nejlepších kajakářů světa totiž netrénuje pouze svou hlavní disciplínu, ale už pár let jezdí také na singl kanoi. „A už loni jsem říkal, že největší problém mi tam dělá jet rovně. To se nezměnilo, ale myslím, že po tomto tréninku už je to o něco lepší,“ pousmál se slalomář.
Na kanoi se v následujících týdnech chce nominovat do reprezentačního družstva, ale také ještě zabojovat o účast na OH i v této kategorii.
„Nominaci tím, že kajak mám jistý, letos pojedu jen v kanoi, chci se soustředit na tu jednu kategorii. Jedu tam pořád i o olympiádu, i když s tím až tolik nepočítám,“ drží se Prskavec trochu zpět. V minulé sezoně ale skončil v této kategorii například třetí při závodu Světového poháru v Augsburgu. Prioritou však pro něj jasně zůstává kajak.
„Letos je jediný vrchol OH. Jediné závody, které Jířa pojede před OH, budou Světový pohár v Troji a mistrovství Evropy v Tacenu, ostatní závody vynecháme a budeme se připravovat v Paříži a v Troji,“ dodal trenér.
Z Austrálie si neodvezl český kajakář jen kanoistické zážitky. Celou dobu tam měl také manželku a dva malé syny. Ti tam chodili i do školky. „Už jen dostat je tam byl zážitek sám o sobě, byl to dlouhý proces, všechny papíry ohledně vakcinace a podobně,“ přiznal Prskavec.
„Byla to pro kluky nová zkušenost, nová školka, samozřejmě jim nerozuměli. Mareček (mladší syn) to neřešil a mluvil česky. Takže víc vykolejené byly učitelky než Mareček. A pak když jsem si je vyzvedával, tak měli vždycky vzadu v autě mezi sebou promluvu. Jeden říkal: Tak co dneska, plakal jsi? Odpověď byla: Jo. A ty? Odpověď: Já taky. Tak to mi utkvělo v paměti, to byl zážitek, jak si kluci povídali, jestli brečeli ve školce. To bylo opravdu každý den. Na to nezapomenu,“ smál se.
Teď už je ale zpět v české realitě a připravuje se na první závody. A také na soustředění v Paříži. Do startu olympijských her totiž zbývá už jen něco málo přes sto dní. Je to dost, nebo málo?
„Už se to blíží, ale tím, že jsou přede mnou ještě další vrcholy, tak je to daleko. Ale až skončí mistrovství Evropy (16.-19. května), tak si řekneme: Ježíš, to už je za chvilku,“ uvědomuje si český kajakář.
