Italský trenér Carlo Parisi se ujal reprezentace volejbalistek
Dokáže svůj den nastartovat i bez silného pressa. Nijak zvlášť se netěší na fotbalové Euro, tým squadry azzury je mu pod vlivem afér vcelku lhostejný. V jednom je ale Carlo Parisi Italem každým coulem – prezentuje prý typický italský volejbal, z čehož chce těžit ženská reprezentace.
Vzala ho na příští čtyři roky a Parisi s ní má za sebou první kroky, zápasy Evropské ligy v Brně.
Dvěma českým hráčkám pomohl k jejich životní sezoně; Helena Havelková a Aneta Havlíčková pod jeho vedením v dresu klubu Busto Arsizio vyhrály v posledních měsících italskou ligu, italský pohár a Pohár CEV.
Jejich kouč, 51letý odborník Carlo Parisi, se teď pokusí zvednout náladu celému českému volejbalu. Po pár týdnech příprav zahájil o víkendu naostro svoje působení u ženské reprezentace, kterou má vést až do roku 2016. To se hraje olympiáda v Rio de Janeiru.
„Tak dlouhodobá důvěra je velmi potěšující. Chtěl bych, aby družstvo rostlo, aby mělo šanci o olympiádu bojovat. Ale musíme postupně,“ říká Parisi.
Prvním jeho cílem bude podzimní kvalifikace na mistrovství Evropy.
Postupné sice jsou cíle, ale do budování se pustil s velkou vervou.
S nadsázkou se dá říct, že z národního týmu udělal takový malý italský kroužek: kromě asistentky Marcely Ritschelové si realizační tým včetně manažera složil komplet ze svých krajanů, taky na hráčky mluví převážně italsky.
„Mluvím takovou tou makarónskou angličtinou, takže si rozumíme bez problémů,“ usmívá se Parisi. Za několik týdnů práce v Česku se prý naučil jen pár novým slovíčkům a úřední řečí bude spíš italština než čeština.
Za handicap to ale nepovažuje, navíc řada reprezentantek prošla zahraničními kluby. „Pracují výborně, snaží se plnit vše, co po nich vyžaduji. Je to podobná práce jako v klubu. Hráčky odněkud přijdou a já je musím dostat na stejnou vlnu,“ popisuje.
Sám se podle svých slov přizpůsobuje českým poměrům, na hřišti to ale platí naopak. Parisi uplatňuje metody, které mu vynesly úspěchy na Apeninském poloostrově. Hráčky si všímají změn prakticky v každé z herních činností.
„Proto potřebujeme ještě dost času na sehrávání, aby naše hra odpovídala představám. Zatím je v ní vidět syrovost a zpočátku i nervozita,“ přiznává univerzálka Havlíčková.
Je možné, že Parisi, taky díky tomu, jak se snaží zapadnout do českého prostředí, překope hráčkám vedle herních návyků i jídelníček. „České jídlo nejde moc dohromady se sportem,“ poznal dost rychle během ochutnávání nové kuchyně.
Pracovat bude i na úkor svého klubu, kde si budou muset během léta vystačit se záskokem. Rozjezd české reprezentace považuje Parisi nyní za důležitější.
Kancelář mít nebude, za místa soustředění si vybral vedle Brna ještě Jablonec. Hodlá poznat větší okruh českých volejbalistek a naladit je tak, aby svými výkony strhly zájem fanoušků. Z Itálie je zvyklý na sedmitisícové návštěvy, když se hrálo o titul, takže prázdné tribuny během Evropské ligy ho mohly lehce polekat.
„Chápu, že fanoušci přijdou podle toho, jak se budeme prezentovat. Lidé chtějí vidět výhry,“ říká.
Přestože za dveřmi je fotbalové Euro, od volejbalu k němu prý Parisi utíkat nebude. „Fotbal, to je skvět, který v Itálii neroste. Je ošklivé sledovat, co se v něm děje, a můj zájem o něj upadá. Moc ho neprožívám,“ tvrdí kouč.
Očima hráčky Holky si připadají, že neumí hrát volejbal
Od českých trenérů má Parisi hodně odlišný přístup. Volejbal v jeho podání je jiný a holky říkají, že si připadají, jako kdyby neuměly hrát volejbal, jak nás pořád opravuje. Na tréninku se věnuje ve velké míře technickým věcem, což dřív tolik nebylo. Máme plnou hlavu nových detailů a proto taky první zápasy nejsou tak povedené, jak by diváci třeba chtěli, pořád si zvykáme. My, kdo hrajeme v Itálii, jsme si tím už prošly, pro další holky je to novinka. Respekt trenér určitě má. Nemusíme rozumět každému jeho slovu, ale brzo pochopíme, co po nás chce.“
Helena Havelková,
kapitánka Busto Arsizio a reprezentace
