Vrátil se do známého prostředí a znovu ukazuje, že patří k výjimečným talentům českého volejbalu. Pokud tedy zůstane pokorný. Lukáš Vašina, stále teprve dvaadvacetiletý smečař, patří na mistrovství Evropy v Ostravě k nejúdernějším borcům národního týmu. Oporou by měl být i v dnešní klíčové bitvě proti Černé Hoře (19). Na rovinu přiznává, že pokora mu dřív chyběla. „Všichni říkali, jaké z nás budou hvězdy a já narazil. Už ale nejsem fracek.“
Energický, dynamický, emocionální. Lukáš Vašina, rodák z České Třebové, který volejbalově vyrůstal i na palubovkách VK Ostrava, patří při premiéře na seniorském mistrovství Evropy k oporám. Dokázat by to chtěl i dnes proti Černé Hoře.
Smečař extraligového klubu VK Karlovarsko už má doma titul z mistrovství Evropy osmnáctiletých a stříbro mezi dvacetiletými. Letos si premiérově zahrál Ligu mistrů a výrazně pomohl klubu k dalšímu ligovému titulu. Na rovinu ovšem přiznává, že musel změnit styl myšlení.
„Všichni říkali, jaké z nás budou hvězdy. Chyběla mi pokora,“ přiznal nedávno v rozhovoru pro Český volejbalový svaz. „Narazil jsem, poznat to bylo i na hře. Už ale nejsem fracek. Lidé okolo mě si zaslouží, abych k nim byl laskavý. Je až neskutečné, co pro mě všechno dělají.“
Poděkování v prvé řadě míří do rodiny. A k trenérům. V postavě táty Lubomíra se mu poděkování sešlo do jedné postavy. „Narodil jsem se do volejbalové rodiny, kde všichni hráli nebo stále hrají volejbal,“ popisuje Vašina junior. „Navíc taťka je volejbalový trenér, který trénoval i českou reprezentaci. Odmalička jsem s ním jezdil na všechny volejbalové akce, takže se dá říct, že mi vlastně ani nic jiného nezbývalo, než začít taky hrát. Tátovi jsem moc vděčný. Díky němu jsem teď tam, kde jsem. Kdyby ho nebylo, dělám jiný sport.“
Pinkat začínal Vašina už jako tříletý, právě táta ho v začátcích vedl v TJ Sokol Česká Třebová. V patnácti letech se za ním stěhoval i do Ostravy. „Taťka tam dostal nabídku jako šéftrenér a já jsem chtěl, aby mě pořád volejbalově učil a já mohl dál růst.“ V Ostravě byl Vašina čtyři sezony, rozjel tam extraligovou kariéru. I proto se teď na mistrovství Evropy cítí skoro jako doma. „Doma jsem v Český Třebový, ale byl jsem tady čtyři roky, něco jsem se v Ostravě naučil a s klukama jsem v kontaktu pořád. Jsem hrozně rád, že jsem se tady s reprezentací mohl vrátit. Těšil jsem se.“
V lize už se nějaký čas s tátou potkávají jako soupeři. Junior přestoupil do Karlovarska, táta trénuje Ústí. „První zápas proti tátovi jsem byl nervózní,“ usmívá se Vašina. „Občas jsem se na něho i podíval, což mi uškodilo. A když jsme dva dny před Štědrým dnem proti sobě hráli v extralize, hned mě napadlo, jaká asi bude nálada u stromečku... Ale taťka prohru vzal, je to sportovec.“
V porovnání se světovými smečaři Vašina na první pohled výškově ztrácí. Měří „jen“ 196 centimetrů. Ale při smeči se dokáže vyšroubovat až do výšky 350 centimetrů. „Nepatřím k nejvyšším smečařům, musel jsem na výskoku pracovat, byla to nutnost,“ popisuje. „V posilovně dělám různé cviky na nohy a doufám, že smečařská výška ještě není konečná. Ještě tak pět centimetrů bych potřeboval.“
Stejně usilovně stále pracuje i na podání. Do míčů buší energicky, dokáže servírovat rychlostí až 116 kilometrů v hodině. „Na podání máme speciální tréninky. Trefujeme se do terčů umístěných na ploše a zároveň je určená rychlost, pod kterou nesmíme jít. Pořád se mám co učit. Ve všech činnostech. Chci být nejlepší a bez práce to nepůjde.“
I na šampionátu se přesvědčuje, že stabilizovat je třeba i psychickou stránku hry. „Pokud mi něco nejde, jsem na sebe naštvaný. Všechny pochybnosti ale musí jít stranou, v každém momentu je třeba týmu pomáhat. A na chybách pak v tréninku pracovat tak dlouho, dokud se je nepodaří odstranit.“
Na zahraniční angažmá zatím Lukáš Vašina netlačí. V Karlovarsku bude hrát Ligu mistrů, upřímně hlásí, že se ještě na velký přestup necítí. „Do zahraničí chci jít, ale ne jako zelenáč, stále se necítím až tak vyhraný,“ přitakává.
Také proto vnímá mistrovství Evropy jako obrovskou školu a výzvu. I mezi chlapy by chtěl navázat na medailové úspěchy z kadetské a juniorské kategorie. „Je pro mě čest reprezentovat, nároďák jde nahoru. Věřím, že uspějeme. Samozřejmě, úplně nejlepší by bylo šampionát vyhrát,“ dodal s úsměvem.
