Za slzy dojetí se nestydí. Lubomír Vašina, táta nejvýraznějšího českého bombardéra na mistrovství Evropy v Ostravě, byl na syna Lukáše hrdý. Stejně jako na celý národní tým, který vybojoval celkové osmé místo. „Jsem úplně nadšený, kolikrát mi vyhrknou i slzy,“ přiznává rodák a patriot z České Třebové.
Parádní tažení českých volejbalistů skončilo ve středu večer ve čtvrtfinále proti Slovinsku. Padli 0:3 (-21, -19, -25), na senzační vyřazení olympijských vítězů z Francie (3:0) nenavázali, do bojů o medaile se neprobili. I tak byl Lubomír Vašina dojatý. Z výkonů celého týmu. Jako táta měl pochopitelně nejbedlivěji v hledáčku právě svého syna.
„Sleduju i statistiky a Lukáš byl v bodech druhý smečař na celém šampionátu!“ připomíná Vašina. „Vidím jeho jméno, dvacet dva let, a za ním jsou všichni ti milionoví borci, co hrají v nejlepších klubech. Strašně krásný pocit! Neuvěřitelný úspěch. A není to jen on, celý český tým hrál na mistrovství senzačně.“
Přípravu na nový extraligový ročník s Ústím nad Labem plánoval trenér Vašina tak, aby mohl být u zápasů národního týmu. Ať už osobně, nebo alespoň u televize. S Ústím si třeba domluvil krátké soustředění v Ostravě, aby se mohli společně po trénincích zajít podívat na první tři zápasy ve skupině.
„Udělali jsme si to jako teambuilding,“ usmívá se Vašina. „Trénovali jsme, byli jsme v Ostravě tři dny a večer se chodili dívat na zápasy. Zažít tu parádní atmosféru i přístup kluků, bylo úžasné.“ Čtvrtfinále proti Slovinsku stíhal jenom u televize. „Hráli jsme v Teplicích přátelský zápas s reprezentací do 21 let, která se připravuje na mistrovství světa. Alespoň jsme si zápas domluvili tak, abychom čtvrtfinále v televizi stihli. I kluci z jednadvacítky ho chtěli vidět.“
Šampionát prožíval Lubomír Vašina hodně intenzivně. Jako bývalý trenér juniorské reprezentace, který působil i u národního týmu jako asistent a manažer, dobře zná všechny hráče. Je i dlouholetým trenérem univerzitního výběru, většinu borců vedl. Ať už v reprezentaci, nebo klubu.
„Šampionát vnímám obrovsky pozitivně, nejenom tím, že tam byl Luky, ze kterého mám strašnou radost,“ líčí Vašina. „Kluci hráli výborný volejbal, byl jsem nadšený z toho, jak se prezentovali. Nejenom technicky, ale hlavně mentálně. Byli sebevědomí, strašně hezky se na to koukalo, mám ohromnou radost. Obdivuji je, že se nelekali ani velkých jmen a svých vzorů.“
Za příklad dává právě syna Lukáše. „Třeba Ngapeth je dlouhodobě jeho vzor, pro něho je bůh! A najednou proti němu v osmifinále hrál a nebál se ho. Tak to měli i všichni ostatní kluci. Kypí sebevědomím a mají chuť hrát, bylo to na nich strašně vidět. Udělali obrovskou službu a reklamu českému volejbalu.“
Pro senzační osmifinále s Francií neměl Vašina starší slov. „Hele, to byla pecka! Šílené. Nádhera, jak to kluci zvládli. Naštěstí nemám v bytě v Ústí moc věcí, takže jsem nic nerozbil, všechno přežilo. Ale dost jsem si u televize pochodil, abych se uklidnil. Ani jsem se na to chvílemi nemohl dívat, jak emotivně jsem to prožíval.“
Není divu. Jeho syn Lukáš byl poprvé na velké seniorské akci a zahrál výborně. Patřil k největším překvapením šampionátu. Pochopitelně je na syna je hrdý. „Hrál výborně, je to zážitek,“ neskrývá Vašina. „Vzpomínám u toho i na všechny trable, které nás potkaly. Co všechno jsme museli udělat, aby byl tam, kde je.“
Stejně jako dvaadvacetiletý smečař Karlovarska ovšem zůstává na zemi. „Samozřejmě, za čtrnáct dní může být všechno zase jinak, ale v tuto chvíli si to ohromně užívám, Luky hrál fakt výborně,“ těšilo tátu a trenéra v jedné osobě. „Jak střídal údery, jak hrál s čistou hlavou... Za každým úderem si vzpomenu, jak jsme právě na tomhle dřeli, jak jsme se navzájem pasovali a přesvědčovali, jak to hrát. A teď si můžeme říct – jo, mělo to smysl!“
