Hned ve čtvrtfinále ČEZ volejbalovou extraligu čeká souboj těžkých vah. V prvním kole play off na sebe totiž narazí desetinásobní mistři z Českých Budějovic a Karlovarsko, které v posledních deseti letech od založení klubu uzmulo tři mistrovské poháry.
Jihostroj si připsal v Ústí nad Labem hladkou výhru 3:1 na sety a kolo před koncem základní částí ví, že neskončí lépe než čtvrtý. Hegemoni posledních let proto na sebe narazí dřív, než se čekalo a jeden z nich půjde z kola ven.
Českobudějovické volejbalisty vysála účast v Lize mistrů: náročný program nesladili s domácí soutěží, v níž dlouho oscilovali až kolem pátého místa. Do nejprestižnější klubové soutěže Evropy se jako český vicemistr vrátili po čtyřech letech – a ve skupině udolali giganta z Las Palmas, který následně ve vyřazovací fázi smetl z cesty Lvy Praha. I tak šlo o historický úspěch českého klubového volejbalu za poslední roky.
„Liga mistrů byla přínosná v tom, že jsme si dokázali, že můžeme být konkurenceschopní. Doplatili jsme ovšem na start ve skupině, kdy jsme prohráli první čtyři zápasy. Na druhou stranu po Novém roce jsme dvakrát zvítězili, poradili si s německým Lüneburgem a Las Palmas,“ cení si manažer a asistent polského kouče Andrzeje Kowala, teprve 26letý Petr Kohout. Ten je zároveň druhým nejmladším členem realizačních týmů napříč ligou.
V osmifinále Ligy mistrů španělský velkoklub trápili úřadující čeští šampioni z Prahy. Domácí odvetu dostali až do zlatého setu. S Las Palmas se v této sezoně utkal rovněž Jihostroj. Aby postoupil ze skupiny, nesměl doma celku z Kanárských ostrovů povolit více než jeden set.
„Jenže jsme je porazili 3:2, což bylo málo. Mají zkušené hráče a uhráli přesně to, co potřebovali. To ukázali později i proti Lvům, protože v Praze také získali, co jim stačilo. Jsou dlouho pohromadě, mají hodně zkušené hráče,“ popisuje Kohout v roli začínajícího kouče, který měl dosud zkušenosti s trénováním mládeže. „Kvality hráčů v Lize mistrů, ale i v CEV Cupu jsou oproti nám jinde. Přesto je skvělá zkušenost si to zahrát,“ doplňuje blokař Oliver Sedláček.
Nejeden fanoušek volejbalu zvedl obočí, když sledoval, že se Jihočeši pohybují v nižších patrech tabulky, než bývalo zvykem. „V lednu a na začátku února nás zasáhl pokles formy. Odehráli jsme během jednoho měsíce sedm zápasů, to znamenalo utkání každý druhý, třetí den, k tomu cestování. Teď naopak hrajeme už jen jednou týdně, takže se na to už nemůžeme vymlouvat,“ burcuje mladý asistent polského odborníka na lavičce Budějovic.
Kvalitu extraligy zvedají cizinci. Jihostroj jich má hned osm, opírají se o ně i v Praze i v dalších týmech. „Soutěž je rozhodně lepší, než dřív, a to i díky cizincům. Je otázkou, jak dlouho je takový model udržitelný a zda tím trpí český volejbal a výchova mladých. Ale tím, že naše i výsledky Lvů pozvedly koeficient ligy, hrají naše týmy poháry a zahraniční hráči vědí, že existujeme,“ krčí rameny Kohout.
Kanadská invaze do českého volejbalu
Pokud jste Kanaďan, s lehkou nadsázkou jste se narodil s bruslemi na nohách a snažil se probojovat do NHL. Hned dvaadvacet kanadských borců také brázdí led české nejvyšší soutěže. Možná trochu překvapivě najdeme ale také hned osmičku vyslanců ze země Javorového listu ve volejbalové extralize. Jedním z nich je Navreet Singh Suhan, kanadský blokař s indickými kořeny hájící barvy Ústí nad Labem, trojnásobných českých mistrů z 90. let, které teď naopak asi bude čekat baráž o udržení.
„Minulá sezona byla mojí první profesionální, hrál jsem za SC Caldas, šlo o město ležící hodinu od Lisabonu. Tady v Česku jsem poznal spoustu přátelských a milých lidí. Kromě volejbalu si užívám i místní kulturu a život, za to jsem vděčný,“ říká Singh, jenž nastupuje s čepicí připomínající turban. Chodí s ní i do bazénu či posilovny. Dokonce má v hráčské registraci uvedeno, že s pokrývkou hlavy může hrát. Jde o náboženský odkaz na Indii, odkud jeho rodiče před třiceti lety emigrovali do Kanady.
Na českých palubovkách se v klidu domluví anglicky, protože zde není zdaleka jediným Kanaďanem. „Třeba oporou pražských Lvů je Fynnian Lionel McCarthy, s ním jsem nastupoval v kanadském juniorském nároďáku. A v Ústí loni hrál Jackson Bere,“ všiml si.
Jak tráví volný čas, pokud zrovna neblokuje rány protihráčů na síti? „Moc času není, pořád trénujeme. Ale snažím se relaxovat, a když je možnost, jezdím vlakem do Prahy, což z Ústí trvá hodinu. Takže tam pobývám docela často,“ pochvaluje si indicko-kanadské zpestření domácí soutěže. Jeho bloky se Severočechům v blížícím se úplném závěru ročníku budou hodit.
