Sluková o postupu exparťačky na OH: Bizár. Trénovat (zatím) nechce
Poté, co Markétu Nausch Slukovou opustila Helena Havelková, jež se vrátila k šestkovému volejbalu, vzal její sen o účasti na pařížské olympiádě za své. Vrchol letošního sportovního roku bude proto sledovat už jen v televizi a fandit svému manželovi, který je momentálně ve službách německého týmu. Na Hry se naopak kvalifikovala její exparťačka Barbora Hermannová s Marií-Sárou Štochlovou. „Bizár,“ říká Maki s ohledem na pozoruhodný kvalifikační proces, který české plážové volejbalistky do Paříže dovedl.
Jste ráda, že alespoň Barbora Hermannová se na LOH dostala?
„Takové štěstí, jak se holkám podařilo kvalifikovat, se povede jednou za kariéru. Příběh, který za tím stál, mi ale na druhou stranu přijde bizarní. Holanďanky se vzdaly svého místa, což mi přijde nefér vůči holkám, které Holanďanky v cestě za postupem vyřadily. Myslím si, že by to systém neměl umožňovat. Snad holky tu příležitost vezmou za pačesy, když už štěstí sedlo na Českou republiku.“
Můžete osvětlit nepřehledný kvalifikační proces?
„Holky se nekvalifikovaly přes žebříček, možnost byla ještě přes Nations Cup, v němž skončily druhé ve finále právě za Holanďankami. Jenže ty nesplnily národní kritéria tamního olympijského výboru, že musí být nejhůř páté na některém z turnajů Elite, nebo na mistrovství světa. A tyto parametry nesplnily ani další nizozemské páry, takže se svého místa vzdaly. Pak to padlo na české holky, které s nimi hrály finále. Umím si však představit, že mohou být naštvané třeba Rakušanky nebo Polky, které na Nations Cupu s Holanďankami prohrály. Mohou si říkat, proč narazily na Holanďanky, které už předem věděly, že na olympiádu nemohou jet.“
Jak vidíte šance českého páru Ondřej Perušič – David Schweiner?
„Kluci mají reálnou šanci na medaili. Je to ale také o štěstí, zdraví, dobrém losu, musí jim to tam sednout. Hlavně se s tím musí popasovat psychicky, ale sportovně na to mají, to je jasné. Na olympiádu je upřena obrovská pozornost, je jednou za čtyři roky. Naopak MS se hraje každé dva roky a řeší ho jen volejbalová komunita. Tady se na ně bude dívat celá naše země, vlastně celý svět, takže to na ně může dolehnout. Ale věřím, že se tlakem okolí nenechají rozhodit.“
Vaše olympijské sny už považujete za uzavřené?
„Za čtyři roky mi bude čtyřicet a mám dvouletou dceru. Momentálně ve mně ovšem hoří olympijský oheň, protože tam budu mít manžela. Nechávám si každopádně dvířka otevřená, zároveň ten sport miluji. Po olympiádě v Paříži se bude také měnit systém, a pokud se naskytne nějaký projekt, který by mě lákal, tak neříkám ne.“
Jak bylo po konci Heleny Havelkové složité najít novou parťačku?
„Na vrcholnou olympijskou úroveň je potřeba sehnat specifický typ hráčky. Musí tam být šikovnost, fyzické predispozice a zapálení pro sport. Beach volejbal je specifický rozcestovaností, nevyzpytatelností. Vlastně vždycky třeba až večer se dozvíme, s kým budeme hrát další den a pak vám dají zápas například na osmou ráno. S tím Helča hodně bojovala. U nás jsme malým sportem, takže nikde nestojí pět dalších hráček, které čekají na to, až si je Sluková vybere.“
Jak na vás zapůsobila česká olympijská kolekce?
„Jako u každé kolekce se mi líbí něco víc a něco méně. Líbí se mi odvážný nápad, je to jiné, což má ve výsledku být pointa olympijské kolekce. Je to hodně o interpretaci designéra a dávám tomu palec nahoru. Máme krásné, mladé sportovce, kteří tyhle punk věci unosí.“
Plánujete v budoucnu svůj přechod k trénování?
„Ještě to nevnímám, že bych byla jednou nohou v trenérství. S Karin Žolnerčíkovou objíždíme menší turnaje, ona studuje ve Spojených státech. Pro mě je to cesta, jak pořád hrát a stále se realizovat. Manžel je zároveň na cestách a mám malou dceru, takže profesionalita má teď u mě trochu jinou podobu, než když jsem byla bezdětná. Ale stále mě baví hrát, a dokud budu mladým stačit, budu je otravovat na písku. Co se týče trénování, nemáme to s manželem nastavené tak, že bychom chtěli být trenéři. Manžel teď vzal nabídku z Německa, i když říkal, že se na Tour už vracet nechce, protože i v trenérské podobě to obnáší strašně moc do obětování času a energie. Uvidíme, jak se sneseme po letošní sezoně, snad se nerozvedeme (smích).“
