Bývalý trenér komety Davidové: Je to bohémek. Stejně jako Koukalová
Není v jeho očích tak zarytým profíkem jako Veronika Vítková – svou uvolněností se spíše blíží ke Gabriele Koukalové. Velký talent i bohém! „Udělala však velký posun,“ poznamenal trenér Jindřich Šikola o Markétě Davidové, kterou vloni dovedl k titulu mistryně světa mezi juniorkami, a jež si po triumfu a druhém místě v Anterselvě dělá prostor i mezi „dospěláky“. Co jí radí? A co jí věští do MS?
Po prosincovém bronzu v Pokljuce si s Markétou Davidovou těsně po závodě volal. Teď se ale po její zlaté senzaci držel dál. Věděl, že toho má hodně, proto jí jen napsal gratulaci. „Odepsala mi, že to je také moje medaile. To člověka určitým způsobem potěší,“ řekl Jindřich Šikola, bývalý juniorský trenér aktuálně největší české biatlonové naděje.
Jak jste prožíval její velké vítězství v Anterselvě?
„Já jsem ten závod sledoval spíše z mobilu, ale radost z toho mám velkou. Abych byl upřímný, trochu jsem to i čekal. Anterselva a vůbec závodění ve vysoké nadmořské výšce je něco, co jí vyhovuje. Nečekal jsem sice, že vyhraje, ale už den předtím jsem tvrdil, že dopadne dobře.“
Na rozdíl od Veroniky Vítkové je tedy Davidová na nadmořské výšky lépe stavěná?
„Ano. Ať už je to Gábina nebo Markéta, tak někomu podat maximální fyzický výkon v téhle výšce vyhovuje víc a někomu méně. Markéta na to stavěná je.“
Navíc už měla nadějné výsledky dřív. Bylo to tedy čekání na něco, co muselo přijít?
„Je to tak. Když se na to podíváte, Markéta byla od začátku sezony schopná zajíždět běžecké časy do desátého místa. A to je základ toho, že pokud se trefíte, výsledek uděláte. Že vyhraje, to jsem nečekal, ale že má k tomu nakročeno, bylo vcelku jasné.“
Je to však stále její první kompletní rok v SP po přechodu z juniorek. Překvapilo vás, že se tak rychle otrkala a prakticky nepotřebovala větší čas na rozkoukání?
„Tak ona už vloni na olympijských hrách dokázala jezdit časy kolem desátého místa, a když si vybavíte loňské juniorské MS, kde s Kamilou Žukovou byly schopné porážet zbytek pole o minuty, dalo se čekat, že má vykročeno se dobře zadaptovat i v dospělém biatlonu. Po olympiádě navíc některé holky odešly, a to se pak většinou startovní pole lehce hledá. Markéta toho využila.“
Kdybyste ji měl jako bývalý trenér popsat, má na svůj věk věci v hlavě srovnané?
„Myslím, že si svůj potenciál uvědomuje. Že má shůry dáno. Vždycky jsem jí říkal, s vědomím, že u biatlonu asi nevydrží dalších osm deset let: Makulo, pokud chceš sportovat třeba už jen další čtyři roky do příští olympiády, tak to ale dělej na sto deset procent a věnuj se tomu, protože máš na parádní výsledky. Samozřejmě i to její rozhodnutí se může změnit, ale pokud ne, a najede na to, že tomu teď obětuje všechno, pak to bude jen dobře.“
Čím si vysvětlujete, že už takto ve 22 letech přemítá o konci kariéry?
„Ona má plno jiných koníčků… a pak i tu školu, kterou studuje (Česká zemědělská univerzita), a jednou by se tím chtěla živit. Za ty tři roky, co jsem ji poznal, to byla rozverná, neposedná holčina, ale našli jsme si vztah, stanovili cíl, a věřím, že i já mám na jejím úspěchu trochu přičinění. Byť to byla trochu práce ji k tomu dostat.“
Vedl jste Veroniku Vítkovou, Gabrielu Koukalovou, nedávno pak i Davidovou. V čem jsou si tyhle tři podobné a v čem odlišné?
„Já to dnes už pozoruju jen zpovzdálí, ale když se podívám na Verču a její výsledky, to je mi hrozně líto. Protože vím, že ta holka dělá sport na sto procent! A najednou čtete komentáře lidí, kteří jí píšou: Už to zabal. Pohřbila jsi Gábinu. A tak… Ona přitom dělá sport naplno, jen se jí najednou nedaří. A je mi jí hrozně líto, protože tomu dala z těch tří holek nejvíc, prošla si i zdravotními potížemi, měla zánět mozkových blan… Vím, že jednou je člověk nahoře, jednou dole a ona je teď dole, ale z mého pohledu si to nezaslouží.“
A co se týče třeba Gabriely Koukalové?
„Makula s Gábinou jsou podobné typy, takoví ti bohémkové, kteří to na jednu stranu mají jednodušší. Ale promiňte, nechci tu Gábinu moc hodnotit.“
I sama Davidová ty srovnávačky odmítá. Je to třeba i proto, aby si zachovala klid?
„Pro ni je to teď jednodušší, začíná, ve Světovém poháru je první rok. A zároveň ví, že by mohla něčeho dosáhnout. Na druhou stranu divák je nevybíravý, a pokud bude dál úspěšná, bude třeba jezdit pravidelně do pátého místa, tak nikdo nikomu nic neodpustí a tlak na ni přijde. Ona si ho pak udělá i sama na sebe, protože bude chtít vyhrávat. Myslím, že do mistrovství světa ještě nějakou medaili udělá, a pak přijde ten první tlak. Bude cítit, že sama chce a okolí to od ní očekává. Od té chvíle to pro ni bude těžší.“
Navíc se také potřebuje dál stabilizovat ve střelbě, že? Radíte jí v tom něco?
„Jdeme si občas třeba ještě střelit, ale když tam teď s ní jsem, už se mi nechce ji moc opravovat nebo ji něco učit. Jejím trenérem už nejsem, a když tedy jdeme na střelnici, zajímá mě jen, kam se posouvá. Kam směřuje její střelecký vývoj. A vždy jí říkám: Střelba je o hlavě, tady se musíš koncentrovat sama na sebe. To byl dřív její nedostatek, neměla koncentraci. Ale udělala velký pokrok a je otázka, kam to půjde dál, protože je stále co zlepšovat.“
Takže je to o tom, aby se naučila zapnout do svého tunelu?
„Ano, z mého pohledu je střelba o absolutní koncentraci. Koncentraci na svůj výkon, na své míření, spuštění, polohu… nesmíte se nechat okolím vyvést z míry, protože někdo tam přijede rychleji, někdo pomaleji. Musíte se soustředit jen na to, dát tam nulu. V tom jecelá podstata střelby.“
A když je ona tedy podle vás bohémek?
(směje se) „Bohéma přes koleno nezlomíte. Zažil jsem často v týmu stoprocentní profesionály a pak náhle zjistíte, že tam máte bohéma, který to má ale třeba i jednodušší. Na druhou stranu zase s tím bohémem je těžší spolupráce.“
Protože umí být často hlavou jinde, že?
„Ano, s Makulou to bylo také tak, ale zlepšila se a už v posledních letech bylo vidět, jak jde nahoru. Člověk se prostě vyvíjí. Dřív pro ni byli na prvním místě koně, dnes bude možná chtít jít na prvním místě zasušit (střelba na sucho).“ (směje se)
Věříte, že je připravená stát se ústřední českou nadějí pro blížící se MS v Östersundu?
„Tohle je složité, vždyť se podívejte na výsledky zbytku týmu. Markéta sice vyhrála sprint, ale trochu se zapomnělo na ostatní, jim se, na rovinu, absolutně nedaří. Je hezké, že máme teď vítězku závodu SP, ale když zbytek není schopný být do čtyřicítky, a to už několikátý závod po sobě, tak asi vše v pořádku není. Výkonnostní rozdíl mezi Markétou a zbytkem týmu je velký.“
A jak to může vypadat za tři roky při ZOH v Pekingu?
„Já vždy říkám, že je těžší naučit se rychle běhat než střílet. Na běh musíte mít dáno, a pokud ne, nic s tím neuděláte. Nicméně Markéta ten dar má a ve střelbě, kde nebyla zprvu žádný talent, nyní stále roste. Je těžké říct něco tak daleko k olympiádě, ale počítat se s ní bude muset.“
