PŘÍMO ZE ŠVÉDSKA | Zkusili přepsat dosavadní maxima, ti nejlepší však byli přeci jen jinde. Navzdory pouhým čtyřem dobíjením skončilo včera české duo Eva Puskarčíková a Ondřej Moravec v závodě smíšených dvojic deváté a ani nyní na mistrovství světa neprolomilo čekání na větší úspěch. „Tak na Johannese Böeho prostě nemáme,“ krčil rameny Moravec.
Jak tedy konečné 9. místo vnímáte?
Puskarčíková: „Tak je to úspěch vzhledem k tomu, že jsem ztratila kontakt se skupinou před námi, čímž jsem nám víceméně zavřela dveře na lepší umístění.“
Za to vy jste Ondřeji střílel bezchybně. Jak jste to v takhle rychlém závodě dokázal?
Moravec: „Nestřílel jsem obvykle než normálně, to byl ten klíč. Ale šel jsem do toho s tím, že udělám to, co jsem neudělal ve středu na dvacce. To co jsem měl udělat ve středu, to jsem paradoxně zvládl teď. Nedokázal jsem se absolutně koncentrovat a dělal chyby, které mě mrzí a vzít je zpátky nemůžu, tak jsem to chtěl ted udělat co nejlíp – a to se mi povedlo. Pátrám v paměti kdy, možná jednou na Schalke, jsem dal v takovémto závodě 20 z 20. Nicméně v tomhle závodě byl ten předek tak silný, že i když jsme dobíjeli možná nejlíp ze startovního pole...“
Ano, byli jste jen se čtyřmi dobíjeními nejpřesnější…
Moravec: „Jasně, ale i tak prostě na Johannese nemáme.“
Není tedy při takové střelbě devátá příčka málo?
Puskarčíková: „Asi je, bohužel. Mé momentální fyzické síly však nejsou takové, jak bych si přála. I tak jsem tam ale nechala maximum. Bavila jsem se i s Dorotheou Wiererovou, a ta byla taky úplně vyděšená z toho, jaké se v prvním kole nastolilo tempo. Bylo to pěkně zostra.“
Tomáš Krupčík říkal, že Čechům chybí na tuto disciplínu speciální trénink, souhlasíte?
Puskarčíková: „To si úplně neodvažuji hodnotit. Ono je to i o tom, jak se člověk vyspí a jak to sedne.“
Moravec: „Možná na tom něco bude, speciálně na tuhle trať. O té jsme viděli, že je rozdílová, už na mezičase tam byl v 1. kole rozdíl patnácti vteřin, možná i víc. Na jiné trati by tohle určitě nebylo. Je to možná i k zamyšlení, na druhou stranu ani náš tým nepostavil asi to nejlepší, co máme, takže samozřejmě s devátým místem nemůžeme být spokojení. Když se ale podíváte na ty státy do šestky, tak je těžké se s nimi rovnat. To se jen čeká, jestli udělají chybu, a sice možná udělali o jednu, dvě chyby víc, ale ty rozdíly na trati bohužel i tak byly. Možná je tedy na zamyšlenou, jestli zavést na to speciální trénink, ale když je na tom člověk dobře, tak ani není potřeba.“
Má místo tahle disciplína na MS? Neměla by zůstat jen v SP?
Puskarčíková: „Tak mně se zatím v téhle disciplíně nikdy nedařilo, ale je dobré, že to dali v jeden samostatný den. Že se ti nejlepší, kteří jedou i smíšenky, mohou rozhodnout, jestli do ní nastoupí nebo ne, že se to nekryje.“
Moravec: „Je to o síle týmu. Norové, Němci a další, ti by dali možná dohromady dvě až tři štafety do sedmičky. Jsou státy, kteří se na to specializují, ale je to také o síle celého týmu a je dobré to rozložit. Dobře, Johannes si třeba dal za cíl, že tu dá všechno, ale to je nadčlověk. I Němci podle mě nepostavili to nejlepší, co měli a o tom to je.“
Co vám to proto dalo do štafety?
Puskarčíková: „Tak mě dala první polovina jistotu a druhá mi ji zase sebrala. Dá se polemizovat, co mi to dalo, ale bylo to náročné.“
A vám Ondřeji? Střeleckou jistotu a běžeckou zkušenost, kdy jste v závěru finišoval i s Rastorgujevsem?
Moravec: „Ve štafetách tu mám zatím třicet zásahů, to není úplně zlý. Sice to nic neznamená, ale jsem stejně rád, že se mi to povedlo i ve smíšence. Potvrdil jsem si, že štafety jsou letos má nejlepší disciplína. Jsem rád, že to má pokračování a můžu říct, že se těším na sobotu.“
Načež kdybyste si mohl vybrat číslo úseku?
„Je mi to jedno, pojedu tam, kde mě postaví. Jezdil jsem rozjezd, což je příjemný úsek, protože se ten začátek jede rozumně… ale zase je dobré mít kontakt od začátku. Tam jak to ujede, tak je strašně zle. Ač Křupas a Bimbas jezdí slušně i tihle lidi, pokud nemají kontakt, tak se tam mohou roztrhat a kolikrát jedou pomaleji než třeba předek, který sice vypadá, že si tam tak klouže, ale ve skutečnosti je to třeba stejně rychlý nebo rychlejší.“
