PŘÍMO ZE ŠVÉDSKA | Byl poslední nadějí, jak prolomit české čekání na medaili na letošním MS. A on o ní dokonce střílel. Na poslední střelecké položce závodu s hromadným startem mohl Tomáš Krupčík využít v těžkých podmínkách zaváhání řady soků, ale ani on se nevyvaroval chyb. A po těch třech posledních nakonec dojel dvacátý. „I přes ten pokažený konec jsem relativně spokojený,“ přiznal.
Jak jste se pral s tou poslední stojkou?
„Tak ono mi už ve čtvrtém kole napadlo spoustu sněhu do dioptru, tudíž jsem ho musel profukovat, a chvíli jsem s tím na té poslední položce bojoval. A čím déle tam člověk stojí, tím je to pak větší problém. Nohy už jsou tuhé a ve chvíli, kdy se mi to podařilo zprůchodnit, už jsem věděl, že je zle. Pak už to byl boj, a byť jsou tři chyby hrozná střelba, mohlo to dopadnout ještě hůř.“
Nebyl jste však jediný, kdo chyboval Johannes Bö šel třeba na pět trestných kol. Napadlo vás, že jste vlastně i při těch omylech ostatních bojoval v tu chvíli o medaili?
„Ne, v tu chvíli jsem na nic takového nemyslel. Jen jsem si šel obkroužit svá tři kola a těšil se, až budu v cíli.“
Takže když jste dorazil na střelnici, omylů ostatních jste si nevšiml?
„Ano, poslouchal jsem, že tam ty rány pleskají mimo terč relativně hodně, ale vnímal jsem to vlastně jen do chvíle, než jsem začal střílet. Pak už to člověk vytěsní a soustředí se na to svoje.“
Myšlenky na bednu tam tedy nebyly?
„Ne, na to jsem nemyslel.“
Ale hratelné to bylo, vždyť nakonec triumfoval Dominik Windisch, který přijel za vámi…
„Je to pravda, dneska tam mohl být v těchto podmínkách z té třicítky každý.“
Jak pak bolelo poslední kolo?
„No, těch sil do něj už jsem moc neměl. Byl jsem rád, že za mnou byl jen jeden závodník a pak byla velká díra. Věděl jsem, že se maximálně propadnu o jedno místo. Byl jsem fakt rád, že už to nešlo na ostří nože.“
A v cíli jste zamával fanouškům.
„To bylo takové poděkování fanouškům, ne že bych si to užíval. Byl to boj od začátku do cíle.“
Ani závěrečný masák tak nezměnil nic na tom, že šlo o vaši nejpovedenější akci v životě?
„Ne, nezměnil. Sice to za mě není povedený závod, ale zbytek šampionátu byl povedený, takže to celkově hodnotím pozitivně.“
Co bylo letos jinak, že jste se tak zvedl?
„Těžko se bude hledat konkrétní moment, který to změnil. S příchodem Zdeňka se v tréninku téměř nic nezměnilo. Spíš se sečetl ten trénink za poslední roky.“
Loňská absence na olympiádě byla třeba velkou motivací?
„To si nemyslím. Věděl jsem, že se mi povedlo ME a že jsem na tom fyzicky docela dobře, hlavní bylo odtrénovat vše, co bylo potřeba a dopadlo to, jak to dopadlo.“
Myšlenky, že byste to po nenominaci na olympiádu zabalil, tedy nebyly?
„Možná ano, ale ne, že bych přestal sportovat. Vrhl bych se na něco jiného, lákaly mě třeba dálkové běhy. Ale pak si člověk řekne, že sportu obětoval tolik, že kvůli takové malichernosti nemá cenu končit.“
Kolik sil vám zbylo pro poslední SP v Oslu?
„To se uvidí. Po MS je svěťák vždy trochu specifický, spousta lidí je unavených a ti co neobjeli tolik závodů, jsou čerstvější. Ale myslím si, že když si dám chvíli oraz, mělo by to závodění zase jít.“
