Vítková: Tělo mě nepustí. V tuhle chvíli bych nepomohla ani štafetě
Není to dobré. A ona to ví. Zase a znovu se to snaží zlomit. Vyráží s tou vírou na každý trénink. Jak ale zatíží tělo ve vyšší intenzitě – konec! „Musím být soudná. Teď bych týmu nepomohla,“ přiznala biatlonistka Veronika Vítková, když se v letošní zdravotně protrápené sezoně nevešla ani do nominace na MS. Místo ní vyrazí Tereza Vinklárková. A ona zkusí zlepšit práci dýchacích svalů.
Když po kolapsu ve vytrvalostním závodě opouštěla na začátku sezony Östersund, avizovalo se, že si dá pauzu, nabere síly a pak se vrátí do SP na začátku ledna. Jenže se tak nestalo. Přičemž její comeback nepřijde ani teď, během únorového MS. „Chtěla bych, ale prostě nemůžu,“ posteskla si Veronika Vítková. A poprvé od roku 2008 bude na vrcholné biatlonové akci chybět.
Jak na tom tedy po zdravotní stránce aktuálně jste?
„Nejde to. Tělo mě nepustí do vysokých intenzit. Nejprve jsem vynechala prosinec, bylo tam nějaké volno, pak jsem začala opět trénovat, vrátila se na Český pohár, nicméně zde jsem zvládla jen první závod, a do toho druhého už nenastoupila, protože to bylo zpět, jako když jsem odjela z Östersundu. Zkusili jsme nějaké testy na běhátku, kde se zjistilo, že ty parametry jsou špatné a teď operujeme s variantou, že by příčinou mohlo být dýchání. Jezdím proto do Prahy k fyzioterapeutce, kde pracuji s dýchacími trenažéry, snažím se posilovat výdechové a nádechové svaly a pracovat s dechem.“
Takže už během Českého poháru bylo zřejmé, že ta prosincová pauza nepomohla?
„Víceméně ano. Nevím, asi tam byla větší únava a pořád mě to nepustí.“
V praxi to tudíž vypadá jak?
„V nízké intenzitě mi to problém nedělá, ale jak mám jít do vyšší intenzity či frekvence, nevydržím v tom delší dobu. Jsem schopná jet třeba intervalový trénink ve vyšší intenzitě, ale nevydržím ho dlouhodobě. Tělo se zakyselí a dál to nejde.“
Může hrát roli i to, že máte za sebou bohatou kariéru a tělo již reaguje jinak než v osmnácti?
„Těžko říct. Kdybychom na to znali odpověď, tak to člověk řekne a je na to připravený. V tuto chvíli to ale neznáme.“
Kolik vyšetření jste proto od prosince zase absolvovala?
„Ono se vyloženě nic nezjistilo. Tam je vše v pořádku, spíše je to o tom, že ta vitální kapacita, ty dýchací svaly, nefungují, jak mají.“
Co tedy konkrétně děláte, abyste je zapojila co nejlépe?
„Těžko se to popisuje. Mám asi tři nebo čtyři druhy dýchacích trenažérů a snažím se tím posilovat nádechové a výdechové svaly, aby se zvýšila kapacita, a správně jsem je zapojovala. Děláme to teď i v různých pohybech a tak.“
Jak tu neustále nekončící nepříznivou situaci zvládáte i psychicky?
„Není to lehké. Už od léta čekám na to, že se to spraví… snažím se nad tím ale moc nepřemýšlet. Ta víra, že se to zlomí, tam stále je.“
Co na to říká i trenér Egil Gjelland?
„V tuhle chvíli v kontaktu nejsme. Tím, že jsem teď nebyla poslední dobou s týmem, tak prakticky teď komunikuji s Ondrou Rybářem. Vše jde přes něj.“
Ten si konkrétně během ledna posteskl, že byste se už jen do štafet hodila na MS jako sůl.
„Já bych hrozně ráda pomohla, ale už jsem to říkala i Ondrovi, že člověk musí být soudný. A já vím, že bych v tuhle chvíli ani té štafetě nepomohla.“
Navíc vysokohorská Anterselva, jako dějiště MS, vám také nikdy moc neseděla, že?
„To už je něco jiného a takhle se to nesmí brát. Všichni mají stejné podmínky a už jsem si dokázala, že i tam závodit umím. Když je člověk v dobrém rozpoložení, tak může bojovat kdekoliv.“
Jak tedy bude vaše příprava pokračovat dál?
„V tuhle chvíli není trénink nijak systematický. Spíše se udržuji v pohybu, aby svaly nezapomněly na pohyb, ale není to nic velkého. Snažíme se hlavně teď pracovat na těchto věcech souvisejících s dýcháním a po MS bychom je chtěli zkontrolovat, zda se to někam hnulo nebo ne. Když to půjde, chtěla bych jít třeba na lyže nebo tak, ale koncem února bych měla jít znovu na pás, kde mi změří dýchací hodnoty, a uvidíme.“
Vyhlížíte i určitý bod, do kdy se vrátit, nebo už považujete tuto sezonu za odepsanou?
„K ničemu takovému nekoukám. Snažím se tu něco vyzkoušet, udělat… uvidíme, co nám ukážou výsledky na páse po MS a podle toho se dohodneme co dál.“
Stále by totiž mohlo být ještě ve hře závodění doma v Novém Městě, že?
„Ani nad tím teď nepřemýšlím. Spíše bych se chtěla dostat do fáze, aby si člověk ty tréninky užíval a ne, aby z něj odcházel se sklopenou hlavou, že to zase nejde.“
