PŘÍMO Z ITÁLIE | Přebírala štafetu na druhém místě. A z poslední střelby odjížděla třetí. Jenže odolat v posledním kole raketě Denise Herrmannové nebo stáhnout Olenu Pidhrušnou, na to už Eva Kristejn Puskarčíková neměla. „Mrzí mě to. Chtěly jsme tu medaili vybojovat pro Jessiku, která ji tu z nás nemá. O to víc mě to štve,“ říkala v cíli ženské štafety na MS Eva Kristejn Puskarčíková.
Jak drsné tedy bylo to poslední kolo?
„Bylo to strašný. Hrozně mě mrzí, že jsem to nezvládla lépe, ale už jsem neměla síly. Ta Herrmannová je hrozná dračice a Pidhrušná bohužel neskapala, jak jsem doufala. Ještě zabojovala, ta vidina medaile ji asi ještě nahecovala a já už pak neměla šanci.“
Při střelbě se asi nedalo dělat víc, než to co jste předvedla na poslední stojce, že?
„Já ani nevím, jestli jsem ten stoják střílela rychle nebo pomalu. Mrzí mě ta dobíjená vleže, ale mohlo to tam být i horší. Za tohle můžu být ráda, ale to třetí kolo mě mrzí.“
Co říct tedy ke konečnému čtvrtému místu?
„Kdybychom to řekly před závodem, tak to bereme všema deseti, ale teď…“
Navíc Lucka Charvátová zvládla své dosavadní štafetové prokletí.
„Jo, jsme rády, že nešla na trestné kolo. Už to tam vypadalo trochu nebezpečně, ale jsem ráda, že to zvládla.“
Co se vám vůbec honilo hlavou, když jste vyrážela z druhého místa na poslední úsek?
„Naštěstí se mi nehonilo nic moc. Ani jsem nebyla tak nervózní, za což jsem ráda. Což se pak promítlo i do střelby.“
Kolik sil vám tedy zbylo na nedělní poslední závod s hromadným startem?
„To zjistíme ráno. Teď jsem měla pocit, že těch posledních 500 metrů už nedojedu, takže se to snad napraví.“
