Měl být jedním z mladých, kteří už na domácím mistrovství světa v Novém Městě na Moravě budou oporou českého týmu. Tomáš Mikyska si během letní přípravy i dost věřil, cítil se v dobré formě. Jenže na MS v letním biatlonu si poranil koleno a naděje byly ty tam. Přeci jen se ale stihl dát dohromady a před davy domácích fanoušků startuje. „Bouřící tribuny jsem si užíval, nijak mě to nerozhodilo,“ hlásil po úvodní smíšené štafetě čtyřiadvacetiletý biatlonista.
Byl to první start na letošním MS, tribuny tady burácely, byly hodně zaplněné. Svazovala vás tato atmosféra?
„Cítil jsem se dobře, fanoušci jsou skvělí, bylo to super.“
Jak jste reagoval, když jste se dozvěděl, že jste nominovaný do smíšené štafety, pro Čechy většinou prestižní disciplíny?
„Abych pravdu řekl, tak je to závod jako každý jiný. A i když je to mistrovství světa doma, tak si z toho nebudu dělat hlavu, nějak se stresovat. Nebral jsem si to.“
Takže nervozita před startem nebyla?
„Právě že ne, takže jsem byl spíš nervózní z toho, že nejsem nervózní. Tribuny jsem vnímal, užíval jsem si to a nějak mě to nerozhodilo.“
Domácí prostředí si tedy pochvalujete?
„Dav je tu neskutečný, mnohem lepší než loni v Oberhofu, i když to tu zatím není úplně naplněné. Takže si myslím, že to může být ještě lepší. Ale už teď to bylo něco neskutečného.“
Co byste vzkázal fanouškům, kteří i přes silný déšť přišli na tribuny?
„Moc děkujeme a budeme se snažit.“
Počasí tady nepřipravilo úplně zimní podmínky. Bylo to obtížné?
„Počasí mělo vliv hlavně na lyžích, trať byla fakt těžká. Na to, že jsme běželi jen šest kilometrů, tak to byl fakt záhul. Střelnici to zas tolik neovlivnilo, při závodu nefoukalo.“
Můžete trochu přiblížit potíže na trati?
„Sníh se hrozně bořil, v některých úsecích nad tubusem to bylo fakt strašný, tam už jsme šlapali na místě. Přijeli jsme na střelnici a byl jsem zadýchaný víc než normálně.“
Když jste odjížděl z první střelby, usmál jste se. Bylo to proto, že jste byl tolik spokojený s čistou položkou?
„Jo, ulevilo se mi, byl jsem dost nervózní. Přijel jsem tam s Tomym Giacomelem, takže jsem se trošku bál, abych první kolo nepřepálil. Když jsem najížděl na střelnici, tak na mě volal Ondra Rybář (sportovní ředitel), ať si jedu podle svého, ať to nenapálím. Takže úleva tam určitě byla.“
Je tento výkon pro vás odměnou za návrat, který jste si musel hodně vydřít?
„Určitě, já jsem spokojený. Kontaktní závody mě baví, takže jsem si to užíval.“
Jste tedy spokojený i se svým výkonem na druhém úseku štafety?
„Nečekal jsem to, že by se to mohlo takto povést. Byl jsem nervózní, hlavně z té první položky. Potom co jsem ji dal, jsem si říkal: Dobrý, stojka to by nemuselo být tak hrozný. Mrzí mě ta první rána na stojce, byl jsem na terči dobře, ale vzal jsem si za spoušť a někam jsem tu ránu ucápl.“
Věřil jste po operaci v to, že se stihnete vrátit do MS?
„Jo, tomu jsem věřil. Spíš jsem se bál, že se nenominuju na šampionát.“
Vaše kondice už je teď stoprocentní?
„Na teď je stoprocentní, ale pokud bych zranění neměl, tak jsem na tom mnohem líp. Na letním MS v Osrblie jsem se cítil fakt dobře, a to se prostě nedá dohnat za dva měsíce, vrátit se na tu formu, kterou jsem měl v Osrblie a nevím, jak by to vypadalo, kdybych byl bez zranění.“
Pojedete celý program na MS, nebo vás budou trenéři trochu šetřit?
„Já bych si na to troufnul, ale záleží na trenérech. Určitě mě chtějí nasadit do štafety, tak uvidíme. Bude to tu těžké, složité podmínky. Už jsem tu jel Český pohár, tehdy to bylo skoro stejné, možná i trochu horší. Jel jsem vytrvalostní závod a po něm jsem byl úplně mrtvý.“
Jaká byla střelnice při smíšené štafetě?
„Určitě těžká. Kvůli těžkému sněhu se najíždí ve vyšších tepových frekvencích, celkově je střelnice tady v Novém Městě jedna z nejtěžších.“
Kdo za vámi na MS přijel?
„Na smíšenou štafetu tady mám tátu a jeho kamarády. Stál nad tubusem, má tam obrovskou trumpetu domácí výroby s kyslíkovými bombami. Toho jsem slyšel dost, když jsem projížděl pod tubusy. Je tu myslím až do neděle. Bude muset doplňovat kyslík, ale bydlí u hasičů, tak je to dobré.“ (smích)
