Davidová: Ze singl mixu mám trochu strach, ale nebylo to špatné
Byl to pro ni na domácím mistrovství světa už pátý závod a dva má Markéta Davidová ještě před sebou. Ale další zkušenosti a závodní střelba se hodí i jí. S Jonášem Marečkem včera proto vytvořila pár do smíšené štafety dvojic, v které nakonec dojeli desátí, když Mareček musel na jedno trestné kolo.
Byl to pro vás osobně dobrý závod?
„Byl to masakr, ale vlastně štafeta nebyla tak špatná, jak jsem myslela… Nebo jinak. Já mám ze singl mixky trochu strach. Ale nakonec to nebylo tak špatné.“
Začal vás tento závod ve svém průběhu bavit? Předjížděla jste tam soupeřky…
„On na to není ani moc čas. Je to strašně rychlé, člověk se ani nestihne nadechnout a už se zase něco děje. Byl to fakt mazec.“
Je to těžší, než exhibice v Gelsenkirchenu, kde se jede podobný formát?
„Tam se střílí možná ještě rychleji. A je to trošku jiné v tom, že se nedobíjí a rovnou se jezdí na trestná kola. Takže to je malinko jiný typ závodu. Ale do budoucna mi to taky nepřijde úplně špatné. Protože tady je člověk potrestaný vlastně dvakrát, že když nedobije, tak ještě musí na trestné kolo, i když je krátké. Na Schalke je to dobrý typ závodu.“
S desátým místem jste spokojená?
„Podle mě to nebyl špatný závod. Desáté místo asi nezní nějak super dobře. Na druhou stranu my prostě tyhle štafety jezdit neumíme. Ale myslím, že teď to byl opravdu dobrý závod. Kdyby se udělala analýza, závod se rozkouskoval, tak se třeba nepovedla jedna položka. Ale jinak to byl dobrý singl mix.“
Při střelbě jste na čtyřech položkách měla jen dvě chyby a vždy hned dobila. Z toho se dá vzít i do zbylých dvou závodů střelecké sebevědomí, ne?
„To asi ano, ale každý závod je jiný. To se asi nedá tak moc přenášet.“
I teď jste při střelbě vypadala sebevědomě. Věříte si už víc než na začátku sezony?
„Určitě se v tom cítím líp. Ale pořád jsem taková opatrná. Letos to nejde úplně… Jsou prostě asi sezony a závody, kdy to jde samo, a tady si to musím dost vydřít. Takže se pořád snažím soustředit na ty věci, na které chci a mám.“
Přemýšlela jste, jestli vám další závod nevezme moc sil, nebo jste si chtěla zazávodit před skvělou kulisou?
„Řešili jsme to s Egilem (Gjellandem, trenérem žen) a dala jsem trošku na jeho úsudek, že by to tolik sil vzít nemělo. Takže když mi řekl, že mám jet, tak jsem neprotestovala.“
Sedm závodů během necelých dvou týdnů jste si vyzkoušela už v Anterselvě 2020. Určitě to je dost náročné.
„Jako je. Škoda, že to teď bylo 7,5 kilometru, že ta šestka, co měli kluci, by byla asi tak akorát (pořadí mužů a žen se každý rok střídá). Ale myslím, že bylo vidět ve startovním poli, že nejsem jediná, kdo to pojede takhle všechno. Takže prostě to tak je.“
