Když stála na startu sobotní štafety a hlasatel krátce před startovním výstřelem řekl její jméno, tribuny ve Vysočina Areně se rozehřměly. Terezu Voborníkovou to ale nijak nerozhodilo, naopak zaplněnému stadionu zamávala, usmála se a na trať vyrazila bez starostí. „Na tenhle závod jsem se fakt těšila,“ vyprávěla poté, kdy měla za sebou svůj úsek s bezchybnou střelbou a pocitem, že neztratila kontakt na medailové pozice.
Česká ženská štafeta skončila na mistrovství světa v Novém Městě na Moravě sedmá. Tento výsledek odpovídá výchozímu startovnímu číslu Češek, tedy tomu, jak si souhrnně vedly v průběhu dosavadní sezony. Pro Terezu Voborníkovou to byl velmi vydařený závod. Jen litovala, že byl už poslední. Ten s hromadným startem u ní s největší pravděpodobností nedopadne, protože je až třetí náhradnicí.
Na svém kontě tak má 32. místo ze sprintu, 13. byla ve „stíhačce“ a vytrvalostní závod se jí nepovedl, tam dojela 45. V případě třiadvacetileté biatlonistky lze ale v dalších sezonách očekávat výraznější zlepšení.
Byl to pro vás hezký biatlonový zážitek, střílet čistě před plným domem a předávat na pěkném pátém místě, navíc v kontaktu?
„Ano. Už když jsem stála na startu, tak jsem si to užívala. Zamávala jsem i fanouškům. Dnes jsem se fakt těšila. Tím, že to byl poslední závod, řekla jsem si, že už žádné nervování nebude a chci si to užít.“
Takže vás tato atmosféra, kdy bylo vyprodáno, nesvazovala?
„Ne, dnes jsem byla úplně klidná. Věděla jsem, že střelnice nebude jednoduchá, ale když se budu sama nervovat, tak to nebude nic dobrého. Věděla jsem, že stojka bude fakt těžká, ale snažila jsem se nějak si to nepřipouštět.“
Jaké bylo poslední kolo u čela s fanoušky v zádech?
„Cítila jsem se docela dobře, ale pak mi holky ujely v posledním sjezdu. A potom už to bylo na trati těžké.“
Během šampionátu jste říkala, že vám vyhovuje ‚ťapkání‘ v rozbředlém sněhu. Byl to teď tento případ, nebo to bylo skluznější?
„Podmínky tady nejsou pro pořadatele snadné. Myslím, že zase odvedli fajn práci. Na to, jaké je teplo, byla trať v moc dobrém stavu. Ale už se závodí dva týdny a je to na nás závodnících i trati znát. Dnes to bylo těžké. Ještě jak jsme startovaly dřív než obvykle, tak to byl náročný závod.“
Našla byste ještě síly na hromadný závod, když by se některé závodnice odhlásily?
„Samozřejmě bych si to moc přála, abych se do hromaďáku dostala. Většinou ale na mistrovství světa jdou do tohoto závodu všichni, takže moc šancí nevidím, že by to dopadlo.“
Na čtvrté místo to nakonec dotáhlo Estonsko, které část závodu i vedlo. Je to důkaz, že je to v silách i vašeho týmu?
„Myslím, že jsme to viděli už v několika závodech, že běžecky to od nás zase tak špatné z celého týmu není. Musíme ale prostě dobře střílet. A letos si myslím, že jsme ještě štafetu bez trestného měly jen výjimečně, což je prostě škoda.“
Jela jste bez nervů a zjevně se to osvědčilo. Je to recept do budoucna, nastavit se v hlavně tak, že to nebudete moc neřešit?
„Myslím, že to je u mě rozhodně cesta k úspěchu. Nenervovat se a spíš být klidná a pak to jde samo a lépe.“
Vloni jste na světovém šampionátu startovala poprvé, mohla jste spíš je překvapit. Letos už jste byla v jiné pozici?
„Je to tak. Celkově to hodnotím tak, že ze stíhačky a sobotního závodu mám radost. Sprint byl nemastný, neslaný. Individuál mi moc letos nejde. Samozřejmě jsem trochu zklamaná z hromaďáku, že jsem si ho nevyjela. To jsem si přála a to mě bude asi fakt ještě chvíli mrzet.“
Kdyby se ale náhodou tři závodnice odhlásily, budete připravená?
„Ano.“
