Ženská štafeta = česká bolístka. Proto budou dostávat šanci mladé, říká šéf
PŘÍMO ZE ŠVÝCARSKA | Vybavíte si poslední medailové umístění české ženské biatlonové štafety? Je to trochu náročnější úkol, naposledy to bylo ve Světovém poháru v roce 2019 v Oberhofu, kde byly Češky třetí. Současný tým navíc není natolik široký, aby se mohly závodnice prostřídávat. A tak se začínají ke slovu dostávat juniorky. „Víme, že tady nás tlačí bota, a tak chceme víc zkoušet tyto mladé závodnice,“ potvrzuje český sportovní ředitel Ondřej Rybář. Proto v sobotu nenastoupila třeba Lucie Charvátová.
Při Světovém poháru v Ruhpoldingu se osvědčila Heda Mikolášová, která měla po Tereze Voborníkové z Češek nejlepší střelbu, když jen dvakrát dobíjela. A ani na trati se neztratila. Přitom je jí teprve čerstvých 19 let.
Je ale jasné, že závodnice z její generace teď budou zejména v této disciplíně dostávat víc šancí. Potvrdila to i nominace na štafetu žen na MS ve Švýcarsku, v níž jely vedle stabilních členek Voborníkové a Jessiky Jislové hned dvě juniorky Kateřina Pavlů a Ilona Plecháčová. Ty nahradily Lucii Charvátovou a Kristýnu Otcovskou, kterým se střelecky příliš nedařilo jak ve štafetách v sezoně, tak ani v závodech na mistrovství světa ve Švýcarsku.
„Nechci řešit, kdo líp běží a kdo střelí. Chceme postavit štafetu tak, aby byla schopná bojovat,“ prohlásil ještě před konečnou nominací Ondřej Rybář, sportovní ředitel Českého svazu biatlonu.
Pavlů ani Plecháčová zatím nemají na svém kontě start ve Světovém poháru, ale podle nové filozofie českého týmu by to je a další mladé závodnice mělo v příští sezoně čekat.
„V tomhle směru je vidět, že celý svět takto reaguje. Když si vezmeme, jak se za poslední dobu proměnilo startovní pole, je vidět, že mladé závodnice přicházejí. Je otázkou, proč přicházejí víc v ženské kategorii než v mužské, ale my na to reagovat musíme. Tým nemáme v dospělé kategorii široký,“ vysvětluje Rybář.
Řešíme generační obměnu, ale nemůžeme zase chvátat
Plecháčové je teprve 18 let, Pavlů je o tři roky starší. Ani jedna se ale zkoušky rovnou na mistrovství světa neobávala. „Je to velká dávka motivace do budoucna,“ ujišťuje Pavlů.
V to také doufají sportovní ředitel a další členové realizačního týmu. „Jsou to holky, které mají nejen funkční potenciál, ale jsou i schopné sportu hodně obětovat. Člověk u nich vidí tah na bránu, že chtějí něco dokázat. Jsou samozřejmě mladé a viděli jsme spoustu sportovců, kteří to v jejich věku měli. Takže doufám, že jim to vydrží. Protože pokud to zvládnou, tak myslím, že můžou i ve světovém biatlonu něco dokázat,“ myslí si Rybář.
Umístění ženských štafet v nynější sezoně nebylo ničím, na co by byl tým hrdý. V Kontiolahti to bylo ještě při účasti Markéty Davidové 9. místo. V Hochfilzenu 8., v Ruhpoldingu až 17., v Anterselvě 11. příčka. V těchto závodech se představilo dohromady sedm závodnic, cílem ale je, aby byla základna ještě širší.
„Řešíme tím nějakou generační obměnu, ale nemůžeme na to zase chvátat, pokud je těm lidem 18, 19 let. I Němky, Italky udělaly podobný krok, možná mají o nějaký rok závodnice starší, ale nás to čeká minimálně v příští sezoně. A byli bychom rádi, kdybychom jim mohli dát šanci, a hlavně ony na to byly připravené,“ dodává Rybář, který také naznačil, že některá z těchto biatlonistek, pokud vše dobře zvládnou, by mohla být i v týmu pro olympijské hry.
I to může být velkou motivací pro mladší závodnice, ale současně i pro ty, které nyní jsou v A-týmu. „Princip tlaku úplně neuznávám a nemyslím si, že by to v jakémkoliv týmu byla priorita tohoto kroku. Ale samozřejmě ten efekt s tím přichází. Já bych byl strašně rád, kdyby se na to všichni koukali tak, že lidi, kteří přichází do týmu, jsou ti, kteří by měli pomoct, ale ne jim něco komplikovat,“ zdůrazňuje sportovní ředitel.
Mikolášová svou premiéru mezi elitou zvládla, ani Pavlů a Plecháčová v těžké zkoušce nepropadly a česká štafeta na MS poprvé v této sezoně nemusela na trestné kolo.
