Zapomněla jsem, kolik mám jet trestných okruhů, smála se Soukalová
Vážení přátelé, dámy a pánové, po první dílu Světového poháru v Östersundu je lídrem: Gabriela Soukalová. Česká biatlonistka zůstává i po neděli vedoucí ženou a do jejího šatníku přibyl druhý žlutý trikot, když byl stíhací závod kvůli špatným povětrnostním podmínkám zrušen. „Pokud by v budoucnu přibyl ještě nějaký, byla bych ráda. Ale nejsem zase tak optimistická,“ přiznala.
Po 1. kole Světového poháru zůstáváte nejlepší závodnicí světa, jak se vám to poslouchá?
„Moc příjemně, až je to trochu vtipné. To, že se ten závod zrušil, mě trochu mrzí, sice se mi ze začátku nedařilo, měla jsem tam chyby, ale zase jsem si říkala, že kvůli tomu větru takhle střílelo více lidí. A nakonec to bylo k prospěchu. Nechat si na tři dny žlutý trikot, to se jen tak nepoštěstí.“
Už je druhý. Máte pro ně nějaké místo?
„Ano, obě mi tu už visí na ramínku v pokoji.“
A již si vás ostatní dobírají, že to budete mít drahé?
„Ne, mimořádně si zatím ze mě nikdo legraci nedělal.“
Jak vás těší tento skvělý vstup do sezony?
„Určitě, jsem z toho hodně překvapená. Před sezonou jsem se cítila hodně unavená a nevěděla, co z toho očekávat. Myslím, že ten běh zatím ještě není, kde byl dřív, i když v tom sprintu se mi jelo celkem dobře, snad to bude pokračovat. To by bylo hodně příjemné.“
Jaké to však bylo v nedělním závodě, v takovém větru?
„Ty podmínky byly extrémní. Třeba i z kopečka jsem se musela mírně odrazit, abych vůbec jela. V těch poryvech jsem se někdy cítila, jako kdyby se vám ztratil kyslík. Jako když skočíte do ledové vody, semele vás to a na chvíli se vám zastaví dech.“
Na střelnici to ale nebylo o moc lepší že?
„Byly tam takové vlny. V první položce jsem to mohla udělat líp, ale v té druhé už to nešlo. Tam už jsem si nacvakala sedm cvaků proti větru a pořád to šlo vlevo. Ten vítr musel mít neskutečnou sílu. S tím jsem neměla zkušenosti, nikdy jsem to ještě nezažila. Až mi ten závod přišel spíš vtipný. A už víte i o mé další kuriozitě?“
Ne, povídejte…
„No a to se mi zase stalo… Protože jsem místo čtyř trestných kol, jela pět. Já jsem totiž zapomněla, kolik jsem jich jela, tak jsem raději jedna jela jedno navíc, než dostat dvě minuty přirážku. Přidala jsem si tam půl minuty, co se dá dělat. A při další stojce jsem zase mířila na jedničku a spadla mi tam třetí. To bylo taky legrace, ten vítr byl zkrátka hrozně silný.“
Byla jste tedy ráda, že se ten závod zrušil?
„No, když jsem právě dala tu jedničku, tak jsem si řekla: Ahááá, moje zmrtvýchvstání. Říkala jsem si, že jsem to zvládla ještě dobře a najednou mě při výjezdu ze střelnice stavěli. A já v tu chvíli nevěděla, jestli si dělají srandu, nebo co, protože ostatní závodnice třeba jely dál. Takže jsem se bála, že jsem někomu skočila na nějaký fór. Pak jsem ale viděla, že už staví i ty ostatní, takže mi bylo jasné, že je konec.“
Zastavit musela i vedoucí Darja Domračevová, která vedla a útočila na to, sesadit vás z pozice lídra SP.
„Já jsem ale původně ani nepočítala s tím, že bych ten trikot mohla mít na další závod. Je to příjemné zpestření.“
A jak vidíte i svou pozici ve Světovém poháru? Že se usidlujete mezi samotnou elitou.
„Zatím to neřeším. Říkám si, že je to super, ale víme, jaký ten biatlon je. Jednou se daří a podruhé zase ne. Člověku to dodá optimismus a sílu, je to povzbuzení, ale uvidí se. Já to nerada odhaduji, protože se většinou spletu. Člověk musí počítat se vším, i to že se mu nebude dařit.“
