Závod blbec, který dosud nezažil. Sjížděl kopec, spadl. Snažil se dohnat ztrátu… spadl podruhé. „Jsem jen potlučený, to se dá za tři dny do kupy,“ přemítal český biatlonista Michal Krčmář. Víc než modřiny ho mrzelo, že pak s pochroumanou zbraní vyrobil i hrubky na střelnici a když nakonec ztrácel na čelo tři minuty, trenéři se rozhodli štafetu v Oberhofu hned v prvním úseku skrečovat.
Stalo se vám už někdy něco takového?
„Vůbec. Něco takového prožívám poprvé. Už se mi několikrát stalo, že jsem třeba zkazil závod, ale taková série, kdy bylo všechno špatně, to je moje první zkušenost.“
Jak byste tedy ten závod popsal?
„Ono to vypadalo, že se dlouho nepojede, protože na té střelnici se kvůli počasí nedalo střílet. V poslední chvíli ale nakonec řekli, že se pojede, že mlha ustoupila, tak jsme měli dvacet minut na to, abychom si nastřelili flinty a šli na start. Všechno to bylo ve spěchu, ale dejme tomu, stihl jsem to v pohodě. A naopak po prvním kopci jsem cítil, že se mi jede pěkně, v normálním tempu a nemusel jsem se čela držet zuby nehty.“
Jenže pak přišel první pád.
„Ano, asi po třech minutách na trati. To ještě nebylo tak strašné, ztratil jsem tam asi patnáct vteřin, ale při tom druhém jsem bohužel šel přes flintu. Kousla se mi tam lyže a seběhlo se to tak rychle, že jsem najednou ležel a vypadaly mi zásobníky. Jeden z náhradních nábojů se pak zalomil, ohnul jsem si otevírání u dioptru a celá flinta byla od sněhu. Při té ležce jsem profukovat mířidla, navíc zapadaný byl i závěr na zavírání nábojů. A hned na to jsem poslal tři vedle a dorazil jen jednu.“
Byla poškozená zbraň?
„Trenér říkal, že ty rány co jsem netrefil, byly velké kusy na osm hodin. Jestli jsem si ji ale poškodil, to nevím, to bych teď musel zkusit za klidu. Spíš to byly mé chyby, polevila mi koncentrace a z těch pádů jsem byl asi rozhozený a nastavený jinak na střelbu, než bych měl být.“
A po stojce vás i rovnou zastavili, že je konec.
„Michal Šlesingr na mě zamával, já jsem za ním přijel a řekl mi to. Takhle se rozhodl trenér, nebylo to mé rozhodnutí. Sám bych neskončil. Ale chápu ho, protože začalo pršet a aby se kluci honili o dvacáté místo s velkou ztrátou už nemělo smysl.“
Snažili se vás ostatní povzbudit?
„Ano, kluci byli úplně super. Michal Šlesingr mi třeba říkal, že mi i děkuje, že do toho počasí nemusí. Samozřejmě to odlehčoval a snažil se mě rozebrat. Všichni se mi snažili pomoct a povzbudit mě za to jim moc děkuju.“
Víte tedy teď, co stálo za těmi pády?
„V tom prvním pádu, to byla ta nebezpečná zatáčka a sníh v ní byl oproti včerejšku rychlejší. Dosahovali jsme tam velké rychlosti a já to nějak nezvládl vybrat. Klouzal jsem se po břichu až do bariéry, do které jsem narazil a zlomil hůl. Ten druhý pád byl ale vysloveně moje chyba. Asi povolení koncentrace na místě, kde bychom padat neměli.“
Nepřivodil jste si větší zranění? Do sprintu budete moct nastoupit?
„Jo, to jo, to by nemělo nic bránit. Nějaké potlučení to člověka přejde, spíše je blbé, že se přišlo o body do tabulky národů. Když vidíte kluky, jak jsou připravení na závod, servisní tým vám všechno připraví lyže a vy to takhle pošlete do koše, tak to mrzí. Že jsem se vymlátil a odnesl šrámy, to si odnesu jen já sám, ale tady jsem svými chybami ublížil ostatním. A to mrzí mnohem víc.“
