Čtvrtá, sedmá a zase čtvrtá. Sice bez stupňů vítězů, ale velmi spokojená byla Veronika Vítková po SP v Pokljuce, kde ji v neděli chybělo necelých třináct vteřin k bronzu v závodě s hromadným startem. Takřka celý závod čistila jeden terč za druhým, až do poslední položky, kde udělala jednu chybu. Ta ji nakonec stála premiérovou bednu v sezoně.
Jak tedy vnímáte to konečné čtvrté místo?
„Určitě spokojenost. Trochu mě sice mrzí ta poslední rána, dalo se tam bojovat o třetí místo, ale stalo se. Čtvrté místo je pořád dobré.“
Podle trenéra Zdeňka Vítka byla ta rána kalibrová…
„Zatím jsme se o tom nebavili, kam tam šla, ale i kdyby nebyla kalibrová, tak prostě nespadla.“
Když jste se vracela z trestného kola, věřila jste, že byste ještě mohla třetí Rusku Podčufarovovou dotáhnout?
„Už mi přišlo, že byla dost daleko, a tak jsem si hlídala, aby mě ze zadu nedojely ostatní. Začátek jsem jela tak, abych mohla zabojovat v druhé polovině kola.“
Na druhou stranu se vám v Pokljuce dařila střelba vleže. Neudělala jste zde ani v ní ani jednu chybu
„Je to tak, snažila jsem se dělat to, co na tréninku a najednou to padá. Nevím, jestli je hlava nebo prst na spoušti klidnější.“
Co vás pak napadlo, když jste jely ve třetím kole společně s Gabrielou Soukalovou v čele?
„Já jsem tam jela první před Gabčou a měla jsem informaci, že Kaisa je za námi a pak mezera. Když nás pak Kaisa předjela, tak jsem si dál hlídala tempo, protože ona je rychlejší a spíš jsem si hlídala to svoje, abych to nepřepálila.“
Může být pro vás i Pokljuka takovým příslibem vracející se formy?
„To se těžko říká, ale věřím, že tohle byly závody, které mě nakopnou, a budu v těch výsledcích pokračovat.“
Jak tedy budou vypadat ve vašem ražení Vánoce?
„Vracíme se teď domů a v pondělí je vyhlášení Sportovce troku. 28. 10. se pak vracíme do Pokljuky, kde budeme pokračovat v přípravě na další díly Světového poháru. A co se mě týče, já si hlavně potřebuju odpočinout a srovnat se. Už se proto těším domů.“
