Nechali fanoušky čekat až do června… ale nakonec vyšli ven s peckou! „Jsem přesvědčený, že se nám podařilo získat to nejlepší,“ přiznal šéf českého biatlonu Jiří Hamza k angažování norského trenéra Egila Gjellanda k týmu žen a Anderse Magnuse Bratliho jako asistenta Zdeňka Vítka u mužů. Hodně si slibuje i od pomoci Kateřiny Emmons, která se stane střeleckou konzultantkou.
Co tedy rozhodlo, že padla volba na Gjellanda? Byli ve hře třeba i jiní trenéři?
„My jsme dlouho jednali se Stephanem Bouthiauxem, což byl jedenáct let trenér Martina Fourcada. Nakonec jsme se ale nedomluvili. Stephane zůstal na francouzské federaci a přesunul se do pozice ředitele jako u nás Ondra Rybář. Chtěli jsme přesto špičkového trenéra, nebo bychom pokračovali v české cestě.“
Takže?
„Jsem tedy hodně spokojený, protože Egil Gjelland mi přijde i lidsky v pohodě. Do toho týmu zapadne – stejně jako asistent Anders Magnus Bratli u Zdeňka Vítka. Chtěli jsme ovšem ten tým prokysličit, přivést nové myšlenky a postupy. Vzhledem k tomu, že Egil trénoval osm let norský nároďák… pracoval jako osobní trenér s Torou Bergerovou, Tiril Eckhoffovou nebo mu prošel rukou i Ole Einar Björndalen či bratři Böovi, myslím, že má obrovské know how a jsem rád, že jsme se s ním a Andersem domluvili.“
Už jste se pak i bavili, na čem by se mělo pracovat? Nebojíte se třeba jazykové bariéry?
„Na základě toho jsme sestavovali i ty B-týmy a další realizační týmy, aby tam jazyková bariéra nenastala. S tím řešením jsme spokojení. Samozřejmě, až čas ukáže, jestli to bylo správné, nebo ne… Ono v českých poměrech mají ti trenéři poměrně vysokou úmrtnost, ale jsem přesvědčený, že jsme udělali řešení na příští čtyři roky.“
Jak pak jednání vypadala? Gjelland třeba nyní dva roky netrénoval. Museli jste ho nějak speciálně motivovat?
„Lovili jsme prostě v nejvyšších vodách a to je už jako o jednáních trenéra Realu nebo Barcelony. Jasně, my nejsme Real ani Barcelona, v rámci biatlonu možná budeme v uvozovkách Manchester United, ale je to o nějakých požadavcích. Obecně si ale myslím, že i celosvětově je biatlon stále skromný sport. Bylo to tedy asi jedno z těch nejlepších řešení, které jsme mohli mít.“
Museli jste tedy i finančně přitlačit? Dá se říct, jak moc?
„Volili jsme v možnostech české biatlonové federace. Dál nás to ani nepustí. Ale jak jsem říkal, biatlon je stále skromný sport a stojí na zemi i po mezinárodní stránce… Přestože je ten sport tak populární, nepohybujeme se určitě ve fotbalových nebo hokejových sumách. Ano, musíme tam nějaké nuly v rámci kontaktů odepsat, ale myslím, že jsme potřebovali nový impulz. Uvidíme, jestli naše rozhodnutí bylo správné, to ukáže až čas. Věřím ovšem, že to českému biatlonu nalije novou mízu.“
Jak pak do toho všeho bude zapadat i
Kateřina Emmons
, coby střelecká konzultantka?
„Já jsem s Kačkou mluvil už vloni, teď už to řešil Ondra Rybář. Musím říct, že si ale velmi rozumíme a kdo nás má učit lépe střílet než trojnásobná olympijská medailistka? Navíc si může od Matta vzít doma i informace z amerického know how (její manžel Matt Emmons dělal dřív poradce americkému biatlonovému týmu). Jsem rád, že naši nabídku přijala. Přeci jen má také čtyři děti, takže budeme rádi, když nám jakkoliv pomůže.“
