Hlasitou vřavu a peklo vyprodaných arén vyměnili za ticho a divočinu s medvědy. Dřevěné sruby, majestátní štíty Skalistých hor a tuhý mráz minus 27°C… To vše je součástí Canmore, kde se od čtvrtka bude konat další díl Světového poháru. „Takovéto mrazy nemá nikdo rád, ale musíme se s tím srovnat,“ říká asistent trenéra Jiří Holubec. Za body se vydali do vymrzlé biatlonové exotiky. Počasí také promluví do startů závodů, určitě se bude posouvat čtvrteční individuální závody, které budou také kratší.
Už když sem přijeli před třemi lety, našli v hotelové brožuře humorné varování před místní faunou. „Pozor na medvědy. Všichni jsou nebezpeční. Nepřibližujte se k nim a ani je nekrmte. A pokud na ně narazíte, neutíkejte a nekřičte. Jen se vyhněte očnímu kontaktu a pomalu ustupujte,“ předčítali si ke svému pobavení.
Ať už se jedná o medvědy, jeleny, americké pumy nebo bizony, netřeba na tom ani letos nic měnit. Vítejte v Kanadě. Vítejte v oblasti, jež spadá pod ochranu UNESCO. Vítejte v Canmore, malebném místečku uprostřed kanadské divočiny, kam se čeští biatlonisté vydali na další díl Světového poháru po trase Praha – Amsterdam – Calgary.
„Je to nádherné místo, co se týká hor a přírody. Panuje zde pohoda, nikdo nikam nespěchá. Škoda, že je to tak daleko, bylo by to ideální místo na soustředění,“ zasnil se Michal Krčmář .
Jedno z hesel zdejšího podniku proto logicky zní: Close to Heaven, Down to Earth – blízko k nebi, ale stále dole na zemi. Nedaleko je věhlasný národní park Banff. Ve městě dřevěné obchůdky. A nad tím vším majestátní Skalisté hory. Biatlonový areál se nachází 1400 metrů nad mořem, pojme pět tisíc fanoušků… Nabízí ale ještě jedno úskalí: drsnou zimu a mráz.
Vždyť jen v úterý si Dorothea Wiererová dala na Facebook fotografii s prostou číslovkou -27°C! Zajímavou fotkou se zamrzlými řasami se na Instagramu zase pochlubily Lisa Hauserová a Julia Schwaigerová z Rakouska.
„Jedny předpovědi vypadají hrozivě, další zase, že by se mělo do závodů oteplit… uvidíme. Přibalil jsem si každopádně navíc pár triček, teplé rukavice a čepice,“ přiznal Adam Václavík . „Zima je u závodů jedna věc, ale pak jsou nejhorší zmrzlé prsty a ruce při střelbě. A jestli bude minus 15 až 20, tak nasadím podvlíkačky. Tam už se nehraje na hrdinství,“ doplnil.
Hranice pro pořádání závodů je jasně daná biatlonovou unií: minus 20°C. Ale ne vždy tohle pravidlo funguje i v praxi. „Myslím, že nehrozí, že by se nejelo. Přes den by teploty mohly na minus 15 vylézt, a i kdyby, tak se vždy nějak udělá, aby to pustili. Dýchnou na teploměr a je to,“ žertoval Tomáš Krupčík.
Krutě nízké teploty však také přinášejí vtipné historky. Když před dvěma lety panoval v Oberhofu mráz minus 12°C, musel si Krčmář půjčit na závody růžové silonky od Evy Puskarčíkové . „Teď už mám svoje. Sice černé, ale taky pořád dámské,“ smál se před odletem stříbrný olympijský medailista.
V roce 2016 v Presque Isle zase české biatlonistky nasadily do štafety černé tejpy na tváře a pod oči a vypadaly jako Zorro mstitelky. „I tady se dá tejpování znovu čekat. Lícní kosti, uši, vše, co by mohlo omrznout, musí být chráněné,“ přikývl asistent trenéra Holubec a Václavík uzavřel: „Já osobně si lepím prsty, i když je minus pět. Člověk jede, není mu zima, ale přijede na střelnici a zjistí, že prst je zmrzlý a na spoušti je to sakra znát. Tejpy jsou dobré, že si to polepíte pak i na obličej. Určitě se zde budou používat ve velkém.“
Takže vzhůru do kanadské divočiny. A pokud narazíte na medvědy, víte už z brožury, co dělat…
Zobrazit příspěvek na InstagramuFrozen austrian girls in Canmore 🇨🇦 @juuulia_schwaiger #CAN19 #saukoit
