Říká se mu Čtvrtek. Už ale o sobě dává vědět i v pátek, sobotu či neděli. Mladý, nebojácný, rychlý... „Riskuju. Svět totiž nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč,“ usměje se talentovaný biatlonista Jakub Štvrtecký (20). Před sezonou si dal za cíl být alespoň jednou na bodech. Teď už jich má 23 a naposledy utavil ve štafetě i druhého muže SP Alexandra Loginova. Je top nadějí do dalších let.
Když před pěti lety čeští biatlonisté strhli euforii na ZOH v Soči, bylo mu teprve 15 let. Závodil v dorostu a byl jedním z nadšených mladíků, kteří přijeli vítat do Letohradu trojnásobného medailistu Ondřeje Moravce.
„Měl jsem sen, že bych chtěl jednou taky takhle závodit,“ vzpomíná Jakub Štvrtecký. Teď už se s ním potkává v reprezentaci. A brzy ho i nahradí.
Jak teď v jednom týmu k Ondřeji Moravcovi vzhlížíte? Nebojíte se za ním chodit pro rady?
„To ne, on je v pohodě. Je pravda, že když si třeba potřebuju rozebrat závod, vyhledávám tyhle zkušené kluky. Nejvíc jsem v kontaktu právě s Ondrou nebo Bimbem (Michalem Krčmářem). Jdeme se vyklusat, vše probereme a oni mi i zvednou sebevědomí. Když se třeba něco nepodaří, řeknou: Na to se vykašli, jen to příště udělej jinak.“
Moravec je přitom vyhlášený perfekcionista. Co vy?
„Asi jsem podobný. Sice mi vše trvá, ale jsem puntičkář. I Bleky (Zdeněk Vítek) na nástřelu říká, že než si nandám rukavice, napáskuju náboje, nasadím řemen... Musím mít všechno tip ťop. Nešel bych na nástřel bez toho, na co jsem zvyklý.“
Byť je vám teprve dvacet let, zaujala mě vaše hláška z písně Richarda Müllera: Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč. Riskujete rád?
„Jo, za tím si stojím. Sice jsem to ještě do nějakého závodu nepřetáhl, ale věřím, že můj čas přijde. Ne všechno v tomhle věku vždycky sedne. Riskování ale k tomu patří, i ta největší jména riskovala. Pokud člověk nepozná hranice, co si může v závodě dovolit, nikdy nebude nejlepší.“
Jak se kluk z Valašska jako vy dostal k biatlonu?
„Jednoduše, u nás ve Velkých Karlovicích vznikl klub. Byl jsem ve druhé třídě, když pan Vojtěch Plánka založil s mým taťkou oddíl. Sám pan Plánka se také věnoval dlouho biatlonu a asi chtěl, aby to u nás pokračovalo. S tratěmi navíc není problém a taťka dostavuje areál, kde je asfaltové kolečko. Střelnice bude vzduchovková a dodělává se i malorážková. Už dřív jsem střílel za základní školu ze vzduchovky na deset metrů – vždycky nám dali desky, na to postavili terče a takhle jsme začínali.“
A šlo vám to?
„No, střelbě jsem byl jeden z méně šikovných. Ale ani v běhu jsem moc nevyhrával. Měl jsem pět kilo nadváhu a teprve až když jsem zhubnul v pubertě, mi to začalo jít. Možná je to i dobře, že jsem tehdy jezdil s nadváhou. Byl to určitý handicap a teď si připadám lehčí.“ (směje se)
To jste naposledy prokázal i v Hochfilzenu, kde jste finišoval štafetu a byl rychlejší než Alexandr Loginov. Sedí vám role někoho, kdo by v závěru měl udeřit?
„Myslím, že člověk musí hlavně udělat svou práci a pak to jde. Když se necháte strhnout a dostanou se vám do hlavy myšlenky na výsledek, je to špatně. Teď, jak jsme byli v čele (dojeli pátí), se mi to líbilo, ale když jedete o patnácté místo, tak tam už by to pěkné nebylo.“
Jakub Štvrtecký |
| Narozen: 21. prosince 1998 (20 let) Debut v SP: březen 2018 Aktuální umístění v SP: 43. místo (23 bodů) Nejlepší umístění v závodě SP: 29. místo (Hochfilzen 2019 – sprint) |
Jak nyní doma berou, že jste přes celou zimu pryč na závodech?
„Už si zvykli. Já jsem z baráku asi od patnácti let, co jsme měli s pěti kluky pronajatý byt 1+1. I teď trávím drtivou část roku v Jablonci a domů se přijedu jen ukázat a pozdravit. Jako nyní na Vánoce.“
Pomohlo vám to? Vyspěl jste tím předčasně?
„Přesně. I tohle je k něčemu dobré, otrkal jsem se.“
Když se vrátíte domů, je z toho na Valašsku velká sláva?
„Vůbec ne. Jen vždy rozebereme, jak jsem závodil. A slivovice? Ta v sezoně nepadá v úvahu. Ano, nějaké zakončení třeba s kluky na chatě je, ale alkohol mě ani obecně netáhne. Člověku je pak blbě a jsou to úplně ztracené dny. Lepší je se hlídat.“
A co takové frgále?
„Jo, to zase jo. To se musí, to je povolený doping.“ (směje se)
Jak na sobě vnímáte ten obrovský skok? Ve dvaceti letech už absolvovat celý SP?
„Třeba Johannes Thingnes Bö ve dvaceti také startoval.“
No jo, jenže to je výjimka.
„Já si ale myslím, že je jen dobře, když se už takhle mladý otrkávám a sbírám zkušenosti. Aspoň je pak budu moci brzy prodat a přijdou i lepší výsledky.“
Byla situace, kdy jste byl po přestupu do velkého světa fakt z něčeho ohromený?
„Ani ne. Ono to u mě jde totiž postupně, od juniorských závodů, IBU Cupu, teď Světový pohár... nějak mi to nepřišlo. Hlavní je udělat svou práci co nejlépe a nemít přehnaný respekt z velkých jmen na startu.“
Ani když vedle vás střílí hvězdný Johannes Thingnes Bö?
„Ani to mě neohromí. Když za nimi třeba jedu, samozřejmě se podívám, jaký mají styl a tak, ale to je pro inspiraci. Člověk by se měl hlavně koncentrovat na sebe.“
Čili máte vůbec někoho jako vzor?
„Spíš právě tu inspiraci, jinak je lepší jít si vlastní cestou. Za vzory mám jen naše kluky, jako jsou Boušek (Michal Šlesingr) nebo Ondra.“
Jaké máte záliby? Jste riskující hráč i v soukromí?
„To ne. Hrát třeba na počítači mě nebere. Jasně, občas si s kluky pustíme Playstation, ale musí na to být nálada. Spíš se zase odreaguji u sportu. Jdu se například projet na kole kolem přehrady v Jablonci. Nebo někdy ve volném čase regeneruju v posteli.“
Aneb formu vyležíte, že?
„Přesně. Třeba vezmu nějakou knížku nebo zapnu film. Nedávno jsme koukali na Lajnu a to nemá chybu. Herci hrají výborně a měl jsem díky tomu i příjemnou regeneraci při učení na maturitu. Zvládl jsem ji a teď studuju na trenérství v Nymburce.“
Koukáte s ostatními kluky i na jiné sporty? Není tajemství, že třeba Michal Krčmář a Adam Václavík jsou skalní sparťané.
„Spíš sleduju Vsetín a Zlín v hokeji. Časy Romana Čechmánka a titulů si samozřejmě nepamatuji, ale Spartu moc v oblibě nemám. Takže teď, když se jí nedaří a kluci z toho nemají radost, mně to nevadí.“
