Do začátku nové biatlonové sezony zbývají už jen dva dny. A on hlásí: Jsem připraven! Za sebou má kompletní přípravu a v 29 letech bude chtít zase vylepšit své postavení z minulého ročníku. „Bude to pro nás kvůli koronavirovým opatřením jiná sezona, ale nic se nemění na tom, že v ní chci uspět,“ říká Michal Krčmář. Co přes léto zlepšoval? A jak vidí svůj přesun do role toho zkušeného?
Jak tedy vyhlížíte start nové sezony?
„Musím říct, že jsem s přípravou spokojený. Odtrénoval jsem, co bylo napsáno, a odjeli jsme všechna soustředění. Uvidíme, až se sezona rozjede a člověk bude mít porovnání. U mě navíc platí to samé: Chci odcházet z co nejvíce závodů spokojený a z vlastní zkušenosti vím, že když jsem tyto závody takhle zakončoval, byl z toho i hezký výsledek, který potěšil fanoušky.“
Dá se pak říct, co jste během léta nejvíce piloval a zlepšoval?
„Nic primárního tam nebylo. V tomhle vrcholovém sportu je to už o detailech – ať je to střelba, technika běhu nebo psychická připravenost. Vždycky je to komplexní věc, a tak jsem to měl i já. Není to tak, že bych si řekl: Teď stlačím čas střelby na patnáct vteřin. Ne! Bral jsem to komplexně a snažil jsem se co nejvíc svých nedostatků zlepšit.“
Změnilo se pak něco i návratem Ondřeje Rybáře na post trenéra?
„To je celkem široké téma. Zkusím to ale ucelit do jedné odpovědi: Před dvěma lety jsme začali, jak se nazývalo v médiích, česko-norskou cestu, kterou zprvu započal Zdenda Vítek a Ondra na ní teď navazuje. Každý trenér má sice své věci, které do plánu logicky vloží, nicméně 70 % je stejných a mění se jen drobnosti. Rozdíl možná je, že Zdenda je introvert, který řeší emoce v sobě, zatímco Ondra Rybář je emotivní a hecuje to i na tréninku. To ale neznamená, že by tomu Zdenda nedával všechno. Vůbec! I on to měl velmi propracované, nicméně toto je o povahách každého z nich.“
Ondřej Moravec
ovšem podotkl, že tak častý střelecký režim dlouho nezažil…
„Je pravda, že po střelecké stránce to Ondra trochu změnil. Už jsme třeba nechodili střílet šestnáct, dvacet položek, ale chodili jsme třeba víckrát za den po osmi nebo dvanácti položkách. To jsou ale jen detaily. Rozhodně to není tak, že bum, prásk, vrátil se Rybář a vše je jinak. To ne.“
Vy už navíc v 29 letech pomalu patříte k jednomu z těch nejzkušenějších. Vnímáte na sobě i určitou vůdčí roli směrem k mladým klukům, co přichází?
„Ne, nemyslím si, že bych byl nějaký mentor. Co ale vidím, je, že když jsem byl sám mladý, byl jsem asi trochu jiný, než jsou tito kluci. Já jsem tehdy k těm starším vzhlížel, snažil se je kopírovat anebo nedělat stejné chyby jako oni – zatímco dnes si jdou mladí více svou cestou a mají svou hlavu. To ale také není špatně! Samozřejmě, že když se někdo z nich bude chtít ke mně přidat, budu rád a jsem tomu otevřený, na druhou stranu do toho ale nikoho nenutím. Tohle musí být přirozené.“
Jak i berete letošní upravený program více závodů v méně destinacích. Žádný Östersund, ale dvakrát Kontiolahti. Žádné Le Grand Bornand, ale dvakrát Hochfilzen…
„Z pozice sportovce je to příjemné. Je docela fajn přijet na nějaké místo a vědět, že tam chvíli zůstanete a nebudete se po týdnu zase balit a přejíždět. Bere to síly a oddychové dny. Zároveň mě ale mrzí střediska, která vypadla. Jestli nám ale něco sedí víc nebo ne, je jedno. Prostě jsou teď v Kontiolahti dva podniky a musíme se na to připravit.“
Takže jste i připravený absolvovat vícekrát zdejší pověstné příkré stoupání na trati?
(směje se) „Já jsem to stoupání zažil ze dvou pohledů: A to když jsem měl super den a když jsem měl i špatný den. Jakmile máte super den, tak je to stoupání nádherné – dokážete tam udělat deset, patnáct vteřin na soupeře a rozhodnout boj o pozici. Závodění je pak krásné. Pokud ale máte špatný den, tak jste přesně v té opačné pozici a ztratíte tam víc než kde jinde. Zkrátka je to kouzlo této trati a závody to jen zpestřuje. Snad zde budu mít víc těch lepších dní.“
Bude to pro vás i jiné, že letošní sezona bude bez diváků?
„Odlišné to bude, ale už jsme si to vyzkoušeli na konci sezony a ta situace už chvíli trvá, takže jsme s tím smíření. A pro mě jako pro sportovce je to tak, že jdu do závodu s tím, že chci porazit své soupeře, což se nemění – ať už tam jsou diváci nebo ne. Na naše výkony by to nemělo mít vliv.“
Jak tedy i vidíte letošní rozložení sil v SP? Ohrozí někdo Johannese Böeho?
„Myslím, že ta skupina favoritů zůstane z osmdesáti procent stejná a k nim přibude asi dvacet procent překvapení.“
Takže dvacet procent pro
Michala Krčmáře
?
(směje se) „To by bylo super, ale uvidíme. Navíc jsem myslel, že těch dvacet procent není jen pro jednoho člověka, ale že se rozprostře mezi víc lidí. Má motivace je ale jasná: Porazit Francouze, Nory a každý závod, kdy budu stát na startu, budou pro mě potravou, kterou budu chtít spořádat. Někdy se to povede, někdy ne, někdy vůbec, ale určitě se o to pokusím.“
