Mezi světovou elitou to byl její první závod s hromadným startem. Jessica Jislová v něm ukázala, že tyhle kontaktní závody jí opravdu sedí. Se startovním číslem 21 se probojovala a hlavně prostřílela až na konečnou pátou příčku. Jako jediná z třicetičlenného pole biatlonistek odstřílela čistě. „Až mě to překvapilo, že jsem sama sebe nerozhodila. Za to mám ze sebe radost,“ vyprávěla Jislová o několik hodin později, kdy už se jí v hlavě trochu rozleželo, co se jí povedlo.
Byl toJsem ráda, že jsem to běžecky přežila dost hukot. Při dojezdu do cíle, kdy ještě z posledních sil bojovala o stupně vítězů, což se nakonec nepovedlo. Ale i poté. Poprvé ve Světovém poháru absolvovala v individuálním závodu květinový ceremoniál. Potom rychle pobalit věci na závodišti, následně v hotelu a alou na letiště. „Měli jsme asi tak hodinu na to si to všechno zabalit a odjížděli jsme,“ popsala Jessica Jislová večer už po přistání v Praze. Díky pátému místu měla po závodu příjemné povinnosti. V první desítce navíc skončila i Markéta Davidová, které patřilo 8. místo. Jislová však zajela zatím životní výsledek.
V rozhovoru po závodu jste moc nenacházela slova k tomu, co se vám podařilo. Jak jste na tom o pár hodin později?
(úsměv) „Byla jsem trošku rozhozená i tím, že to byl těžký závod, do toho emoce a tak. Každopádně jsem hrozně ráda za to, jak se mi to povedlo střelecky a že jsem to přežila běžecky, i když mě nohy fakt po všech těch závodech bolely.“
Takže na běžeckém výkonu se podepsala už únava ze všech dosavadních závodů?
„Určitě. Už v sobotu ve stíhačce jsem cítila, že to není tak dobré, jako to bylo o dva dny dřív ve sprintu. Takže jsem věděla, že to bude boj o přežití. Snažila jsem se střelbou si to co nejvíc zjednodušit, abych nemusela najíždět žádné metry navíc.“
Jaký je teď váš vztah k Le Grand-Bornand?
„Hodně se zlepšil. Už jen tím, že podmínky a počasí byly o dost lepší než v předchozích letech. To tam byla hodně hluboká, hrabavá trať, a když do toho byl ještě déšť, tak to bylo hodně nepříjemné. Takže jsme neměli nikdy moc dobré vzpomínky. Ale tím, že se mi tam ještě navíc takhle zadařilo, je to teď rozhodně moje nejoblíbenější místo.“
Co divácká kulisa? Protože lidí tam byla spousta.
„Bylo to úplně šílené, v posledním kole jsem neslyšela vůbec nic. Trenéři mi tam fandili a něco mi říkali i o časech a umístění, a já jsem to vůbec neslyšela. Jen jsem se snažila makat až do cíle. Takže to bylo super.“
V nedělním závodu jste byla jediná biatlonistka s nulou na střelnici. Dodaly vám klid předchozí výsledky a radost z toho, že jste poprvé jela závod s hromadným startem?
„To ani nevím. Prostě si to celé sedlo. Popravdě, bylo dost snadné dát nulu. Až mě to samotnou překvapilo, že jsem se nerozhodila. Mám radost, že jsem spolupracovala i sama se sebou.“
Můžete to vysvětlit?
„Po třech nulách je snadné se rozhodit a říkat si, co by se stalo, kdybych teď dala čtvrtou. Nebo co se stane, když dám za jedna, za dvě. To je pak strašně těžké ustát. Takže jsem ráda, že to dopadlo.“
Po závodu to chvíli vypadlo, že se rozpláčete. Bylo to radostí z výsledku, nebo i vyčerpáním? Jaké pocity se ve vás mísily?
„Myslím, že to byl takový koktejl. Za prvé jsem se opravdu vydala ze všech sil, takže jsem byla i ráda, že jsem si v cíli lehla. Navíc mi to všechno postupně docházelo, jak hezky se to povedlo. Takže všechno tak nějak dohromady.“
Můžete zhodnotit běžeckou část svého výkonu? Za nejrychlejší Braisazovou-Bouchetovou jste byla 1:10 minuty, za Elvirou Öbergovou, která vyhrála, to byla necelá minuta.
„To se mi ještě nikdy nestalo, být s tak malou ztrátou v cíli. Samozřejmě se mi to líbilo a budu se tomu snažit přiblížit i v dalších závodech.“
Jak jste prožívala závěr závodu, kdy jste tam byla ve čtveřici s Francouzkou Simonovou, Dorotheou Wiererovou a Ruskou Rezcovovou?
„Dala jsem do toho všechno, ale už toho moc nezbylo, takže podle toho to vypadalo. Elvira mě úplně převálcovala, s ostatními jsem se snažila udržet. Možná že na konci to bylo i trošku hůř takticky zvládnuté. Ale víc už jsem nedávala.“
Byl to váš první závod s hromadným startem. Jaké z něj máte dojmy?
„Tyhle kontaktní závody mám ráda. I když startuju štafetu, tak mě to baví. Takže to možná platí i pro hromaďák.“
Jak hodnotíte první část sezony?
„Jsem za ni strašně ráda, ale nějak nad tím víc přemýšlet nechci. Spíš se musím soustředit na to, co přijde teď. Konec sezony to letos rozhodně není, takže půjdu dál, tak jak jsem pracovala doteď, a uvidíme, jak se to vydaří.“
Prozradila jste, že vaším přáním by teď byl měsíc volna, což neklapne. Bude se přesto s těmito výsledky nyní regenerovat lépe?
„Určitě, ale na druhou stranu je pravda, že jsem ještě nikdy neměla tolik závodů za sebou, takže opravdu regenerace teď bude hodně důležitá. Aktivní i pasivní.“
Jak strávíte pauzu mezi závodními bloky? Ten další startuje 6. ledna v Oberhofu.
„Jen odpočinkem a pak zase trénováním. Nic výrazného tam nebude, kromě toho, že budu u toho jíst trochu bramborového salátu.“
Kolik dní bez lyží si teď dáte?
„Dva nebo tři a pak už to zase postupně začne.“
Trénovat budete v Česku individuálně, nebo budete mít soustředění s dalšími českými reprezentantkami?
„Teď individuálně, je na každém, kam pojede. Každý chce strávit různý čas s rodinou, takže by bylo těžké to sladit. A ještě uvidím, vypadá to, že bych měla odjíždět do zahraničí, ale to ještě řešíme.“
