Po vánoční přestávce je na řadě další trojblok závodů Světového poháru. Dva z nich se navíc odehrají ve vyšší nadmořské výšce. Startuje se ve slovinské Pokljuce. Jak na tuto destinaci vzpomíná Eva Puskarčíková, od této sezony biatlonistka „v důchodu“? „Je to krásná samota, nikde nic,“ říká usměvavá blondýnka. Přiblížila také úskalí zdejšího okruhu.
Do závodního kolotoče se slovinské středisko vrací po roční pauze, naposledy se zde konalo mistrovství světa v roce 2021, kde získala Markéta Davidová zlato ve vytrvalostním závodu. Ten se zde však tentokrát nejede. Právě Davidová a také Michal Krčmář tady trávili čas během vánoční pauzy. Jak ale na Pokljuku vzpomíná Eva Puskarčíková, která už tuto sezonu sleduje doma u televize?
„S týmem ji známe jako destinaci pro sportovní soustředění, kde jsme v minulosti trávili hodně času. A proto si myslím, že nám přirostla k srdíčku,“ přibližuje bývalá biatlonistka vztah Čechů.
Připomenula také největší úskalí zdejší trati. „Poslední dobou, když jsme jeli do Pokljuky, jsem se modlila za dobré sněhové podmínky. Asi dva tři roky zpátky totiž trošičku změnili tratě, a v případě, že je to přemrzlé, jsou tam plotny a jedete kontaktní závod jako stíhačka, štafeta, masák, je to dost nebezpečné. Protože trať je nahoru dolů, furt se to tam točí, je to v lese a člověk není úplně daleko z ní vyskočit.“
V Pokljuce hraje důležitou roli také taktika, respektive nasazení závodníka ve sprintu do správné skupiny.
„Tím, že je trať v lese, se hodně často spekuluje nad pozicí ve startovním poli, protože je zde strašně znát, pokud už to trošku roztaje na sluníčku. Tady jsme vždycky hodně přemýšleli, koho kam postavit.“
Útrapy trati ale zase většinou kompenzuje střelnice. „Je milosrdnější, bývají zde hodně vyrovnané střelecké závody, a pokud jsem už dříve řekla, že v Hochfilzenu je to vyrovnané na trati, tak tady je to zase vyrovnané na střelnici,“ dodává Puskarčíková.
