Martin Hašek
28. února 2023 • 11:13

Otevřená zpověď Soukalové ve filmu: Pravda se pořád vyplatí! O čem bude?

Vstoupit do diskuse
0
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Liverpool jsem chtěl pro Slavii, ale Sparta má šanci. Fandit budu...
Šéfové Slavie a Sparty ve Sportu. Podívejte se, jak prožívali los Evropské ligy
VŠECHNA VIDEA ZDE

Už jednou ukázala, že se umí otevřít světu a mluvit o všem. V životopisné knize Jiná nechala bývalá biatlonistka Gabriela Soukalová nahlédnout široké publikum za kulisy viditelného své sportovní i životní cesty. A má stále co říct. Jejím novým projektem je dokumentární film režiséra Petra Větrovského, který už na plátně zpracoval příběhy Attily Végha a Jana Kollera. „V tom příběhu budou věci, které jsem nikdy nikomu neřekla. Poslání, heslo filmu, je pravda se vyplatí,“ říká Soukalová o připravovaném snímku.



Její příběh je na film, to musíte uznat. Gabriela Soukalová zažila výjimečnou sportovní kariéru, včetně pěti vrcholných let, v níž se stala milovanou hvězdou celého národa. Nebyl to však jenom ráj, stejně jako její léta po odchodu ze stopy, kdy začala novou etapu života a musela se vyrovnávat i s rozpadem manželství. „Já bych chtěla v první řadě říct, že pravdu, bez ohledu na okolnosti, se vyplatí říkat. Věřím, jsem přesvědčená, že jsem to udělala správně,“ říká Soukalová.

Co byste o filmu řekla?
„Bude to dokument, který bude mít premiéru v kinech příští rok u nás a na Slovensku. A potom poběží taky na různých online platformách, nakoupily ho už nějaké televize. Bude to film o mé sportovní kariéře, o životě a spoustě otazníků po konci kariéry… Zahrne spoustu témat spojených nejen s mojí kariérou, ale i osobní život.“

Jak se tenhle nápad zrodil?
„Někdy před dvěma lety jsem potkala Filipa Zikmunda, který spojuje různé influencery se značkami nejrůznějších druhů. Dala jsem se s ním pracovně dohromady. Když jsme se bavili víc a postupně mapoval moji situaci a ptal se mě na věci, říkal: Ty máš fakt neuvěřitelný životní příběh, bylo by dobré to natočit. Říkal, že zná člověka, který natočil dokumenty o Attilovi Véghovi a Honzovi Kollerovi. Já jsem jako první z těch filmů viděla ten o Attilovi a moc se mi líbil. Filip oslovil Petra Větrovského, jestli by o ten příběh neměl zájem, ten se pro to nadchnul, protože mu asi seplo, že by to mohl být dobrý film. Rozhodli se, že by do toho se mnou šli. Řekla bych, že to byla velká náhoda…“

Co říkáte filmům o Véghovi a Kollerovi?
„Každý ten příběh je trochu jiný, přesto je něco spojuje. Všichni jsme sportovci, je jedno, jakého druhu, a v jakém sportu. Takže nás spojuje touha stát na tom nejvyšším stupínku, možná je to i osobní touha ukázat lidem, že můžeme ostatní motivovat v tom, co dělají. Ať je to jakékoli povolání nebo byznys. Já věřím, že každý člověk na světě je v něčem výjimečný. Když se člověku podaří přijít na to, v čem to vlastně je, znamená to obrovskou výhru, může dokázat obrovské věci.“

Co jste si z těch dvou filmů vzala?
„Film o Attilovi Véghovi byl nejen o jeho osobním životě, byla v něm zobrazená jeho kariéra, jak se vypracoval, kde je. Hodně mně imponovalo, že velká část dokumentu pojednávala o jeho aktuální přípravě, když se měl v Oktagonu utkat s Karlosem Vémolou. Já Attilovi fandím spoustu let, je mi sympatický tou svou povahou, držela jsem mu palce, aby ten zápas vyhrál, což se potom povedlo. Připomněla jsem si ten moment, kdy jsme s přítelem doma zápas sledovali a fandili. Ty emoce se mi zintenzivnily, když jsem je viděla v tom dokumentu.“

Čím vás zaujal příběh o Kollerovi?
„To je pro mě velmi lidský příběh, je to příběh obyčejného kluka, tak se dokument i jmenuje. V mých očích je to úplně nejhezčí příběh v tom směru, že každému ukazuje, že i kluk z vesnice může dokázat obrovské věci a udělat díru do světa, když to, co dělá, miluje. Honza šel do Sparty někdy ve čtyřiadvaceti letech, říkám si, že někdy věk nemusí hrát takovou roli. Honza mi obrovsky imponuje, když se s ním bavíte, je velmi lidský, obyčejný, fajn člověk, který si na nic nehraje. Přes úspěchy, které dosáhl ve světě, je to takovej náš milej Honza, skromnej. Mám takový typ lidí opravdu moc ráda. Nikdy mě nebavili lidi, kteří museli dávat ostatním najevo, že jsou nejlepší na světě. Mám ráda pokorné lidi, Honza je jeden z nich, proto si ho vážím.“

Oba dva se na plátně hodně odhalili, můžou to lidé očekávat i od vás?
„Já jsem člověk otevřený, víceméně se nebojím. Takovéhle příběhy lidi inspirují, aby došli ke svému vysněnému cíli. Uvidí, že každý na své cestě má spoustu překážek. Mně takové příběhy osobností baví, od dětství jsem se na ně ráda dívala. Doufám, že i můj příběh lidi namotivuje, aby si v těžké chvíli vzpomněli, že stojí za to všechny překážky přejít a jít si za svým cílem, kterému věříme.“

Jaké to je vyprávět na kameru o tématech, které vám třeba nejsou příjemné?
„Jasně, ne vždy je to příjemné. Je spousta lidí, kteří žijí v nějaké představě o věcech, o kterých do hloubky nic neví. Hodnotí potom člověka víceméně negativně. Já jsem se s negativními reakcemi setkala hodně. Když jsem vydala tu svoji knihu, tak to se strhla obrovská vlna nenávistných reakcí. Přitom lidi vycházeli jen ze článků, které příběh vytrhávaly z kontextu, kolikrát si knížku ani nepřečetli. Hodnotili mě na základě toho, o čem nic nevěděli.“

Vaše kniha vzbudila opravdu velkou pozornost, pořád se k vám ještě dostávají ohlasy?
„Ano, i když už jich logicky není tolik jako před lety, když jsem knihu vydala. Těší mě pozitivní ohlasy od lidí, kteří knihu přečetli. Nenávistných reakcí od těch, kteří ji tehdy nečetli, bylo hodně hlavně pod internetovými články. Dnes už je mi to jedno. Nevadí mi, když mě někteří nemají rádi, už jsem si na to za ty roky zvykla. Taky mi každý člověk nesedne, mají na to úplně právo. Dokážu s tím žít. Důležité pro mě je, jak se vnímám já sama, a jestli jsem vnitřně v pohodě s tím, jak v životě funguju. Čím jsem starší, tak si uvědomuju, že nejsem už tak tvárná jako dřív.“

Jak se to projevuje?
„Naučila jsem se mít ráda se vším, co ke mně patří, i s chybami, které mám, stejně jako je máme všichni. Vážím si lidí, kteří se nebojí říct pravdu a jít s ní ven, to je pro mě správná cesta. Věřím, že stejně tak, jako mi v životě několikrát pomohly příběhy dalších lidí, tak třeba i já můžu skrz svůj příběh pomoct někomu dalšímu, nebo lidem otevřít oči. Pořád věřím tomu, že pravdu se vyplatí říkat. I když jsou za to někdy negativní reakce. Mít klid v duši je pro mě velmi důležitá věc. Kdybych se měla ohlédnout za tou částí příběhu mého života, kterou jsem napsala do knihy, nelituju toho, cítím, že je správné, že jsem to udělala.“

Předpokládám, že jste musela dostat i spoustu reakcí, které vás motivovaly jít s vaším příběhem i na plátno…
„Ano, dostala jsem jich za ty roky hodně. Víceméně si nevybavuji, že bych nedostala nějakou negativní reakci na knížku od lidí, kteří si ji opravdu přečetli. Spousta lidí napsala, že moc knížek, které jsou real, nečetli. Že většinou je realita vylepšená, aby si autoři nepokazili reputaci. Moc mě potěšilo, když moji knížku srovnávali s knížkou Andreho Agassiho Open. Že ji lidi vidí jako autobiografii, která byla zachycená tak, jak to bylo, bez ohledu na to, jaký to bude mít dopad na můj další život.“

Přinese váš film podobnou míru otevřenosti?
„Bude to dost otevřené, jsem upřímný člověk. Těší mě, že v posledních letech vidím i mnoho příběhů lidí, kteří se taky nebojí otevřít. V minulosti jsem sledovala trendy, tenhle přístup byl dřív v Americe než u nás. Když jsem vydávala tu knížku, u nás na to lidi ještě nebyli zvyklí. Tehdy u nás ještě neexistovalo tolik podcastů, pořadů, kam chodí lidi vyprávět svoje příběhy. Celkově společnost na takovou míru upřímnosti nebyla zvyklá.“

Gabriela Soukalová v akci na Jizerské padesátce
Gabriela Soukalová v akci na Jizerské padesátce

Jak bude film vypadat?
„Určitě bych se tam ráda vyjádřila k mnoha věcem. Nechávám Petrovi a jeho týmu volné ruce, aby mě pojali tak, jak mě během natáčení celou dobu vnímají. Obrovsky se těším na sestřihy ze závodů. Až teď nedávno jsem viděla jeden závod, který jsem předtím nikdy neviděla. Je krásné si připomenout momenty, které jsou pro mě naprosto nezapomenutelné. Doufám, že to vyvolá hezké pocity v lidech, že si vzpomenou na okamžiky, které jsme spolu prožili, ať už na místě, nebo u obrazovek.“

O čem tedy budete mluvit?
„Část bude věnována kariéře, další bude zaměřená na to, co všechno obsahuje příprava vrcholového sportovce. Budou tam rozhovory s mnoha lidmi ze světového biatlonu, také z realizačního týmu, zdravotního zabezpečení a mnoha dalšími. Vyjádřím se ke konci mojí kariéry, který sehrál v tom příběhu také velkou roli. Součástí příběhu je bohužel také rozvod a můj život po konci kariéry. Je to část mého života, kterou už nezměním. Nebylo by z mého pohledu O.K. zachytit jen příjemné věci z mého života a tuhle pasáž vynechat, i když o tomto období nemluvím zrovna ráda. A také můj aktuální život.“

Muselo být těžké o tom mluvit…
„Jak už to v životě chodí, některé části byly příjemné, jiné už tolik ne. Když jsem se viděla s týmem poprvé, nebyla jsem schopná vést rozhory tak do hloubky. Neměla jsem ke štábu ještě takovou důvěru, jako mám teď. Pracujeme spolu rok a půl, vídáme se fakt často, spolu trávíme hodně volného času. Počítám, že ta nejlepší část vznikala až po určité době naší spolupráce. Věřím, že si tvůrci vyberou nejlepší, nejautentičtější momenty a ty pak poskládají dohromady. Jsme sama zvědavá, jaký výsledek bude…“

Co jste říkala prvnímu teaseru?
„Byla jsem mile překvapená… Čekala jsem od týmu hodně, ale řekla bych, že byl ve finále mnohem lepší, než jsem si představovala, za což jim chci moc poděkovat. Je to z mého pohledu opravdu hodně autentické. Ale víte jak to je, mně se toho může líbit hodně, ale to nemá vliv na fakt, jestli se na snímek přijdou lidi podívat. Snad se jim výsledek bude líbit a třeba si v něm najdou nějakou paralelu se svým životním příběhem.“

Vstoupit do diskuse
0
Aktuální události
Články odjinud


Články odjinud