V Rusku po Soukalové šli. Biatlon po boomu? Úplně jiný sport, říká Krčmář
Biatlonové šílenství se blíží. Za necelé dva měsíce vypukne v Novém Městě na Moravě mistrovství světa. Když se zde konalo naposledy před 11 lety, získával na obrátkách ohromný boom. A Michal Krčmář byl jako jediný ze současného národního týmu u toho. Jak vzpomíná na šampionát, ale i rozmach se vším dobrým i negativním, co přinesl?
Michal Krčmář o sobě tvrdí, že když vrcholil český biatlonový boom, byl v týmu za kustoda. „Na olympiádě v Soči jsem byl benjamínek, dělal jsem dobrou náladu,“ vypráví v obsáhlém rozhovoru. V čem se liší éry Gabriely Soukalové a Markéty Davidové? Jak se vyrovnat s ohlasy fanoušků? Stříbrný olympijský medailista z Pchjongčchangu přidává několik historek, třeba tu, jak s kolegy dělali bodyguardy hvězdné Gabče.
V této sezoně je pro české fanoušky určitě vrcholem mistrovství světa v Novém Městě na Moravě. Jak ho vnímáte vy?
„Určitě je to vrchol. A neřekl bych jenom této sezony, ale dlouhodobého snažení českého biatlonu, že se podařilo získat pořadatelství mistrovství světa na domácí půdě. Je to vrchol i pro nás, i když já po zdravotních potížích z léta vzhlížím spíš k tomu, abych byl schopný závodit, aby to za něco stálo, a mistrovství světa teď úplně nevnímám. Spíš řeším aktuální situaci, ale samozřejmě jsme se bavili s trenéry i realizačním týmem, že tomu budeme všechno podřizovat. Takže i kdybych měl případně nějaké závody vynechat kvůli zdravotní indispozici, kterou jsem si prošel, bude se všechno podřizovat Novému Městu na Moravě. Možná teď použiju silné slovo, ale pro nás je to taková malá olympiáda.“
Ze současného závodního týmu jste jediný, kdo zažil MS před jedenácti lety. Bylo vám 22 let. Vzpomínáte si, jak jste to jako mladé ucho prožíval?
„Vzpomínám si na to moc dobře, protože to byl můj vstup do seniorské kategorie. Dodneška si pamatuju štafetu, kam mě Ondra Rybářů nominoval na poslední úsek. Pro mě to byl první velký závod v kariéře a ještě mi to kluci přivezli na super pozici vepředu. Nezapomenutelný zážitek, opět mi nabíhá husí kůže, když si na to vzpomenu. Když jsem přišel na start a stál jsem tam, Jarda Soukup odstřílel. A teď se se mnou chvěla zem, jak tam diváci skandovali. Měl jsem opravdu problém s tím, abych se uklidnil a odvedl závod tak, jak jsem měl. Naštěstí se mi to povedlo a myslím si, že mě to i odrazilo k mé kariéře. Tenhle povedený moment byl tím, co mně pak pomáhalo i v následujících letech a závodění.“
Tehdy jste byl v týmu se zkušenými Jaroslavem Soukupem, Ondřejem Moravcem, Michalem Šlesingrem. Teď jste naopak, promiňte to slovo, za kmeta v mužském celku vy. Jaké to je?
„Je to úplně něco jiného, zcela nová role. Na rovinu říkám, že jsem se s tím možná rok, dva sžíval. Určitě jsem vstřebával, že kluci skončili, protože jsem si s nima lidsky velice rozuměl, se všemi, co tady byli jmenovaní. A bylo to pro mě najednou fakt něco nového, i jsem si chvilku říkal: Ty jo, ti kluci odešli, už mě tady nedrží to, co mě drželo. To, co mě na tom bavilo. Ale myslím si, že za rok, dva jsme si i s těmi mladšími kluky sedli. Je to něco úplně jiného, ale přestal jsem to porovnávat. Je to prostě nová etapa, nová éra. V něčem je to super, v něčem to může být horší, ale v tuhle chvíli si to užívám a baví mě to. Takže rád vzpomínám, ale rád si užívám i aktuální situace.“
V čem jsou mladší kluci jiní?
„My biatlonisti jsme spolu deset měsíců z roku a není to o tom, že jsme jako kolegové, ale mnohdy jsme spíš kamarádi. Sdílíme spoustu společných chvil, rad, bavíme se o životě. A to je třeba teď s těmi mladšími trošičku jiné. Když tam byli ti starší kluci, tak jsem s nimi splynul a bavili jsme se o osobních životech. A teď jsem v úplně jiné roli. Celkově kolem sebe, co mám kamarády, známé, jsou to většinou starší kluci. A najednou s těma mladšíma… A teď to nemyslím špatně, ale oni jsou
