Voborníková: Snad trénink zúročím po Vánocích. Zbrzdila ji záhadná nemoc
Příprava, se kterou přišli noví trenéři, se jí líbila a také nesla své ovoce. Jenže v září zastavila Terezu Voborníkovou, nejúspěšnější Češku minulé sezony, záhadná nemoc. Ačkoliv mrazivé Finsko jí úplně nevyhovuje, těšila se, jak všechnu dřinu z léta co nejdřív promění v pěkné výsledky. To teď musí ještě chvíli odložit, přesto doufám, že do konce roku se budou její pocity i výkony v závodech jen zlepšovat.
Jaká nemoc vás v závěru přípravy postihla?
„Moc ráda bych to řekla, ale bohužel opakované odběry, ani testování na covid neodhalilo, o co přesně šlo. Měla jsem antibiotika a téměř třítýdenní výpadek, takže nic zas tak lehkého to nebylo. Ale naštěstí mi snad žádné trvalé následky nikde na plicích nezůstaly. Takže se jenom budu modlit a doufat, že je všechno v pořádku.“
Nemoc se projevila na soustředění v Anterselvě. Jak konkrétně?
„Měla jsem horečky, které přetrvávaly strašně dlouho. Takže jsem odjela ze soustředění domů. Nejdřív jsem si myslela, že jde o špatnou aklimatizaci na výšku, protože mě hrozně bolela hlava i tělo, takové příznaky chřipky. Ale pak jsem si změřila teplotu a zjistila, že asi o aklimatizaci nejde a že to spíš bude něco jiného. Pak mi k tomu začal strašný kašel, na který nic nezabíralo, takže jsme museli nasadit antibiotika a přeléčit to tímhle způsobem.“
Jak dlouho bude teď trvat, než se dostanete do formy?
„Nedokážu vůbec říct. Až samotné závody ukážou, ale myslím, že jsme udělali všechno správně, co se týče tréninku. Začala jsem po malých krůčcích a teď už jsem v plné zátěži. Ale ve vytrvalostním sportu je každý den výpadku znát, a u mě to byly tři týdny, kdy jsem nemohla skoro nic dělat. Takže uvidíme. Loni můj začátek sezony taky nebyl ideální, a to jsem byla zdravá. Takže těžko říct. Doufám, že do Vánoc se to bude jen zlepšovat a snad to bude už dobré.“
Bude to v úvodu sezony mít vliv i na váš závodní program?
„Asi půjdeme postupně. Budeme sledovat kontrolní odběry, které průběžně na soustředěních i na závodech děláme. A také se budeme řídit mými pocity. Uvidíme, jak bude tělo reagovat na únavu a hlavně jaká bude výkonnost. Jestli vůbec budu schopná nějaké konkurence ve štafetách a podobně. V tuhle chvíli to nedokážu říct a až první závodní test ukáže, jak to vůbec bude.“
Kdy by měl první závodní test nastat?
„To vůbec nevím. Začíná se štafetami, takže to je otázka na trenéry, jestli už mají v hlavě nominaci. Takže buď štafeta, nebo až další týden sprint.“
Jste mladá závodnice, která by měla jít výkonnostně stále nahoru. Cítila jste během letní přípravy i díky změně trenérů, že tomu tak bylo?
„Myslím, že ano. O to víc mě teď mrzí, že přišla nemoc. Protože jsem se těšila na sezonu a věděla jsem, že mi vyhovoval trénink, který jsme dělali. Takže proto doufám, že to zúročím třeba po Vánocích a že jsem celou dobu netrénovala nadarmo.“
Realizační tým se hodně změnil. Jak vám to vyhovuje?
„Pro mě to byla určitě velmi pozitivní změna, vřele jsem ji uvítala. Hlavně jsme si sedli lidsky, což je pro mě velmi důležitý faktor. A zároveň jeden trenér je český, takže komunikace je fajn i v tom, že s jedním mluvím anglicky, a když mu neřeknu všechno, tak mu to zase řekne ten druhý. Myslím, že na lidské rovině to bylo fajn a i po té tréninkové. Do září to z mé strany probíhalo všechno, jak mělo. Pak už to kvůli nemoci bylo narušené. Ale jinak za mě všechno probíhalo, jak má.“
Pochvalovala jste si i to, že tréninky jsou teď víc šité každé závodnici na míru.
„Určitě mi to vyhovuje. A říkám si, proč jsme to nedělali i dřív? Vždyť jsme individuální sport, každý má trochu jiné potřeby. Já třeba ještě studuju, občas musím jet do školy a podobně. Takže je lepší udělat to chytřeji a tréninky naplánovat tak, aby to každému sedělo. Pro nás to bylo super, pro trenéry to muselo být ohromně náročné to šesti holkám dělat na míru. Ale myslím, že jsme se s tím všichni popasovali.“
Jak to mají trenéři rozdělené? Kdo z nich se zaměřuje na střelbu a kdo na běh?
„Ze začátku to bylo tak, že Chico (Lukáš Dostál) se zaměřoval na střelbu, ale v průběhu roku to přešlo do toho, že se z něj stal univerzál. Na zimní soustředění byl Luca (Bormolini) doma, protože se jim narodilo miminko. Absolvoval s námi toto soustředění až na konci. Ze začátku tam s námi byl jen Lukáš, který se transformoval do všeho. Radí nám s technikou běhu, posilovnou a třeba i s plánem, nad kterým se radí s Lucou. Takže dělají tak nějak každý všechno.“
Jak vám sedí další spolupracovníci týmu? Co Per Torvik, který pomáhá s technikou běhu?
„Myslím, že nám ho seslali z nebe. Všichni jsme to hrozně ocenili. Vysvětlit techniku je velmi těžké. Víme, kde máme chyby, ale je hrozně těžké to přenést do praxe. A on to přesně ví a má metodické postupy, kdy nám řekne, kde máme co natáhnout, pokrčit a dosáhneme toho, čeho na lyžích chceme. Pro mě to za ty roky byla ohromná změna, že konečně přišel někdo, kdo mi řekne, co dělám špatně, ale i to, jak to mám udělat, abych to provedla dobře. Spolupráce s ním je většinou online, kdy nám rozebírá videa. I to je pro nás hrozně přínosné. Na téhle bázi to stačí, navíc se objevil na každém kempu na pár dní a probrali jsme to osobně. Technika mě hodně tlačila, ještě nejsem tam, kde bych chtěla být, ale za jeden rok jsem udělala víc než za všechny ty předchozí.“
A co posilování s Janem Burianem?
„Je fajn, že jsme více zaměřené na cviky, které jsou potřeba k lyžování. Děláme specifické věci a ne že jdeme do posilovny na stroje. Tohle je ale hrozně náročné, když jsem doma a chodím do veřejné posilovny. Tam nemám k dispozici všechno vybavení, co používáme na soustředění, a nemám kolem sebe tři lidi, kteří by mi pomáhali. Takže na soustředění je to fajn, doma s tím trochu bojuju. Když je plná posilovna lidí, nemůžu si zabrat patnáct stanovišť. Ale určitě jsme vymysleli nějaké varianty a i to bylo zaměřené na lyžování.“
