Vidět české ženy a muže na stupních vítězů je to, po čem zase touží fanoušek biatlonu. I sami závodníci by se znovu rádi dostali na slušivější pozice. O vedení Českého biatlonu nemluvě. „Chceme se vrátit na lepší vlnu, než na jaké jsme se pohybovali minulou sezonu,“ říká šéf svazu Jiří Hamza. Proto v druhé polovině olympijského cyklu přišlo rázné rozhodnutí. Změny jsou citelné, ne úplně všem byly po vůli, ale pro společný cíl teď dělají všichni maximum.
S generací Gabriely Soukalové, Veroniky Vítkové, Ondřeje Moravce, Jaroslava Soukupa a dalších si Češi zvykli na medailová umístění a velké úspěchy. Jenže v posledních dvou letech šel vývoj opačným směrem. Nebylo tedy na co čekat, olympijské hry v roce 2026 jsou už skoro za rohem. A tak přišly rázné změny. Z trenérů z minulé sezony zůstal pouze Michael Málek.
„Kdy jindy udělat změnu, je to ještě přes rok do olympiády. I po minulé sezoně, která nebyla úspěšná, se to nabízelo. Byli bychom za blázny, kdybychom do toho nesáhli, protože chcete jít do olympijské sezony s vidinou, že můžete uspět,“ vysvětluje rozhodnutí vedení Českého biatlonového svazu jeho sportovní ředitel Ondřej Rybář.
Přišli ale i další experti, nejen trenéři, což má vést k většímu komfortu pro sportovce. „Tým musí být tak široký, že si každý najde někoho, s kým by mohl řešit svoji slabinu. Protože ne všichni je mají stejné, ne všichni potřebují stejného člověka. Proto se snažíme držet v širším spektru,“ dodává Rybář.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
