Nebyly to lehké začátky. Oba v pubertě, každý samozřejmě vlastní názor, který si nenechával pro sebe, a to spolu měli trávit ještě několik hodin při tréninku na ledě. Sourozenci Natálie a Filip Taschlerovi ale krušné chvíle překonali a v pátek (10.45) si odbudou svou premiéru na seniorském mistrovství světa. Jaká rodinná událost český taneční pár stmelila a jak se dostali na svou současnou tréninkovou základnu v Itálii?
Užít si show na ledě, s pořádným úsměvem a hlavně nebýt tolik svázáni pravidly, které v sobě zahrnují skoky. To je to, co nejvíc baví na jejich sportu český sourozenecký taneční pár Natálii a Filipa Taschlerovy. Společně už takto bruslí přes pět let a v pátek absolvují své vůbec první vystoupení na mistrovství světa dospělých. Jsou tak ji několikátým sourozeneckým tanečním pírem, tím asi neznámějším Československým byli Eva a Pavel Romanovi.
Cesta až do tohoto bodu však nebyla vůbec snadná. Ke krasobruslení se dostali v podstatě náhodou. „Rodiče chtěli, abychom dělali od každého sportu něco, takže jsme zkoušeli všechno možné. Já jsem dělala gymnastiku, vedle toho jsme plavali, dělali atletiku…“ vypráví Natálie a Filip jí skočí do řeči: „I tenis jsme hráli,“ dodává starší ze sourozenecké dvojice.
Pochází z Brna, Filipovi je 21 let, Natálie je téměř o dva a půl roku mladší. Na led se ale dostali současně. „Naši chtěli jen, abychom se naučili bruslit. Mamka má kamarádku, která dělala krasobruslení a byla trenérka, ta si nás vzala pod křídla, že nás to naučí. A jelikož jsme byli asi nadaní, vzala si nás do přípravky další trenérka. Pak už to jelo samo a mamka už neorganizovala nic, protože my jsme tam chtěli zůstat,“ vzpomíná Natálie. „Nějak jsme tam přimrzli,“ směje se Filip.
V té době ale každý jezdil sólo, jejich společná cesta trvá posledních pět let. S tanci nejprve začal Filip. „Bylo mi nabídnuto, že můžu zkusit tance, zkusil jsem to, jel jsem do Oberstdorfu na jeden seminář, kde mě to úplně pohltilo, hned jsem se do této kategorie zamiloval. Začal jsem hledat partnerku. Měl jsem jednu předtím a pak jsem se zkusil zeptat ségry, jestli nechce jezdit se mnou. Má úžasný projev, vypadá na ledě skvěle. A nějak to vyšlo.“
Je možné, že zasáhl i osud. Než se začala věnovat tancům, měla totiž Natálie velké zranění ruky. „Potom už jsem se bála skákat, už mi to nešlo, bylo to spíš trápení než radost. Takže jsem taky hledala, v čem bych mohla dál pokračovat. Zkusili jsme to a funguje to,“ říká spokojeně.
I ona zjistila, že jí tancování na ledě vlastně vyhovuje víc. „Jsem víc taneční typ. Mám ráda tu show, smát se a užít si to. Je to lepší než v sólových kategoriích, kde je to pořád o skocích. Tady je větší volnost být sám sebou,“ pochvaluje si. „Ale samozřejmě i my máme určitá pravidla,“ upozorňuje Filip, že volnost není úplně stoprocentní.
Ani u nich to ale nebylo tak růžové, jak by se mohlo zdát. Brácha se ségrou, oba v pubertě, tady je zaděláno na slušný průšvih. „Ze začátku jsme si každý chtěli prosazovat to svoje, nerespektovali jsme se jako partneři, ale spíš jsme to řešili jako sourozenci. Takže nějaké první dva roky jsme si nebyli jistí, jestli to vůbec má cenu,“ přiznává Natálie.
Absolvovali také změnu trenéra, protože jejich tehdejší trenérka otěhotněla. Zajeli proto vyzkoušet tréninkové podmínky do italského Milána. Tam se jich ujal trenér Matteo Zanni a po nějaké době jim nabídlo trénování v USA. „Po tom, co jsme se přestěhovali do Ameriky, jsme také začali pracovat víc na našem vztahu. A i po ztrátě táty jsme k sobě víc přilnuli a všechno začalo víc zapadat. Naučili jsme se vzájemně respektovat, že to, co je venku, se nesmí tahat na tréninky. Je dobře, že jsme vydrželi počáteční krize, protože myslím, že teď je to fajn,“ přibližuje Taschlerová.
Nyní už do práce žádné spory netahají. „Na tréninku pro nás žádné hádky neexistují, protože je to čas práce a víme, za čím jdeme, máme své cíle. Neztrácíme čas hádkami,“ říká její bratr.
Místem, kde posledního tři čtvrtě roku svou práci vykonávají, je italská Egna, malé městečko mezi Bolzanem a Trentem. Zde mají pro krasobruslení výborné podmínky. „Máme tady úžasný klub, všichni nás podporují, je to tu skvělé,“ pochvaluje si Filip.
„Tenhle klub je hlavně pro krasobruslení. Hokejisté mají tréninky až večer. Všude to bývá, že první místo má hokej a pak až krasobruslení, a tady je to naopak,“ dodává Natálie.
V Itálii si také sourozenci začátkem roku prošli covidem, Natálie i s lehčím zápalem plic, ale díky dobré zdravotní péči se dala rychle do pořádku. Navíc vynucenou pauzu si i pochvalovali. „Musím říct, že jsme v mnohem lepší kondici než vloni v září (kdy v Oberstdorfu vyhráli Nebelhorn Trophy). Odpočinek během karantény nám hrozně prospěl. Doléčili jsme různá zranění a na chvíli úplně vypli. Myslím, že máme mnohem lepší kondici než na začátku sezony a jsme ready na všechno,“ hlásila ještě před startem MS.
